poster

Othello (festivalový název)

  • USA

    Othello

  • USA

    The Tragedy of Othello: The Moor of Venice

  • Itálie

    Otello

  • Francie

    Othello

  • Slovensko

    Othello

    (festivalový název)
  • Velká Británie

    Othello

  • Austrálie

    Othello

Drama / Romantický

USA / Itálie / Francie / Maroko, 1952, 90 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Pohrobek
    *****

    Snad nejšílenější Wellesův projekt všech dob. Welles svého druhého Shakespeara (1948 - Macbeth) točil v Maroku po tři roky. Došly mu peníze - svůj honorář za Třetího muže použil na financování Othella, ale film zůstal nadlouho pouze fragmentem - jako tolik Wellesových počinů. V roce 1991 však Wellesova dcera Beatrice překvapivě nalezla negativy, které umožnily, aby byl film dán do celkem uspokojivého stavu. A za to jsem skutečně vděčný - i za rekonstruovaný soundtrack, který spolu s expresionistickou stínohrou i samotným Wellesovým ztělesněním Othella (proč by si Orson nemohl střihnout mouřenína?) dodává téhle Shakespearově adaptaci nezvykle dynamickou podobu.(23.7.2005)

  • filmmovier
    ****

    Je to dobrý, ale moc mi to nesedlo. Krásně to vypadá, je to úžasně výpravné, exteriéry i interiéry luxusní, černobílá tomu sluší, hudba je parádní, stejně tak výprava i atmosféra a plusem je vlastně i to, že to netrvá tři hodiny, takže je tenhle benátský mouřenín sympaticky dynamický a Orson Welles si ho fakt vychutnal (výtečný výkon), narozdíl od překvapivě nevýrazného a nesympatického Jaga (což je problém), mu nemám co vytknout. A poslední půlhodina je skutečně úchvatná, sympaticky temná a dechberoucí. Asi to tedy vyvolává dojem, že bych měl hodnotit plným počtem, jenže jsem na tuhle verzi nebyl úplně naladěn (což nevadí), ale ani ten Wellesův styl mi úplně nesedí. Je to úchvatné, ale prostě to není úplně ono, to je asi celé. 85%.(2.4.2018)

  • Anderton
    ****

    Pokiaľ chcete Wellesa potešiť, darujte mu plagát jeho mohutnej postavy z podhľadu. Ale nielen on je snímaný v Othellovi z podhľadu, túto vymoženosť poskytuje prekvapivo v tomto filme každému. No a k filmu toľko, že je to adekvátna adaptácia Othella, ktorá je ozvláštnená Welesovským noirovým snímaním a jeho prapodivnému mužno-detskému kukuču. Ja som toho veľa o tejto hre nevedel, takže mi dej pripadal aj bez jeho predošlej znalosti zaujímavý a otázky v ňom kladené za aktuálne v každej dobe. Samozrejme pozdravujem kino Lumiere a prepáčim im "menší" trapas, ktorý sa stal pri projekcii tohto filmu.(22.3.2015)

  • bogu
    ****

    Wellesův Othello je ryzí vizuální báseň, i když bohužel dost fragmentovaná. Shakespearův text Welles osekal jen na to nejnutnější minimum (všechny Iagovy monology jsou pryč (!), z mnoha dialogů zbylo sotva pár vět) a poezii verše nahradil poezií obrazu. Bardův příběh o benátském mouřenínovi oděl do barokního hávu ostrých kontrastů jasu a temnoty, složitých kompozicí, vše prostupující symboliky (Iagova síť, později mříž, která se mu stane vězením, se nám připomíná neustále; poryvy žárlivosti tu zase evokují třepotající se vlajky, plachty, kroužící ptáci…); kontrasty tu stojí především na konfliktu ‘othellovských’ a ‘iagovských’ výjevů: rozlehlé prostory, monumentalitu, davové scény, slunce, symetrii a podhledy pozvolna vytlačují – spolu s tím, jak se Iago zmocňuje Othellovy vůle – sklepení, labyrinty, temnota, groteskní kompozice a nepřirozené úhly. Wellesova adaptace je jedna z velmi mála, jejichž vizuální poetika se vyrovná poetice Shakespearova textu. Naneštěstí, jak už jsem zmínil, je celý film kvůli problémům s natáčením značně fragmentovaný, většina scén má k hladkému, plynulému střihu dost daleko – nejspíš proto, že mezi natáčením dvou záběrů v téže scéně prý často uplynul celý rok – a celkový dojem navíc neustále kazí nepřesné postsynchrony. Co se hereckých výkonů týče, ani ty tu bohužel nikdy nedosahují výjimečnosti Wellesovy formální obrazotvornosti: Welles sám je sice se svou mohutnou hrudí a tichým, dunivým basem dostatečně impozantní, jak v příčetnosti tak v šílenství, a MacLiammoirův přihrblý, lasičkovitý Iago se splihlými vlasy a irským přízvukem vedle něj působí přiměřeně podle a neduživě, ale u ostatních (možná s výjimkou Emilie Fay Compton) se o kdovíjakém herectví bohužel nedá mluvit. Smutná, krásná a nedostupná Desdemona Suzanne Cloutier je tu očividně jen pro ozdobu a když ji Othello před benátksou delegací udeří, je skoro k nesnesení vidět, že nikdo z přítomných nehne ani brvou – Welles si mohl rovnou zbytek obsazení uplácat z hlíny, poznat by to nebylo. Ve výsledku je snadné mít pocit, že Welles měl větší důvěru v sebe a svoje umění, než v to Shakespearovo, a podle toho že také film vypadá. Je ovšem pravda, že Wellesova sebedůvěra není neopodstatněná a jeho Othello je svým způsobem klenot nejen v rámci shakespearovských adaptací, třebaže je to klenot poněkud kazový. // LEPŠÍ VERZE: Pozoruhodných filmových Othellů se od Wellesových dob mnoho neurodilo, skvělé je ovšem televizní zpracování divadelní inscenace Trevora Nunna s Iagem Iana McKellena (1989) – co do hereckých výkonů je to špička, na kterou Wellesova verze ani nedohlédne.(21.3.2009)

  • MikO_NR_1909
    ****

    Po pravde, máloktorej adaptácii divadelných základov sa podarí zharmonizovať zosnovanú eleganciu jedinečného W.S. do civilného, pohyblivého sveta obrazov bez toho, aby tým utrpel (vari najpodstatnejší) ľudský rozmer príbehu, na ktorom stojí. Zábery sú štylizované na vyniknutie prachprázdnych tieňov v prachpustých úskaliach samotárstva na pokraji kráľovskej rezidencii, ktorej chýba očarujúci prvok dokonalej dievčiny. Túto úlohu splnila S.Cloutier ako Desdemona a nádherne protipólne kontrastuje s Wellesovým Othellom - charizmatický obor, ba rovnako zraniteľný muž diablových úmyslov (pokiaľ príde o to najcennejšie). Spomínaný obrazový nástroj rozprávania je fascinujúci, pripomínajúci Ejzenštejnovho Alexandra Nevského. Síce nie taký monumentálny, ale spĺňa úlohu sprievodcu namiesto nekonečných prázdnych slov. Perfektne zostavený svet chladu za pomoci kosoštvorcového podhľadu, v ktorom jedno odťažité rozhodnutie životnej lásky strhne psychologické rozpoloženie citu vášne neskutočným spôsobom. Aj samotné vykreslenie vonkovskej smotánky je veľmi dobre zosyntetizované v synergickom vizuáli umeleckého celku. Lepšie štyri.(30.4.2015)

  • - Snímek začal Orson Welles natáčet původně již v roce 1948, po prvních scénách pořízených v Benátkách ale došlo k zásadnímu nedorozumění a sporu s producentem, jehož záměrem nebylo zfilmovat původní Shakespearovu hru, ale stejnojmennou Verdiho operu. Producent nato stáhl svou finanční účast a Welles pokračoval v natáčení s vlastními prostředky několik dalších let. Mezitím došlo k přeobsazení role Desdemony. Tu měla původně hrát italská divadelní hvězda Lea Padovani, nakonec ji ztvárnila Suzanne Cloutier, manželka Petera Ustinova. (argenson)