poster

Milenec lady Chatterleyové (TV film)

Drama

Česko, 1998, 109 min

  • Vančura
    ***

    Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Lawrencovy stejnojmenné románové předlohy. Pokud mohu mluvit za sebe, osobně mě tato televizní adaptace příliš neoslovila. Ve vztahu k předloze zde po mém soudu došlo k příliš mnoho násilným zásahům a škrtům, které smysl a vyznění původního textu zcela pozměnily. Je-li Lawrencův text velice komplexním dílem, které vizionářsky předjímá některé momenty budoucí společnosti a současně nekompromisně kritizuje svět autorových současníků, Polesného film je pouze jednou z mnoha ohraných variací na milostný trojúhelník, v tomto případě okořeněný retro atmosférou a odlišným sociálním postavením ústřední milostné dvojice. Milenec lady Chatterleyové podle mě příliš nefunguje ani jako samostatný film, na to zde příliš ruší důvěrně známé lokace (česká krajina, zámeček Hrádek u Nechanic), cizí jména postav i obsazení rolí, jejichž protagonisté typově ne příliš vhodně odpovídají svým románovým předlohám (z hereckých výkonů se mi líbili spíše představitelé vedlejších postav - Zavřel, Skořepová, Langmajer...). Vše ve filmu tedy působí tak trochu jako trapas, podobně jako například jakákoli česká divadelní adaptace Shakespeara - těžko jednoduše můžete věřit českým hercům, kteří se oslovují cizími jmény. Vyloženě nevhodnou jsem potom shledal scénu, v níž Conniina sestra vyčítá Mellorsovi jeho nářečí (stejně jako je tomu v knize, kde tento prvek hraje důležitou charakterizační roli), ačkoli Rösner mluví v celém filmu zcela normálně! Za vyložený trapas potom považuji Preissův voiceover, který na začátku a na konci filmu pronáší několik doslovně převzatých vět z knihy (v překladu Františka Vrby), přičemž obojí je vzato z první stránky románu a použito spíše jen na efekt, až jsem skoro v pokušení se domnívat, že tvůrci Lawrencův text vlastně vůbec nepochopili. Nesedlo mi ani použití skladby Samuela Barbera Adagio for Strings, kterou mám spojenou s filmem ČETA (1986), a její výskyt zde mě tak rušil. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že kdybych toto neviděl, o nic bych nepřišel - je to taková ta klasická veřejnoprávní nuda z 90. let, jaké se v té době točily tuny, a kterou lze sice považovat za řemeslně slušně provedenou (režie, kamera, herci, kostýmy...), ale tak trochu zbytečnou podívanou, která kvalit předlohy nedosáhla ani zdaleka.(27.1.2014)

  • Candida
    ****

    Ach, kdybych jen nečetla předlohu dřív, než jsem viděla film! Moje představy se s režisérovými shodly snad jen v obsazení Borise Rösnera do hlavní role (když už tu nebyl Petr Čepek) a Johanny Tesařové. Jinak mi film připadal poněkud ostýchavý až stydlivý oproti předloze - a Marek Vašut poněkud málo churavý "chcípáček"... no, možná jsem moc náročná, ale zdá se mi, že z takové předlohy se dalo vytěžit víc!(31.8.2008)

  • Nonna
    *****

    Pro mě nejlepší zpracování Lawrencova stejnojmenného románu. Režisérovi a scénáristovi se mistrně podařilo osekat politizující rovinu knižní předlohy - sice důležitou a pro dobu vzniku jistě aktuální, ale zdlouhavě popisnou a odvádějící děj mimo základní vztahový příběh hlavních hrdinů. Marek Vašut má ve svých filmových rolích opravdu velké kvalitativní výkyvy a řekla bych, že je to především vina špatné režije, když hraje nepřesvědčivě, avšak roli lorda Chatterleye pokládám za jednu z jeho vůbec nejlepších. Vzbuzuje soucit i nenávist, působí důstojně i směšně, jeho postupná proměna je děsivá. Takže smekám jak Vašutovi, tak Viktoru Polesnému. Že Zdena Studénková byla na roli stará?....ale vždyť ona stojí před zrcadlem, děsí se proměn svého těla, uvadání, stárnutí bez toho, že by dala život......herečka zahrála lady naprosto přesvědčivě a strašně jí to přitom slušelo. Přesně jako v knižní předloze, po navázání vztahu s hajným zkrásněla - a nebylo to jen mistrovstvím maskérek. No a Boris Rösner........šlechtic a pobuda v jednom. Neuvěřitelně drsný, svůdný, nepolapitelný.(23.1.2013)

  • Marthos
    *****

    Patrně jedno z nejskandálnějších a nejkontroverznějších literárních děl první poloviny dvacátého století není ve skutečnosti ani tak skandálním a kontroverzním, jako spíše nepohodlným či příliš pravdivým. Vezmeme-li v úvahu rok vydání (1928, tedy pouhé necelé dva roky před autorovou smrtí), nemělo by nás to příliš překvapovat, ale nesmíme zároveň zapomínat, že prostředí, v němž se román odehrává, míří do nejvyšších společenských kruhů. Osobně se domnívám, že Lawrencovi se jednalo spíše o postižení doby, zmítané stále ještě traumatizujícím zážitkem z první světové války, která se chtě nechtě stává katalyzátorem všech dramatických událostí. Válka připravila lady Chatterleyovou o manžela, o čest, o společenské postavení, o všechno, co kdysi považovala za své štěstí a za svůj domov. Pokušitel se stává obětí vlastního chtíče a zprvu banální nevěra přerůstá v hluboký milostný cit, jenž boří hranice konvence a všednodennosti. Možná, že právě tato snaha o co nejpřirozenější zachycení zcela přirozených skutečností povyšuje román nad díla soudobé žánrové literatury, byť další Lawrencova tvorba zůstává takřka neznámá a celkově bezvýznamná. Režiséru Polesnému se s maximálním zaujetím a do detailů propracovaným scénářem podařilo vytvořit vskutku výjimečný televizní film, jehož dominující hodnotou zůstávají vedle obrazově působivých sekvencí herecké výkony hlavních představitelů. Fascinující portrét předčasně vyhaslé ženy, která od života stále ještě něco očekává, načrtává mimořádným způsobem nedoceňovaná Zdena Studénková, jež zde prokazuje dosud neodhalenou mnohovrstevnatost svého hereckého umění. Jednoho ze svých vrcholů tu dosahuje Boris Rösner a především Marek Vašut v psychologicky náročné roli ochrnutého egoistického majitele panství; pozornost zasluhuje i vynikající výkon neprávem upozaděné Johanny Tesařové. Podíváme-li se střízlivýma očima na stav polistopadové filmové i televizní dramaturgie, musíme uznale souhlasit s tím, že MILENEC patří k nejzdařilejším výsledkům této chmurné bilanční statistiky a podobné démanty bychom proto měly objevovat se stejnou rozkoší, s jakou dnes a denně objevujeme nevyhasínající sílu lásky.(2.8.2010)

  • Mrxyz
    ****

    Reziser Viktor Polesny vcelku pritazlivou formou prevypravel kultovni roman anglicke literatury od D. H. Lawrence (kvuli erotickym pasazim byly v nekterych zemich problemy s publikovanim teto knihy mezi 30. a 50. lety 20. stol.). Hlavni trojice hrdinu je ztvarnena velice sympaticky s dostatecnou civilnosti i emocemi. Navic toto ceske televizni zpracovani klasickeho literarniho dila je z hlediska kvality minimalne srovnatelne s existujicimi filmovymi prepisy.(15.11.2004)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace