Orlando

Napadá ma jedniné slovo, ktorým by som dokázala opísať tento film. Je to "nespútanosť". Nespútanosť príbehová, obrazová, herecká, ale hlavne nespútanosť myšlienková. Knižnú predlohu síce nepoznám, ale ak je film len spolovice taký, aká je knižná predloha, chápem prečo je považovná za nesfilmovateľnú. Virginia Wolfová písala knihu Orlando vraj ako svoj životopis a ja musím povedať, že sa jej to zrejme podarilo dokonale. Nešla na to tradičným spôsobom opisu faktografie života obmedzenom v čase a priestore, ale prostredníctvom spovede duše nespútanej v okovách obmedzeného vnímania. Vypovedá to o nej oveľa viac, ako čokoľvek iné. A ja si myslím, že tomuto filmu sa práve to podarilo vystihnúť na jednotku. (06.04.2017)

Všechno, co v Orlandovi čtenář zakouší a teprve si v plynutí dourčuje, objevně a dobrodružně, živoucně, rozechvěle, dál a dál, všechno to netušené, nepředpokládané, odhalované se zrychleným dechem, co ze sebe vyplývá až v běhu, sledu, toku, noří se panensky z mlh textu i vlastní odvahy k přemýšlivosti a životu, je tady od začátku popsané, vysvětlené, pojmenované, zařazené do škatulek, vyložené jednoduchými slovy a názornými obrazy, zjednoznačněné, zpřehledněné, srovnané v bodech na osu časovou, mužsko-ženskou, filosoficko-sociální, abychom nedejbože netápali, nemýlili se. Umrtvené, ukotvené, odhalené a zbavené kouzla překvapivosti v ne-smělém vlastním odhalování - co a kdy už se odvážíme si sami pojmenovat a odhalit, co stále silněji probleskuje mezi slovy. **** Režisérka se s předlohou nemíjí, ale místo filmu, v němž by se odvážný, rebelský, osvobodivý proces sebepoznání hrdinky a její doby, extrapolovaný do několika ér a ústící v neklidnou vyhlídku zdrcující svou neuspokojivostí a omezeností a finálním nezvítězením - ale také neprohrou a nepodvolením se - stejně jako v reálném životě a době Virginie Woolfové, jakkoli nově rozežil, sledujeme jakýsi zjednodušený animovaný výtah, výklad, jako by ta nepodmanitelná předloha autorku filmu tak rozčilovala a znepokojovala, že si ji musela schematizovat a podmanit - a zabít. A zabití dovršit uspokojivým koncem, který ji nebude děsit. **** A pak se pokouší to prodat světu jako to, čím právě Woolfové Orlando je, aby pokud možno ho svou interpretací překryla, zahladila, vyhladila, protože její verze je bezpečná a s kýženou odměnou za životní hledání - v Orlandině "nalezení se" a "vrcholné seberealizaci" v zaměstnání i v dítěti. **** Nezamýšlený, tragický výsměch Virginii Woolfové, jež poukazovala na to, jak to vypadá, když ten nejsvobodnější duch toho nemůže ve své době pravdivě dosáhnout - výsměch, který však má své nepopiratelné kouzlo - protože i umrtvená a zpřehledněná ta struktura, ty výjevy, jak následují za sebou, pořád nesou stopy okouzlivosti - pokud vyloženě nejste z těch, kteří Woolfové Orlanda plně docenili v jeho nabitosti odvahou i za cenu bezútěšnosti, a nepotřebují se tudíž do života chlácholit slíbenou vyhlídkou na konečnou satisfakci. Pro takové by se tenhle film měl přejmenovat na "Je třeba zabít Orlanda" nebo "Jak je důležité zabít Orlanda". *~ (25.07.2019)

Knihu jsem nečetla a přesto (nebo právě proto?) se mi film nelíbil. Tilda byla úchvatná, to ano, ale když není co hrát, ani Tilda to nezachrání. Bez ladu a skladu naházené střípky děje bez vysvětlení, proč zrovna tahle historická epocha si zasloužila zfilmování. Román Orlando se pro mě vrací do kategorie "nezfilmovatelný". (11.04.2012)

Virginia Woolf bola zvláštna žena so smutným a ťažkým osudom a na jej knihách to cítiť. Sú zvláštne a čítať ich nie je jednoduchá záležitosť. Orlandom v knižnej podobe som nepobozkaná, takže porovnávať nebudem. Viem ale, že sa Sally to hlavné do filmu podarilo dostať ... boj VW o rovnoprávnosť žien a mužov, jej depresie, túžbu po slobode, ale hlavne túžbu po písaní. To ako nás Sally previedla všetkými tými rokmi bolo skvelé ... menili sa účesy, róby ... ale ľudia vo svojej podstate nie. Ako tu už mnohí písali bolo to veľkolepé a opojné, hudba tiež a Tilda bola dokonalá. (07.04.2017)

Neudělal jsem tu chybu, abych si před filmem přečetl knihu. Zatím na mě stále čeká a já se mohl oddat filmu bez jakéhokoliv srovnávání. A musím říci, že jsem si ho královsky užil. Úžasně výtvarná kamera jako by vypadla z filmů P.Greenaway - barokní obrazy, práce s barvou, šerosvitem, mlhou. Zastavením filmu vznikají svébytné fotografie. Skvělá hudba (David Motion, Sally Potter) rovněž připomene spolupráci M.Nymana s P.Greenewayem. Samotnou kapitolou je Tilda Swintonová, jejíž androgynní Orlando výstižně nachází polohu pro obě pohlaví a jejich splynutí a prolínání se. Je to ON, je to ONA. Orlando dostane darem dům, ale pod podmínkou, že nikdy nezestárne. Prochází stoletími a poznává lásky i zklamání, zrození i smrt. Film plyne jak voda v řece a čarovnými obrazy okouzlí každého, kdo se nechá. (19.05.2013)