Její případ

O problému sexuálního harašení v zemi, kde i pochvala "Vám to dneska sluší, slečno." se často stává případem pro právníka, si myslím svoje a skoro by se mohlo z filmu zdát, že většina mužské populace jsou šovinistická prasata :o), ale myslím, že Niki Caro šlo o jinou věc. O ukázání potřeby normálního lidského respektu, které si ženy ve výrazně mužském prostředí zaslouží, o nesmyslnosti předsudků vůči nim ("Víš, kolik jsme měli nehod od tý doby, co berou vás? Ještě kvůli ženský někdo zařve.") a o to, že neustávající sexuální narážky nemusí být logicky ženám po chuti. Všechny scény z dolu, kde postava Charlize zažívá ponižování, jsou působivé (včetně uvěřitelného prostředí), naproti tomu kdykoliv se ocitneme v soudní síni, film trochu ztrácí dech a závěrečná katarze nemá takovou sílu, aby vyvolala mrazení v zádech. Ale Charlize jako odvážná neústupná žena je skvělá a doslova táhne celý film i přes slabší okamžiky, kdy to "drhne". A navíc dvojí potěšení jako bonus - za prvé vidět po dlouhý době Woodyho Harrelsona ve výraznější roli a k tomu Seana Beana v roli kladné. Tady mi zase schází desetibodové hodnocení - 3 a půl*. (19.03.2006)

Američané, tedy zejména američanky vnímají sexuální obtěžování trošku jinak. Ve 100 + 1 jsem četl, že jedna žena dala k soudu chlapa co jí podržel dveře a usmál se na ní. Já si pak vzpomněl na všechny mé bývalé pracovní kolegyně a říkal jsem si, že naše český ženský jsou zlatíčka. Ovšem co mají všechny ženy na světě stejné, je to, že se musí vyrovnat z naprostýma debilama z řad mužské populace, kteří si neuvědumují, že svými sexuálními narážkami ne vždy ženu pobaví. Že svými názory typu " Co tam leze. To není nic pro ženskou.", dávají najevo svou ubohost a omezenost. Těmhle primitivům by se jistě nelíbilo, kdyby se ženy podobně vyjadřovaly na adresu mužů. Místo těhle keců by se řada mužů měla spíše zamyslet, jestli by se neměli k ženám chovat jako k rovnoceným partnerům a své chlapáctví dokazovat třeba pozorností k ženám. Věřím, že tento film k tomuto může pomoci i díky mimořádně skvělému hereckému výkonu Charlize Theron. Přesto, že mě tento film dostal, nemohu mu dát plný počet hvězdiček. Ukázat, že na třista chlapů připadá jeden dobrej a zbytek jsou primitivové a prasata je stejně omezený jako výše napsané chovaní a myšlení mužů vůči ženám. (18.03.2007)

Ano, tak tomu se říká emancipace, jít pracovat do dolů (tímhle vždycky argumentuji, když jsem nařčena z feminismu, že takhle si to představuji). Bohužel tohle dílo diskriminaci neřeší, tedy zaměstnaneckou, platovou ... Hrdinka tohohle filmu jde pracovat do dolů z ryze praktického důvodu, jen aby dostala vyšší výdělek, protože se nachází v tísnivé sociální situaci, ne proto, aby ukázala, že na to prostě má. Nu což v roce 1989, uznávám, to je dost pokrokové až odvážné. Film se stáčí jiným směrem ... snaží se řešit sexuální obtěžování (nebo snad sexuálně zabarvenou šikanu) na pracovišti, což je určitě úmysl vznešený, nicméně v podání tohohle dílka však čistě průměrný. Nedočkáme se vypjatých psychologických scén, nýbrž sledu dojemně ohraných situací, které jsou sice pěkně odehrané (překvapivě silnou hereckou sestavou), ve výsledku je však film jen utahaně bezobsažný. Je to dáno tím, že se snaží být až příliš vstřícný, není na pochopení v podstatě vůbec náročný, nesnaží se osvětlit precedent, který si hornice vysoudily. Je to jen průměrné rodinné drama zasazené do netradičních reálií, které je v první hodině koukatelné -to si ještě k hrdinkám a hrdinům dokážete najít cestičku- ale s přibývajícím časem vám začnou být docela lhostejní, protože se děj cyklicky opakuje (šikana, soud, rodina) a k ničemu pořádnému nespěje. Myslela jsem, že uvidím parádní soudní drama, nebo alespoň náznak psychologického dramatu, výsledkem je melodramatický skoro-kýč. Který hodnotím tak vysoko jen díky hereckým výkonům a díky mé nostalgii po pořádné feministické masáži :-o, ne to byl jen vtip. (27.10.2006)

Krásna ukážka toho, ako sa kedysi v Amerike (vraj najdemokratickejšej krajine na svete) žilo. Som šokovaný, že ešte prednedávnom tam ženy v zamestnaní nemali právo skoro na nič. Iba makať a poslúchať. Žiadna materská? Niečo u nás už vtedy nemysliteľné. Áno, ženy ju nemali tri roky ako teraz, ale aspoň nejakú mali. Je smiešne, že sa teraz hrajú na ochrancu demokracie a pritom sami doma majú neskutočný bordel. Naozaj silný príbeh, ktorý toho veľa povie a zaujme až do konca. Film vo mne vyvolal pocit znechutenia, ktorý nakoniec prerástol do pohŕdania. 80/100 (02.02.2014)

Až do pohádkovosti zidealizovaný dramatický skutečný příběh o vzniku soudního prcedentu o zákazu sexuálního obtěžování na pracovištích ve Spojených státech. K absolutní dkonalosti chybí to, že je zde všeho moc: moc sprostoty šmahem všech chlapů, moc tragiky v životě Aimes, moc nepochopení a nakonec moc pochopení její rodiny, a tak by se dalo jmenovat dál. Ale jako na dramaticky stavěný příběh se na to dívá hezky. (08.10.2011)