Příběhy obyčejného šílenství

„Vždyť ty jsi mňe normálně zapomněl na pumpě!“ – „Hm, no jo. Jsem se zamyslel.“ Na svete existujú ľudia, ktorí zažívajú celý život bizarné udalosti, nehody, zvraty a náhody rovnako dobré, ako zlé a také, ktoré sa vzpierajú jednoznačnej charakteristike. Približne (aj) o tom je táto tvrdohlavá, svojská tragikomédia, z ktorej je divák rovnako zmrazený, ako sa smeje. Či už na šikovných dialógoch, neuveriteľných zvratoch (finálny „haf haf“ záchvat na verejnosti), nádherne napísaných postavách alebo na hereckých kreáciách (hlavne Miroslav Krobot). Napriek tomu sa priznám, že som bol väčšinu filmového času "vyhodený zo sedla", mnohé scény ma nebavili a niekedy tempo stagnovalo natoľko, že som sa až nudil. (26.01.2009)

Zelenka šroubuje jednotlivé dialogy na prostinký děj, ale pozapomněl přitom na fakt, že film není divadlo, které lze ukecat. Ve světě pohyblivých obrázků působí situace, do nichž posílá své hrdiny, nevěrohodně a příliš vykonstruovaně. (Sub)žánrový pojem tragikomedie nenaplňuje ani v jednom z nich, jelikož vařené vlasy, sexuální voyeurismus či samotná romantická linie postrádají konečnou pointu. Celek se stává pouze nudnou, přehnaně pozérskou a rádoby uletěnou fraškou, která když nakonec po dvou hodinách skončí, zanechá na jazyku další z mnoha nadávek adresovaných českému filmu. (17.05.2007)

"Dávám tátovi tak měsíc, možná míň!" Doposavaď nejvážnější Zelenka, ale i tak se jedná o vynikající komedii okořeněnou o pěknou dávku tragiky a osamělosti. Hlavní dějová linka zde je ve formě vztahu Petra a Jany, kolem kterého je nabalena spousta zcela samostatných, více či méně s dějem (ne)souvisejících scének. Celé to stojí na hercích a ti jsou výborní. Všichni. Hlavně díky míře poskytnutého prostoru ční nad ostaními již tradičně nadstadartní Ivan Trojan a překvapivě i Krobot v roli jeho otce. Je z toho místy cítit, že je to dle divadelní hry a tudíž museli oproti předloze spoustu věcí upravit a vypustit. Především u příběhu Petrova nadřízeného Karla Heřmánka a jeho "vztahu" k Evě je to škoda, jelikož zde to celé vyzní tak trochu do ztracena. A konec? Ten se na tuzemské porevuluční poměry až netradičně vydařil. (06.11.2005)

Velmi povedený film. Přijde mi, že Ivan Trojan má obličej i mimiku na to, aby vždy zazářil jako nějaká podivná, osamocená a ztracená existence. A to je dobře. Protože někdy můžeme mít pocit, že těch "obyčejných" lidí je kolem nás až moc a vždycky potěší takový snímek, ve kterém je ukázáno, že pokud si připadáme "jiní", podivní či osamocení, tak jsou lidé, kteří jsou na tom stejně. A že jich určitě není málo:) (12.04.2008)

Ivan Trojan je nepochybně největší český herecký talent posledních let. Zdá se mi ale, že na jeho herectví byl postaven celý Zelenkův film. Také jsem se neměl koho chytit (kromě Trojanova filmového tatínka) a vžít se do bláznivého sledu událostí. Pro mě byly mnohé scény (příběhy) neobyčejně šílené. Divadelní hru jsem neviděl. (25.02.2005)