Mlynářův student
Režie:
Libuše KoutnáScénář:
Jarmila TurnovskáKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Vadim PetrovHrají:
Ondřej Pavelka, Josef Kemr, Rudolf Hrušínský ml., Zdeněk Martínek, Eva Jiroušková, Míla Myslíková, Helena Jandová-Mertová, Jarmila Švehlová, Bohuslav Čáp, Marcel Vašinka, Václav Vydra nejml. (více)Obsahy(1)
V mnoha pohádkách už se člověk zamiloval do nadpřirozené bytosti, v málokteré je ale příběh lásky vyprávěn tak mistrně, jako v té Mahenově o studentu (O. Pavelka) a krásné rusalce (H. Mertová). Těžký úkol na sebe student vzal, když chtěl v plaché lesní tanečnici lidskou duši probudit. Bylo ale nemožné mu tuto volbu rozmluvit, i když se o to mnozí pokoušeli, nejen lidé, ale i dobří hastrmani (J. Kemr a R. Hrušínský). Student měl jediné přání, aby ho milovala stejně hluboce a vroucně, jako on ji. Pro svou lásku k víle byl ochoten udělat cokoliv, a nakonec ho sladká odměna neminula… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Československá televizní pohádka o studentovi, synu mlynáře, jenž se zamiloval do lesní rusalky. Tato půvabná nadpřirozená bytost však nemůže člověka milovat, chybí jí totiž lidská duše a přestože je roztoužený mladík (velmi melancholický O. Pavelka se sklonem k zádumčivosti) od tohoto citu všemi v okolí zrazován, nevzdává se touhy a dále podává rusalce (tanečně výborná, herecky se neprojevila H. Jandová-Mertová) své srdce na dlani, dokud nepocítí, jakou bolest může způsobit pouze láska. Od počátku je tato ne zrovna tradiční pohádka vedena v neveselém a ponurém tónu, což ještě zvýrazňuje opuštěnost starého smutného mlýna a nepovzbudivé rozhovory vodníků žijících poblíž. V roli starého a slepého hastrmana dokonale vyjevil své famózní umění mistr J. Kemr, jenž jednoznačně stvořil nejpůsobivější postavu celého díla a jeho naléhavý projev zcela zapadl do depresivní nálady této pohádky. Ve vedlejší roli starého, smutkem trpícího mlynáře se objevil Z. Martínek, studentovu ctitelku, tragicky zesnulou (v pohádce?) hrála přitažlivá J. Švehlová, její bohaté rodiče B. Čáp a M. Myslíková a druhého vodníka R. Hrušínský ml. Tragika a neštěstí v závěru dosahují vrcholu a když už to vypadá na smrt mladého hrdého milovníka, lidská duše v těle rusalky je probuzena a nastává pohádkový konec, v něhož už jsem ani nedoufal. Vzhledem k netradičnímu, nepříliš dětskému, ale o to poutavějšímu a silnějšímu pojetí pohádky a skvělému J. Kemrovi a O. Pavelkovi, nakonec volím nejvyšší hodnocení, natolik mě dílo paní L. Koutné zasáhlo. ()
Nemám ráda takové melancholické, smutné, za mě podivné pohádky. Ale protože to je jen o tom, že já to nemám ráda, ne o tom, že je ta pohádka špatná, tak hodnotit nebudu. ()
Jako by to ani nebyla pohádka, ale spíše příběh s pohádkovými motivy. Nejvýraznější je rozhodně Josef Kemr a Rudolf Hrušínský ml. Kromě pár dramatických momentů , které ale dost hraničí s opravdovou pohádkou, je pohádka slabá. Jde vlastně jen o to vytrvat. Vyděržaj pioněr! Je to pohádka trochu romantická, ale mezi televizními pohádkami mám oblíbenější. ()
To mi byl pan Pavelka sympatický... ale tohle bylo depresívní jak blata! :) ()
Krystalický romantismus. ()
Josef Kemr rulezzz... :-) ()
Reklama