Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Yves Montand jako Artur London a jeho zážitky z období politických procesů 50. let vrcholící příjezdem okupačních vojsk v roce 1968... Film Doznání vznikl podle slavné stejnojmenné knihy Artura Londona. Zachycuje autentické svědectví jednoho z protagonistů monstrprocesu se „spikleneckým centrem“ Rudolfa Slánského v listopadu 1952. Přesvědčený komunista, interbrigadista, účastník francouzského Hnutí odporu (krycí jméno Gérard) a posléze náměstek ministra zahraničních věcí, v knize popisuje své zážitky a nový náhled na komunistickou stranu. Je ironií osudu, že rukopis knihy přivezl London do Prahy v den, kdy sem vjely sovětské tanky. Kniha nicméně v roce 1969 vyšla, ale film – jehož realizace u nás byla již domluvena – se musel nakonec točit ve Francii. Československou premiéru měl film až 17. ledna 1990 v kině Praha za účasti Jorge Sempruna, Costy-Gavrase, Yvese Montanda a Lise Londonové (Filmový přehled 1990/7) (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Ukázka z filmu

Recenze (90)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Costa-Gavras ide opäť až na dreň, dáva divákovi cca hodinu a trištvrte poznať, čo je to zač československá politická väzba počiatkom 50. rokov. Pritom niečo podobné by sme čakali od filmu trebárs z dôb Pinochetového teroru. Takže klapky dole z očí, toto je skutočne naša minulosť. No a zvyšnú polhodinku sledujeme záverečný proces a určitý dovetok z budúcnosti, aby to bolo ako ukončiť, i keď všetko sledujeme vo flashbackoch, takže tým sa film uberá o napätie a strach o hlavnú postavu, ak by ste náhodou, ako ja, toho veľa o tomto procese a Londonovi nevedeli. C-G občas prispôsobuje strih fyzickému a psychickému stavu Londona, monotónnosť väznenia je prelínaná niekoľkými scénami z prítomnosti. Občas sa ale režisér sám zhodí doku-zábermi Stalina, pokiaľ sa o ňom niekto zmieňuje, veď čo ak náhodou niektorý divák nevie, o kom je reč a ako diktátor vyzeral... Ako celok ale veľmi prínosný a hodnotný film, najmä pre naše krajiny, neviem, nakoľko bolo Priznanie zaujímavé pre Francúzov... ()

S.Quentin QUALE 

všechny recenze uživatele

Musím před Francouzema smeknout. Je samozřejmě otázkou, na kolik se London podílel na filmovém zpracování knihy, ale i tak je sugestivnost a uvěřitelnost snímku chuť k jídlu beroucí. Znalému člověku se z toho zvedá kufr, pro neznalého je jen těžko uvěřitelné, že tenhle humus byl u nás dennodenní realitou, naopak by tento počin mohl považovat za až kultovně zpracovanou vizi nějakého totalitního Ychtylostánu. Doporučuju! ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Takhle to dopadne, když někdo točí o něčem, o čem ví jen prd a z doslechu. Černobílá agitka naruby, kde jsou jen ti hodní a ti přehnaně zlí, proklamují se různá hesla, ale chybí tomu jakákoliv životnost. Navíc když se hlavnímu hrdinovi pořád říká Gérard, jeho žena má na stole jen francouzské knížky a auta projíždějí ulicemi Londýna, mám problém věřit, že se to odehrává v Československu 50. let. Celé je to natočené v podstatě stylem mluvících hlav, což je na dvě a čtvrt hodiny poměrně nudné a nezáživné, zvláště při tom zmíněném proklamování hesel - snad nikdo tam nemluví normálně, každý prostě musí pronést nějaké "moudro" ("Chováte se jako nacisti!"). Ucho dokázalo ten strach a psychologii postav podat daleko hlouběji a řekněme hororověji. A pokud chce někdo skutečně poutavý, vtahující a nečernobílý příběh o tom, jak komunistická revoluce začala požírat samu sebe, doporučuju knihu od Arthura Koestlera Tma o polednách. ()

Faidra 

všechny recenze uživatele

Psovi psí smrt. A podvraťákovi doživotí... Příběh soudruha, kterého požvýkal a vyplivl jeho vlastní Moloch, aby mohl pokračovat v jeho dalším uctívání, tentokrát z bezpečné vzdálenosti, kupodivu neztratil na působivosti ani po půl století od vzniku a třicet let poté, co čas železnou oponou trhnul, stejně jako se náboženství sice vytratilo z komunistické ideologie, ale v její každodenní realitě v podobě kréda, veřejného vyznávání hříchů a flagelanství vystrkovalo hlavu zas a znovu. A inkvizice nelenila. Co udrželo víru Londona a jemu podobných? Upřímnost? Hloupost? Neschopnost uznat chybu? Nevím. Někdo bude přísahat na světlo na konci tunelu, i kdyby na cestě k němu byly vytrhané veškeré pražce... ()

tigre 

všechny recenze uživatele

tyjo film to neni spatny, ale londonovu selfpropagaci proste prijmout nemuzu ani zprostredkovane. clovek ktery se i ve filmu prezentuje jako interbrigadista pritom to byla jenom kurva pracujici pro sovetskou vojenskou rozvedku, ktera nikdy neopustila zazemi a ktera pomoci knihy i filmu ziskava gloriolu mucednika - tak to sorry. pokud odhlednu od svych osobnich pocitu tak OK muj milovany montand to hraje velice slusne, vhled do procesu se slanskym je taky pomerne zajimavy, ale lehce zavadejici. na druhou stranu za zkouknuti asi stoji. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (16)

  • Film se natáčel od 25. září 1969 do 15. prosince 1969 ve francouzských departementech Nord, Pas-de-Calais, Seine-Saint-Denis, Alpes-Maritimes, Lille, Roubaix, Arras, Théoule-sur-Mer a Cannes. (classic)
  • Costa-Gavras později vyprávěl, že byl vystaven velkému nátlaku a několik techniků a herců mu říkalo, aby film nenatáčel: „Na place se neustále debatovalo o vztazích se SSSR nebo komunistickou stranou. Ve filmových štábech byli komunističtí technici. Byli to velmi dobří lidé, ale jakmile se mezinárodní nebo společenské události vymkly kontrole, stali se z nás nepřátelé proletariátu!“ (classic)
  • Yves Montand natáčení velmi prožíval, během šesti týdnů zhubnul 10 kilogramů, celkem během natáčení přišel o 12,5 kilogramu. (Snorlax)

Související novinky

Reklama

Reklama