Ča no adži
Obsahy(1)
Rodina Harunových bydlí v městečku v horách, které s velkoměstem spojuje vlak. To, že se její každodenní existence odvíjí v lásce a poklidu, ovšem vůbec neznamená, že je nudná. Skutečnost a představy se v životě Harunových mísí s opojnou lehkostí vůní stoupajících z čajového šálku. Šestiletou Sačiko pronásleduje doma i ve škole její obří dvojče, starší bratr Hajime se pokouší upoutat půvabnou novou spolužačku, výstřední dědeček bývalý animátor se v důchodu věnuje alespoň animaci vlastního těla a tatínek Nobuo profesionální hypnotizér zkouší své umění někdy i na vlastní rodině. Maminka Jošiko to všechno snáší s chápavým úsměvem, i když i ona má své starosti: ráda by se vrátila k práci animátorky, v níž má její rodina letitou tradici. Do běhu všedního dne zasáhne i její bratr Ajano, který se vrátil do rodného městečka kvůli nostalgickým vzpomínkám na minulost. Co si rodina počne, když si Nobuův bratr, úspěšný autor manga příběhů, přeje k narozeninám něco zvláštního? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Postmoderní slice-of-life poměrně svérázné rodinky, který místo hlubší zápletky sází spíš na oddechovou atmosféru. Ta se podařila hlavně díky atraktivnímu venkovskému zasazení nasnímaném líně statickou, ale přesto naprosto vymakanou kamerou. Časté prolínání se surreálnem je mimořádně působivé. ()
Pár zajímavých nápadů se tam vyskytuje, ale jsou podány značně roztahaně. Nicméně je to japonský film, což mi bohatě stačí na to, abych film ohodnotil třemi hvězdičkami. ()
Toto bych označil za klasický festivalový, "umělecký" film - téměř žádný děj, dlouhé statické záběry na zamyšlené hrdiny, minimum hudby. Sledujeme panoptikum svérázných postaviček točících se okolo jedné šestičlenné japonské rodiny, z nichž každý prožívá nějakou tu vtipnou, bizarní nebo poetickou epizodku. Nebylo to špatné, jen je téměř k nepřežití vražedně ppoommaalléé tempo filmu v kombinaci s přestřelenou délkou. ()
Proč se tenhle film jmenuje chuť čaje mi došlo teprve když jsem ho dokoukal. On totiž je jako čaj... Někdy na něj mám náladu a jindy ne. Ale i když náladu mám, pořád jsou tu doušku co nechutnají, doušky co chutnají - a nejde dopředu říct, který bude který. --- Čím víc shlédneme dobrých filmů, tím méně jich je. Tenhle je rozhodně alespoň dost zajímavý. ()
(Ne)obyčejná poezie (ne)všedních dní. ()
Tak po několika letech přidávám hvězdičku a plně oceňuji tenhle film. Vůně čaje skrze filmové plátno. Trochu nezvyklá komedie pro našinec odchovaný Spencerem & Hillem, ale stejně té srandy tam není mnoho. Spíš jde o poklidnou poetiku všedního dne, kdy i v tiché vesničce se najdou problémy, kterým musí lidé čelit. Ať už jde o běžné věci, či trochu víc ulítlé blázniviny. Osobně si myslím, že režisér chtěl natočit i něco, co nabídne člověku jakési zpomalení. Zastavení. Byť i v kině. Prostě, jen se kochej, nemusíš řešit žádnou zápletku, složitosti, užij si exteriéry. I konec se povedl, dílko dostalo takhle víc lidský rozměr. Jeden z mála filmů, na který jsem nikdy nezapomněl. Moje srdcovka. ()
Dlouho jsem odkládal okamžik, abych se na tento film podíval. Přiznávám, že jsem byl hodně ovlivněn několika zde prezentovanýmii negativními názory. Ovšem znáte to: "Co člověk to názor." Tak jsem se nekonec přece jen odhodlal. Řekl jsem si: "No co, tak bude zase nějaká nudná hodinka navíc..." No a nenudil jsem se. Opravdu ne. Zvláštní, poeticky laděný film, který mi svojí atmosférou trochu připoměl "Station agenta". Mám rád tento druh filmů, kde nestříká krev na kameru a kde se přesto něco děje... ikdyž se někomu může zdát že se to děje pomalu. To je život. Tak neváhejte jako já. ()
Posraná lebka rulezzz. Už jenom tahle scéna zvedá film na čtyři prskavky. I dechberoucí jízda na kole a nahrávání rodinné písničky stojí za to. Zbytek filmu je úsměvný, roztomilý a občas i nudný. Ale Japoncům tu nudu odpustím a doufám, že jsem tu moc nespoileroval... ()
U Japoncov som bol zvyknutý na riadnu dávku absurdity, no toto ma príjemne prekvapilo. Keďže som zarytý čajomil, názov ma hneď zaujal...teda až po Rinko Kikuchi Aj Tanadobu Asano mi prirástol k srdcu už vo Funky Forest. Až na pár absurdných momentov to bol "bežný" rodinný film o obyčajnom živote jednej japonskej rodinky. Hlavne záver chytil za srdce. ()
Nechci tento snímek zatracovat, ale mě se prostě vůbec nelíbil. Celý film je poskládaný ze zhruba 5-ti minutových scének, jejichž hlavními hrdiny jsou členové jedné "dost pošahané" rodiny. Často nemají žádnou souvislost, někdy ani žádnou pointu a dokonce nejsou ani moc zábavné, jak tady ostatní píšou. Vlastně i celý film nemá žádnou pointu (alespoň já sem jí nenašel), strašlivě se vleče a vlastně divákovi vůbec nic nenabízí. Půl filmu jsem se snažil strašně moc pochopit o co jde, hledal jsem, jestli neobjevím skrytou symboliku...nic...podle mě to ten film v sobě nemá. Druhou půlku už jsem měl silné nutkání přetáčet rychloposunem. Líbily se mi jen pěkné záběry krajiny a čajových (nebo rýžových?) polí...za to dávam hvězdu jinak bych dal s čistý svědomím "odpad!". ()
Roztomilé, tu a tam vtipné, jednoduché a hrozně moc připomínající Amélii z Monmartru a Elizabethtown v jednom....:D ()
Takto nudný film "na zdanie" sa tak často nevidí. Určite tie dialógy mohly byť trochu "pestrejšie" a aj čo sa týka dejovej línie sa moc autor neprekonával. Uletenosť filmu ako to u japoncov je bežná vec pridáva filmu zvláštny šarm. Čo musím priznať k mojmu veľkému prekvapeniu je fakt, že film aj napriek svojim nedostatkom si ma dostal na svoju stranu vďaka nesmierne sympatickým charakterom postáv a ich hereckým výkonom. ()
Cha no aji - že je to nuda? Ne je to pohoda. Ten film nemá fungovat tak, aby se mu každej řehtal od začátku až do konce. Je to takovej vyhulenej Vančura no! Udělejte si hodně čaje, k tomu nějaké ten podpůrné prostředek a věřete, že Vaše problémy může vyřešit pouhá otočka na hrazdě aneb Vás taky s celým vesmírem může pohltit slunečnicový květ. Za čtyři. To si zaslouží. Jo a sraní v lese si nejdřív dobře promyslete. Na zdraví! ()
Chuť čaje voní po třešňovýc;h květech a její chuť je lehká jako nejjemnější bílý čaj čerstvé sklizně. Podmanivá hypnóza v sedu na zápraží, ze které vás čas od času probudí bahenní muž, tanečník butó nebo strýčkova historka o sraní v zapovězeném lese. Splynutí. ()
Kouzelná záležitost, která ovšem pro sledování potřebuje takovou zvláštní náladu, která nepřichází každej den. U mě se film Cha no aji trefil přímo na střed, sednul mi, jak hovno na lebku (sorry za spoiler). Film si tak lehce pluje na víc či míň uvěřitelnejch příhodách jedný japonský rodiny z venkova a člověk se při sledování nechá očarovat a zapomíná, že jde zejtra do práce, pak se dohadovat na úřady a nakonec na večerní akci, kam musí a nechce se mu. ()
Jedna báseň :) Pil jsem k tomu Fukamushi Senchu z prefektury Shizuoka a oboje nemělo chybu :) ()
Totální nuda! Načouzenej jsem dal steží polovinu. ()