Režie:
Maria ProcházkováScénář:
Maria ProcházkováKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Oldřich Kaiser, Jana Krausová, Jiří Lábus, Vlasta Žehrová, Kristýna Leichtová, Petra Nesvačilová, Ludmila Šafářová, David Máj, Kristina Kloubková (více)Obsahy(1)
Už jste ho potkali: bydlí v přízemním bytě, celý den sedí v okně nebo postává na chodníku před ním. Trenky, tílko, cigareta v ruce. Oslovuje kolemjdoucí, překvapuje, baví, občas i dojme. Když do jeho ulice vstoupí Dáma, věci se začnou měnit. Ale žraloka v hlavě nezastaví. Příběh, který by se mohl zdát i vám. Film se natáčel v dubnu a v květnu 2004 v Praze na Letné, v bytě Oldřicha Kaisera. Celý film se odehrává v malém přízemním bytě a na ulici před jeho oknem, nalezení přesného místa natáčení bylo tedy pro vznik filmu stěžejní. Z počátku se zdálo, že se nepodaří najít odpovídající lokaci, až se jako ideální ukázal byt představitele hlavní role Oldřicha Kaisera. Ten nakonec souhlasil a zapůjčil svůj byt filmařům na dobu natáčení. "Byla to poměrně neobvyklá situace, trochu záměrně jsme ji tedy zdůraznili v naší tiskové zprávě. To ale byla chyba", říká producent filmu Vratislav Šlajer. Krátce poté, co se v tisku objevila informace o natáčení, začali se kolem motat zvědavci. Totální katastrofa ovšem nastala, když byla v denním tisku uveřejněna přesná adresa natáčení a bytu O. Kaisera. Natáčení pak muselo být dokonce na čas přerušeno. "Je to opravdu peklo", řekla tehdy režisérka Maria Procházková, "denně se tady objeví cca 30 až 40 lidí, fotí si našeho hlavního herce i nás, nedá se vůbec pracovat." Oldřich Kaiser to tehdy komentoval: "Zájem fanoušků mě samozřejmě těší, ale tohle je moc, stačí, že tu mám teď dva měsíce filmaře, představa, že bych se musel po natáčení ještě pořád starat o návštěvy, mě děsí. Byt prodám." Natáčení bylo nakonec úspěšně dokončeno a O. Kaiser byt poté skutečně opustil. Dokončovací práce filmu proběhly už naštěstí bez problémů. Film se natáčel na širokoúhlý formát, používaly se tři různé kamery. Ve filmu bude celá řada obrazových triků - od klasických kamerových až po ty digitální. Některých si ale divák ani nevšimne, protože jsou přímo podřízeny ději. Část filmu bude upravena digitálně v počítači a posléze opět "vypálena" do negativu 35mm. "Žralok ale není film plný velkolepých efektů a vybuchujících aut, je to jednoduchý příběh. Ale určitě je to film do kina, velmi vizuální - zkrátka bude na co koukat." říká producent "Největším "efektem" filmu je ale jednoznačně Oldřich Kaiser", směje se.
Žralok v hlavě by měl být pozitivní, zábavný a dojemný film. "Na testovacích projekcích postava, kterou hraje pan Kaiser, diváky dojala a rozesmála. Mám radost, tohle je přesně, co jsme chtěli - působivý emotivní film, který diváky potěší." říká režisérka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (87)
Kazdy mame neco v hlave. Nekdo zraloka, jiny prazdno... ()
Dlouho jsem se na Žraloka v hlavě těšil a věděl jsem proč. Konečně se dostal do televize a není divu, že do filmového klubu. Jde o netuctový snímek pro "odvážné" diváky, ve kterém se dá děj shrnout do jednoduché věty. O to je lépe, že se podařil natočit tak, že se na to dá dívat a nejen to. Vyvolává pohnutky, možná i vzpomínky, určitě emoce. Může překvapit, že je "žralok" postavený na ikoně československé recese a masové srandy, ale Oldřich Kaiser je Herec a dá se mu věřit každé slovo. Jen více takových drobných, krásných filmů. ()
Žralok je jeden z nejlépe natočených českých filmů (obrovsky pocitová kamera místy s neskutečnou výpovědní hodnotou, kterou právě v dokumentárním stylu vyhledáváme) o mikrokosmu jednoho malého človíčka věčně očumujícího dění v ulici z okna svého přízemního bytečku. Ačkoliv jde film absolutně proti mému vkusu a životnímu stylu, tak je to právě atraktivnost neochutnaného a neprožitého co mne k němu po pár minutách přimknulo. Jedna z nejlepších Kaiserovo rolí, která mu skvěle sednula, jak psána na tělo. ()
Film absolutně bez dramatické stavby, více jak hodinová expozice, čekal jsem nějaký zvrat a vtom závěrečné titulky. Škoda času ! ()
Kaiser v nebývalé a po pověstech předcházejícím filmu v nečekané formě. Nemaje co dělat, postává celé dny na chodníku, kouká z okna, sleduje, pozoruje, navazuje rozhovor. Kaiser konečně nešaškoval, projevil se jako nečekaně dramatický herec. Zoufalé až bojácné výrazy v obličeji, pohled zmateného a nejistého člověka. Úzkost, perfektní mimika. A to jej kamera nika nešetřila. Detailních pohledů na jeho oči, uši, rty, nos, vousy – dost a dost, skoro jako malířova studie k portrétu. Nečekaně laskavé oči, vnímavé, chápající. Proč jen měli všichni stejné modré deštníky? Krausová půvabná a přirozená. Místy jen koláž obrázků a zvuků, všechny jsem je ani nebyla s to pochopit. Možná že jednu kachničku bych si také vzala. „Teda ne že bych se hrabal v popelnici, to já nedělám. Ale všiml jsem si, že jste omylem vyhodila nějaké fotky. Tak jsem je vyndal, aby se neumazaly.“ Takový soused v ulici, je to požehnání nebo peklo? Dala bych se s ním do řeči nebo jej míjela obloukem? Drobné bezeslovná poetika. Zvláštní vztah s Krausovou. Schizofrenní střihy mezi dvěma světy. „Teď jsem se vzbudil a ona je ještě noc. To je skvělý, to můžu jít ještě spát.“ Dávám ****, ale nevylučuji, že po dalším shlédnutí či přemýšlení uberu či ještě přidám, není to film rychlého hodnocení. „Každý máme svého žraloka v hlavě.“ ()
Kaiser je dobrej herec, na tohle ho byla skoda. ()
Skvela kamera.Film se mi zdal az prilis dlouhy.Kazdopadne pokus o art film v ceskem provedeni vitam. "nechcete kacenku?". Zraloka v hlave mam asi take. ()
Rozhodně pozoruhodný film. Trochu mi to připomnělo Exupéryho příběhy. Oldřich Kaiser je génius. ()
Kaiser je myslím dobrej herec, ale je taky myslím zatraceně těžký zaujmout diváka filmem o magorovi, kterej na lidi pořvává z okna. Nejvíc mě sralo, že si snímek hraje na ohromný umění, konaj se různý kamerový fantasmagorie a dlouhý záběry na červenou kuličku apod. No a konec je fakt divnej, protože v podstatě končí uprostřed věty při jednom z užvatlaných rozhovorů. Jedna * za Kaisera, kterej se snažil a jedna * za Kristýnu Leichtovou, která je krásná. ()
Zřejmě nejsem na tý správný intlektuální vlně, jako ti, kteří jsou tímto filmem omámeni. Schizorénní vjemy hlavního hrdiny nebyly uplně nezajímavé, ale grafické vyjádření těchto pocitů mě nudilo. Kdybyste mi řekli, že je to filmek o chlapíkovi co přežívá sám, v bytě, obklopen jen svojí samotou a pár lidmi co chodí před jeho vchodem... asi bych nebyl proti a byl bych zvědav na nějaký netradiční a hezky smutný snímek. Netradiční to jistě bylo, ale asi že nejsem Švankmajerovský fanda, tak bohužel ne. Nikdy více a vícekrát nikdy. ()
Bral bych to spíše jako takový ,,experimentální" film. Oldřich Kaiser se na tuto roli velice hodil a předvedl skvělý výkon. Na české poměry velice zvláštní film, který se těžce hodnotí. Možná mi tam trochu vadily takové ty ,,ééééh WTF" scény. ()
nezbyva nez souhlasit s hardym. bylo videt, jak osobni zazitky zabiraji misto pribehu ve scenari, jak sila blaznovstvi zakrejva celej film. kaiser pusobil veruhodne, coz neprekvapi, a jeste lip na tom byla jana krausova, moc sympaticky a hezka herecka. ale v zivote bych si netroufla s takovym filmem razit do kina. zralok byl asi az prilis komorni. ()
Herecký koncert Oldřicha Kaisera, ktorý asi súboje s démonmi veľmi dobre pozná. Nejde o dokonalý film, ale na české pomery celkom zaujímavý a odvážny filmík. ()
V tuzemských luzích a hájích, se jedná o absolutní vybočení z řady typických filmových žánrů. Není pro něj ani žádná škatulka či jakési zařazení. A to je taky dobře. Žralok v hlavě dodal do naší monotónní filmové tvorby, nový nádech. Něco, co zde chybí. Kousek puzzle, která se ztratila z balení skládačky a až nyní byla nalezena. Asi takhlens bych to přirovnal. Maria Procházková má mé plné uznání a respekt. Pustila se do opravdu těžké látky, na kterou, by si leckdo netroufnul. Kor v debutu. Kdybych měl popsat, jak označit tento experiment, tak bych zřejmě vycucnul toto: "Psychologicko - sociální moralita, analyzující duševní stránku člověka, s úsměvnými prvky, které ale nakonec vyústí do finálního dramatu". Nedivil bych se, kdybych na něco ještě zapomněl. Úžasným prvkem filmu je daná lokace. Myšleno, jedna ulice, jedno okno a kolemjdoucí lidé. Já ani nevím, jestli mám vůbec něco dodávat k výkonu pana Kaisera. To je prostě něco fenomenálního. V mluvě, v pohledech, v mimice, gestikulacích atd. atd. Troufám si tvrdit, že kdyby hlavní roli hrál někdo jiný, tak by snímek dopadl úplně jinak. Animační momenty mi připomínali i Švankmajerovu tvorbu. Rád jsem také slyšel i hlas pana Lábuse v tv spotech, a stejně tak i jeho cameo roličku. Obyčejně neobyčejný silný film, který se nezaslouženě dostal do zapomnění. ()
Film, který oslňuje hereckým výkonem Oldřicha Kaisera, ale bohužel trochu trpí zbytečným natažením na "nezbytnou filmovou délku". Být o čtvrtinu kratší, tak je to bomba. Na druhou stranu většině známých bych ho rozhodně nedoporučil... ()
Žralok si mě získal tím, že jde vlastní cestou. Asi byste nenašli mnoho českých filmů, ke kterým by se dal nějakým způsobem přirovnat. Výrazné výtky mám v zásadě jen dvě. 1) Stopáž -- z jednoho tématu, variovaného stále dokola, celovečerní film prostě neuděláte. 2) Absence pointy, nějakého rozuzlení nebo vývoje hlavní postavy. Nicméně přes to všechno ode mě dostává Žralok v hlavě 4 hvězdičky, poněvadž jej považuji za nadprůměrný a zaslouží si jakousi "cenu sympatie", přestože po formální stránce až tolik výjimečný není. Jistě si zaslouží vyzdvihnout výkon Oldřicha Kaisera, který celý film táhne na své uvěřitelné herectví a bez něj by jistě bylo hodnocení o něco nižší. ()
Konečně něco jiného... Pěkný "dokument" o jednom okně. ()
Zaujímavo poňatá téma. Psychologická analýza jednej hlavy. Nič pre bežného diváka. ()
Pěkně vybledla vzpomínka na filmy nové vlny 60. let... ()
Fantazie je nádherná věc.... Jako film jsem to ale bohužel nezvládla. Ale já jsem poslední dobou strašně roztěkaná, tak to třeba bylo tim. Doufám:) ()