A Gentle Creature
Režie:
Stanislav BarabášScénář:
Stanislav BarabášKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaObsahy(1)
Mimořádně zdařilý televizní přepis jedné Dostojevského povídky (do češtiny překládané jako Něžná) je poslední tuzemskou prací režiséra Stanislava Barabáše před jeho odchodem do emigrace. S důrazem na vizuální stránku zpracovává tragický příběh nerovného manželství mezi mladičkou dívkou a postarším mrzoutským mužem, jenž ji nedokáže pochopit ani se k ní přiblížit. Barabáš postihl postupně narůstající psychický stres, který hrdinku pohlcuje, zejména v hereckém ztvárnění, Magdě Vášáryové v titulní roli postačí pohled očí, nenápadné gesto, nevtíravá mimika pracuje se slzami i ojedinělým pousmáním. Režisér použil minimum dialogů, celý příběh provází niterný monolog manžela, necitelného k hrdinčiným duchovním i citovým potřebám. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Na tv film neskutočne kvalitné dielo, ktoré celé stojí na výbornom hereckom výkone C. Filčíka. Takmer celý film prerozpráva svojím vnútorným monológom , ktorým rozoberá, spomína a komentuje celý vzťah so svojou čerstvo mladou ženou. Z. liška dodal kvalitný hudobný doprovod, jak inak, preto dám kľudne plný počet. Za málo peňazí ,veľa muziky, tento film vytrieskal z predlohy maximum. 100%. ()
Kdepak, lidi se nemají kupovat ani vlastnit. Otrokářství sice už dávno vymizelo, dokonce i v Rusku, ale zneužívání lidské nouze a manipulace s lidmi přetrvávají až do dneška. Bohatý obchodník s chudobou a neštěstím správně vycítí, že mladá dívka zbavená rodičovské opory bude snadnou kořistí, a učiní ji svou ženou. Jenže ve své mužské a stavovské pýše nepočítá s její hrdostí a vzdorem. Četl jsem kdysi Dostojevského novelu a hluboce na mě zapůsobila. Pravda, myšlenkové procesy obou smutných hrdinů si pamatuji trošku jinak, ale i kdyby mě paměť nešálila, měli slovenští tvůrci plné právo na vlastní interpretaci. Jejich televizní verze je neméně mrazivá, skvěle zahraná a v rámci limitovaných finančních možností umí vytvořit i slušnou atmosféru Ruska 19. století. Jako bonus je přítomna i zneklidňující rušivá hudba Zdeňka Lišky, která navozuje atmosféru stupňujícího se napětí. Celkový dojem: 90 %. ()
Po záverečných titulkoch si človek uvedomí, že aj takéto diela uvádzala televízia v rámci "bratislavských pondelkov." Dnes (8.3.) máme viac programov a môžeme si v pondelok vybrať medzi Poisťovňou šťastia, Panelákom, rumunskou telenovelou a nemeckým romantickým filmom. Ale späť k filmu. F.M. Dostojevskij je ikonou literatúry a televízny prepis jeho poviedky sa mimoriadne vydaril. Režisér Barabáš zachoval spisovateľovho ducha, Ctibor Filčík vo vnútornom monológu utiahol nenapodobiteľným spôsobom celý dej, mladučká Magda Vášáryová mu na menšej ploche zdatne sekundovala, Szomolányiho kamera to bravúrne nasnímala a do toho všetkého znela Liškova hudba, čo viac som si mohol priať. A dostal som aj bonus v podobe fragmentov môjho rodného mesta. ()
Ťažko hľadať nejaké výhrady na filme, ktorý tak umne buduje svoju atmosféru. Barabáš naozaj skvelo pretransformoval Dostojevského novelu do filmovej podoby, bez toho aby som z finálneho diela mal rozpačité pocity. Počiatok a rozpad vzťahu ústrednej dvojice je vyrozprávaný hlavným hrdinom v podaní Ctibora Filčíka. Nerobí mu problém spytovať sa nás -divákov na nejaké otázky, pritom ale zostáva vo svojej postave. Nám vďaka tomu pomáha dostať sa hlbšie do príbehu, pretože nás považuje za rovnocennú filmovú veličinu, ktorá mu pomáha príbeh vyrozprávať aj zvýšiť jeho dopad paradoxne na nás divákov. Szomolányiho kamera je ako obvykle dokonalá. Využíva jazdy, podhľady a nadhľady, krúti sa a putuje priestorom a umocňuje inak stiesnenú atmosféru. Aj keď sa jedná o televízni film, nestráca nič zo svojej pôsobivosti. A rozhodne sa jedná o jednu z lepších adaptácií tohto literárneho velikána. ()
"Vedel som, že som ju zranil, ale triumfoval som." Naprosto famózní záležitost, zvláště když vezmu v potaz, že jde (jen) o televizní inscenaci. Počínaje skvělou Liškovou hudbou, která má díky řadě "němých" dialogů poměrně velký prostor, přes úžasné vizuální ztvárnění s řadou mimořádně krásných detailní záběrů a samozřejmě konče výbornými hereckými výkony obou hlavních představitelů (Filčík a Vašáryová). Jejich ztvárnění vývoje vztahu nerovnané manželství mezi šestnáctiletou "dobrou a krotkou" dívkou a postarším mrzoutským mužem je velmi věrohodné. Neznám Dostojevského předlohu, tak nevím zda i zde je to celé pojaté jako retrospektivní vyprávění onoho hlavního mužského hrdiny, ale spíše bych řekl, že ano. V tomto jediném bych řekl, že méně vstupů vypravěče a více dialogů by filmu prospělo. Přeci jen je škoda, že Vašáryová toho takto ve filmu moc nenamluví. Ale třeba to byl i tak trošku záměr. Vždyť ona snad ani mluvit nemusí. Její výraz stejně jako její přirozená krása to je něco, co si budu na tomto filmu určitě pamatovat. Ale zda nejen toto. ()
Reklama