Přejezd Cassandra

Film s poměrně hustou koncentrací podivných náhod, které do jednoho vlaku svedly cesty špičkového lékaře a smrtelně nemocného člověka, manželky německého zbrojaře, pamětníka holocaustu či tajného policisty a drogového dealera, film s řadou nepřesností, chyb (nejen zeměpisných) a jiných renonců, který je ovšem tak napínavý, že si člověk ničeho z výše jmenovaného skoro (!) nevšimne. Čeho jsem si ovšem všiml, a to dost, byla poslední čtvrtina snímku, která se zcela zbytečně zvrhla v "napínavou" (jako by děj snad potřeboval být ještě dramatičtější) akční podívanou plnou doslova nablblých přestřelek a umírání... A té nás mohli pánové od filmu opravdu ušetřit. Tři a půl hvězdy i za hudbu J. G. (21.08.2012)

Jedna nafúknutá bublina tento katastrofický triler. Silne cítiť z neho, že to netočili Američania a napriek áčkovému obsadeniu niektorých hercov (Harris, Lancaster) ho pochováva slabšie remeselné spracovanie - také skoro až typicky taliansky odfláknuté. Spracovanie, ktoré by nemalo prejsť ani o 15 rokov skôr. Samozrejme nemožno mu uprieť určitú originalitu príbehu, celkový odkaz a aj atmosféru, teda hlavne teda prvej polky filmu a dobrej hudbe. Ale to ostatné - od réžie a scenár cez hercov, charaktery postáv až po dialógy, je na pováženie. A na zbabraný záver radšej ani nepomyslieť. (17.06.2016)

Největším problémem tohohle filmu je jeho délka. Ony ty dvě hodiny jsou fakt zbytečně moc a už jenom ten samotný úvod trvá moc dlouho. S tím souvisí i to, že je tady hromada vaty, která by tu vůbec nemusela být. Dále tu je celkem velký počet nelogičností (za jeden se objeví nebezpečný virus, co člověka zabije do pár hodin a ještě ten den se na něj najde lék? ale no tak...) a posledních zhruba 40 minut je dost nerealistických (celá ta přestřelka ve vlaku atd.). I tak to ale mělo nějakou atmosféru a napětí, taky sympatické postavy (ale moje oblíbená zase umřela) a když tam zrovna není vatová scéna, tak se na to dobře dívá. Celkem se mi ten film i líbil, ale víc jak silné 3* mu prostě dát nemůžu. (17.01.2020)

Průměrný evropský koprodukční příspěvek vlně katastrofických filmů 70. let v Pontiho produkci, Cosmatosově režii a s Goldsmithovou hudbou. Sice je překvapivě komorní a nesází na efekty, jinak ale tradičně láká na hvězdné obsazení a nevynechá snad jediné myslitelné žánrové klišé. Proměna sobeckého hrdiny ve spasitele, v krizové situaci obnovený milostný vztah, zlá byrokratická armáda, policajt musející spolupracovat se zločincem, dítě, pes... I když by to mohlo být kratší, svižnější i akčnější, je to řemeslně natočeno, slušně napínavé a místy dojemné (děda, co se při cestě do izolačního tábora rozpomene na léta strávená v koncentráku) a při finální scéně pádu vlaku z mostu (vyrobeného Gustavem Eiffelem), kdy vidíme jak se sešrotuje jedno kupé s lidmi uvnitř nebo jak jedním cestujícím proletí traverza, člověku zatrne. Rozesmál mě prostřih z vlaku řítícího se od záhuby na Lancastera umývajícího si (nad ním) ruce a jakkoli jsem nikdy neměl a nemám rád Martina Sheena, tady se mi mladý a ohárovaný líbil. (25.12.2007)

„Jste jen poslušný článek řetězu rozkazů...“ Ten bezskrupulózní plukovník v podání Burta Lancastera mi ale dovedl pít krev! Přes jednoznačně komerční styl snímku musím zde vychválit nejen samotný vynalézavý námět o rozšíření infekce i panice uvnitř vlaku, ale rovněž překvapivé rozpracování děje do zajímavě nadčasových rozměrů. Skrze postavu plukovníka, jeho personálu a roboticky poslušného týmu doktorů zde tvůrci dokonale vykreslili problém lidského konformismu ohledně až absurdně poctivého plnění rozkazů nadřízených, které mělo na svědomí tisícky lidských obětí mj. i za Hitlera. Napětí v rozjetém vlaku bez možnosti zastávky stoupá, i navzdory rozvláčnému rozjezdu jsme postupně svěkdy strhujícího thrilleru. Zatímco uvnitř vlaku se řítíme do zkázy „morové“, zvenčí se stále více blíží ještě větší zkáza v podobě nebezpečného území... polského mostu Cassandra. Škoda, že celkově silný dojem z velmi dobře rozehrané studie pestrých charakterů různých postav v hraniční situaci místy zabíjí dobové pojetí akčních scén. Cosmatos evidentně nepatřil v 70. letech k těm režisérům, kteří by uměli natočit realistickou akci, proto si mohl odpustit (na rok vzniku již opravdu směšné) pokusy plné zadních projekcí a místo zabírání osudové akce horolezce se raději v těchto chvílích ještě více zaměřit na psychologii uvnitř vlaku. 75% (09.02.2021)