Bílý oleandr

Jeden z filmů, který má kouzelnou atmosféru. Určitě je to mnohokrát omílané téma, ale tady je to udělané hodně emocionálně. Tím je lehčí se vcítit do hlavní postavy- donutí vás to doopravdy přemýšlet nad životem, nad lidmi, nad různými charaktery, a nad tím jak řešit "problémy". A hudba...hudba ta je kouzelná. Podtrhává už tak vypjaté emoce během filmu. (08.07.2012)

Kurňa, Alison Lohman teda sakra umí:) Když jsem se na ni dívala, skutečně jsem měla pocit, že se dívám na dospívající náctileté děvče, a neřekla bych, že ta, co ji hraje, je o deset let starší:) Michelle Pfeiffer opět nebezpečně svůdná a krásná, jak to umí, pokud se ocitne v rolích rafinovaných a nebezpečných ženských. Naprosto mě dostal vztah mezi mladinkou Astrid a Rayem v podání Cole Hausera. Takže jsem byla zklamána, když jsem čekala, že to jiskření mezi nimi konečně skončí láskyplným "něčím." Klidně jen polibek, objetí, cokoliv. Ale ono ne:) Další výraznou postavou je největší kamarád Astrid, Paul v typově skvělém ztvárnění Patricka Fugita. Příběh má silné scény, skvělý scénář a překrásné kresby. Boje mezi matkou a dcerou, touha, strach či hledání vlastního já. Alison změní během filmu několikrát účes i image a pořád vypadá úžasně stejně mlaďunce:) (03.05.2012)

!!! ---- SPOILER ---- !!! Takto povrchnú, naviac priehľadnú hru na psychologickú drámu stráviť nedokážem. Už keď prišla hlavná hrdinka za svojou matkou do veznice druhý krát, povedal som si - tak tá ťa o chvíľu znenávidí. Keď sa na scéne ešte len objavila postava Renée Zellweger, v hlave mi vybuchlo - máš nový problém moja! Samovražda samozrejme prišla až po spoločnej návšteve veznice, kedy mi tiež bolo jasné nad slnko jasnejšie, že to tu niekto niekomu nepekne naloží. A tak ďalej až po samotný záver. Kŕčovité, kostrbaté, klišoidné, gýčovité. So životom to nemá spoločné nič, čo by nemuselo vadiť, ale ono sa to tak snaží tváriť. Nie, ďakujem, nemusím... Akurát Michelle príjemne prekvapila, ako mrachtu som si ju doteraz nevedel predstaviť, teraz mám problém so sympatiami, ktoré ku nej už roky prechovávam - bola presvedčivá! (14.07.2006)

Sobecká matka tahá přes mříže nitky své marionety. Otázkou není jestli, ale kdo ty šňůrky přetrhne.. Emočně tlumený kufrový deník mladé dívky, nesoucí se v duchu motta „Rodiče si nevybereš, ale emo image si vybrat můžeš“, skončil někde na půli cesty ke kvalitnímu dramatu o úskalích formování osobnosti v dospívání. M.Pfeiffer, ač v base ořezávala konečky vlasů nabroušenou lžící a pleťovou masku vyráběla z kvasky, vypadala až nečekaně dobře. Škoda, že to samé nemohu říct o manželce Forresta Gumpa, kterou jsem s líčením „town bike“ nepoznával. A klavírní tóny T.Newmana? Ty mně naopak přišly známé až moc.. (30.11.2015)

Mrazivé drama o zlobě, manipulaci a děsivé síle s jakou dokáže matka svému dítěti ublížit a vnutit mu své pokřivené vidění světa, to vše podkresleno skvělou hudbou Thomase Newmana. Dokázalo mě donutit k zamyšlení a reflexi s některými vlastními zážitky, předat mnohé z pocitů osudem a matkou zmítané Astrid i tíživou atmosféru jejího života. Michelle Pfeifer je nejen stále neskutečně krásná, ale jako sobecká nelítostná manipulátorka také neskutečně děsivá. Právě její výkon pro mě zůstane nezapomenutelným zážitkem a to i navzdory výrazné Alison Lohman v hlavní roli Astrid. (11.10.2011)