Kafe a cigára

prosté pití kafe a hulení cigaret, doplněné mlčením či konverzací o ho*ně, snímané černobílou statickou kamerou s prostřihy na stůl shora, mě po prvním shlédnutí vůbec nenadchlo... ovšem pokud jste měli stejné dojmy, neházejte hned cigáro do obilí a dejte jimovi druhou šanci - snímek totiž nabízí mnohem střízlivější a méně kritický prožitek, vidíte hlouběji než poprvé, i když stále forma značně převyšuje obsah... seřazení povídek je až na výjimky prakticky od nejslabších po nejlepší, takže vydržte, celkově je to (zejména herecké výkony a některé dialogy) skutečně šperk kultovního filmu počátku tisíciletí, i když ne zcela dokonale opracovaný... leč pokud víte, co zhruba čekat, nebudete zklamaní. závěrečná informace pro ty, kteří přecejen nemají odvahu na film koukat: sežeňte si alespoň velmi povedený soutdrack! 60% (28.05.2008)

Tak jsem se těšil na plnohodnotný film, který budu moct srovnávat se zajímavými Zlomenými květinami a místo toho mi bylo naservírováno 11 krátkých příběhů a srovnávat není moc co. U několika povídek jsem se zasmál, u jiných jsem se zájmem sledoval, poslouchal a čekal co z toho vyleze, u některých jsem nevěděl tzv. "vo co go" a tajně doufal, že už přijde další. Jen pořád hledám tu genialitu, se kterou se tu někteří uživatelé ohánějí. Možná jsem ještě dostatečně emocionálně a intelektuálně nedozrál, každopádně smysl/genialitu tohoto snímku moc nechápu (ale doporučuji si přečíst článek z odkazu uživatelky Phaedry, třeba budete sdílet stejný názor). Co si z tohoto snímku zapamatuji? Pilo se zde kafe, kouřily cigarety a někteří herci hráli sami sebe. Promiň Bille, musím dát jen průměr. Zajímavý komentář: pshimi (16.07.2008)

Když měl v kinech premiéru Paterson, prožíval jsem právě malý biografický absťák a zoufale jsem se rozhlížel, kterým snímkem svůj "hlad" po kinosále ukojím. Hodnocení, komentáře i odborné recenze měl sice skvělé, ale Jarmusch podle mých zkušeností patří ke skupině tvůrců, kde tenhle způsob získávání informací a obrázku o snímku nefunguje, protože režisérův kult kvalifikovanou debatu deformuje. Jarmuschovu tvorbu osobně dělím na dvě skupiny. Do té první patří Mrtvý muž nebo Noc na Zemi, do druhé Přežijí jen milenci. Ta druhá mě nepokrytě nudí a vyvolává lhostejnost; Kafe a cigára řadím spíše do té druhé skupiny. První dvě povídky naladily má očekávání na bod mrazu. Až jsem to chtěl vzdát, ale naštěstí jsem věděl, že přijdou i lepší kousky, jako je dialog sestřenek v půvabné dvojroli Cate Blanchett. Ten je často využívaný jako herecké cvičení na uměleckých školách. Zajímavější povídky jsou nicméně v menšině a nemohou vytáhnout celek do průměru. Jarmusch až příliš často pracuje s banalitou a stereotypem, jenže nijak objevně. Je to spíš únavné, mělké, někdy založené na pouhé přítomnosti celebrity, jindy na jediném fórku, který natažený do několikaminutové stopáže nedokáže prostor zaplnit. Několik povídek, kde lze hovořit o pointě, přináší v podstatě banální sdělení. To, že je Jarmuschův početný fanklub pravděpodobně považuje za objevení Ameriky a podobně je okouzlen i statickou formou založenou na opakování, je už věc jiná. Jarmusch často pracuje s minimalismem, tady už to někdy hraničí s urážkou diváka. Pro mě je na jeho snímku zajímavé snad jen to, že tabákovým kouřem prosycený film natočil v téže době, kdy byl v USA tabák rychle vytlačován z veřejného prostoru. Ať už film Jarmusch zamýšlel jako nostalgické ohlédnutí za minulými časy, nebo umělecký protest nad ztrátou části svobody a určitého prožitku, jeho postoj nesdílím. Celkový dojem: 45 %. (15.05.2017)

Kafé a cigára je dokonalý sled příběhů, který propojuje jen to kafé a cigára. Příběhy na sebe nijak nenavazují a tak se na obrazovce děje stále něco jiného. A jeto naprosto dokonalý, v každé povídce nějaká hvězda, jako třeba Blanchett, Buscemi, Murray, atd... Ve filmu jde v podstatě o prd, je to konverzace většinou dvou lidí nad tím kafem a cigaretou. Některé příběhy jsou slabší(třeba právě s Blanchettovou mě nebavil) a některé jsou naprosto dokonalé(rapeři a Murray). Film je dostatečně zábavný a nenudí ale zase to není něco co bych si pouštěl každý den. (20.07.2010)

Tímto krokem možná riskuji smazání profilu z povrchu ČSFD, ale ať se na mě nikdo nezlobí, nemám ve zvyku chodit slepě uvnitř davu jen proto, aby na mě netáhlo. Nikomu neberu jeho filmový vkus. Pokud někdo v těch scénkách spatřuje smysl, pointu nebo jakoukoli zajímavost (krom přítomnosti několika hvězd), pak je všechno v pořádku. Mně však přijde zajímavější i tlachání sousedů v zahradní pergole. Jim Jarmusch nikdy nepatřil mezi mnou pochopené režiséry, stejně jako já asi nebudu jím pochopeným divákem. A mám pocit, že se na tom nic nezmění ani v momentě, kdy bych čirým omylem narazil na dvojku... (26.07.2011)