Šťastné a Veselé

Jeden z mála válečných filmů, který ukazuje, že v zákopech proti sobě stáli normální chlapi, kteří k sobě necítili hlubokou ideologickou či politickou nenávist. Většina z nich narukovala, protože dostala povolávací rozkaz a jediné, po čem opravdu toužili, bylo vrátit se ve zdraví domů. Jenže války vedou a organizují jiní, kteří v lidech programově probouzejí špatné stránky a lidskost hodnotí jako vysloveně škodlivou a nebezpečnou vlastnost. Oslovila mě myšlenka, zpracování bylo slabší. (08.02.2015)

Rozhodně to ušlo. A je fakt, že scéna, kdy německý tenor vystupuje ze zákopu se stromečkem v ruce a zpívá s doprovodem dud má hodně do sebe. Dále bych na si na obhajobu filmu dovolil parafrázovat pana Vinkláře z jiného příběhu z první světové Dialog s doprovodem děl: že si normální lidé pokecají a vymění fotky někomu přijde nenormální, zatímco pokud po sobě tito lidé střílejí je všechno v pořádku. Na druhou stranu se nemůžu zbavit dojmu, že hlavní síla spočívá v události samotné, ne v (tomto) jejím natočení. Abych nebyl špatně pochopen - rozhodně nemyslím více sentimentu a patetických scén, toho jsem se přes velké obavy nedočkal. Ale přesto, že má film zobrazovat lidskost, je tak nějak málo o lidech. Trochu nerozvedené postavy, ke kterým si moc nevytvoříme vztah. Že jsou ale ty vánoce a že to je trochu jiný vánoční příběh vyčnívající z televizní šedi, jsem tentokrát hodně mírný a uštědřuji 4*. (23.12.2008)

Ono je to možno trochu lacná moralitka, ale zase z vojny tých vianočných filmov veľa nie je a nemôže ani nikto z nás tvrdiť, že posolstvo a chovanie postáv nepôsobí logicky. Všetko závisí na podaní, Carion sa drží pri zemi a snaží sa vyhnúť lacnému pátosu. Ešte by som chcel vidieť film, kde je podobným spôsobom zobrazená aj druhá svetová vojna a nemeckí radoví vojaci ukázaní rovnako ako ľudia, túžiaci tráviť svoj život a samozrejme aj Vianoce so svojimi rodinami. Najhodnotnejšia mi na Šťastných a veselých príde myšlienka o tom, že vojak sa cíti viac spriaznený so svojim nepriateľom v rovnakej pozícii, ako so svojim nadriadeným, ktorý prežíva úplne iný typ vojny. V tomto je film celkom originálny a prínosný. (22.12.2013)

Bol by to silný príbeh, keby nemal dosť závažné nedostatky a z toho prameniacu nedôveryhodnosť scenára. Pán režisér (a scenárista v jednej osobe) pravdepodobne nepovažoval vôbec za dôležité konzultáciu napr. aj s cirkevným historikom alebo liturgom. Inak by sa - dokonca dvakrát - nedopustil takej závažnej amatérskej chyby ako je slávenie sv. omše tvárou k vojakom (čo bolo v r. 1914 absolútne nemysliteľné). Osobne som presvedčená, že obrovským putom pre zúčastnených vojakov nebola len pieseň Tichá noc (alebo ešte staršia Adeste fideles), ale najmä sv. omša, ktorá bola v tom čase slávená v univerzálnom jazyku cirkvi - latinčine, a ktorá zrútila aj posledné bariéry. Práve puto jednoty a viery v Boha napĺňa dôverou - je totiž mimoriadne a neopísateľne silné (pre veriacich aj v súčasnosti, nehovoriac o vojnových rokoch). Je evidentné, že pán Carion, žiaľ, o tomto pute nevie, a preto nepovažoval za dôležité zdôrazniť ho. Zato si neodpustil "kopnúť" do Cirkvi v podobe dialógu vojnového kňaza a biskupa, ktorý vyznieva veľmi účelovo a nedôveryhodne. Škoda. Napriek týmto výhradám film odporúčam. Je natočený podľa skutočnej udalosti. (28.12.2013)

Výborná vojnová dráma, ktorá síce veľmi smutným, no zato i krásnym spôsobom ukazuje to, o čom by mali byť Vianoce. O láske, pokoji a vzájomnom porozumení. Vojaci na fronte to dokázali, vrchnosti a kostnatým generálom to nedošlo.... To je škoda, pretože tak ako aj vo filme bolo zmienené, vojny začína len pár ľudí od stola a potom je len na prostom človeku aby znášal všetky tie vrtochy starých páprdov. Krásny vianočný film s veľkým odkazom. 85/100 (23.12.2015)