Píseň bez konce: Příběh Franze Liszta

Naprosto klasicky romanticky ztvárněné životopisné drama v pohádkových kostýmech, interiérech a scenériích, na které se krásně dívá, navíc plné krásné hudby. Role skladatelů Dirkovi Bogardovi opravdu šly, i když ve Smrti v Benátkách byl jeho nepřekonatelný famózní výkon z poněkud jiného soudku. Tady mě ohromila také virtuózní práce jeho rukou při hře na klavír, kterou by asi jiný herec jen tak nezvládl, aby se jejich pohyb mohl dostat i do celkových, nicméně dostatečně detailních záběrů. Rovněž vznešeně krásná a elegantní Capucine byla coby ruská kněžna dokonale přesvědčivá. Plnému hodnocení z mé strany brání jen občasné příliš pateticky vzletné monology a dialogy, zejména v závěru. (18.11.2022)

Dvě třetiny filmu byly docela svižné, ale díky polsední třetině by bylo možné jej přejmenovat spíše na Film Without End, což je určitě škoda, protože jinak se jedná o celkem povedenou biografii. K atraktivitě filmu hodně přispívá kvalitní soundtrack, který většinou velmi vhodně dokresluje jednotlivé scény. Místy lze vytknout přílišnou romantičnost, což je ale pro tento typ filmu v daném období typické. Ostatně jedná se o životopis romantického hudebníka, tak proč ne ;) (19.01.2015)

Sladkobolný snímek o Lisztově milostném životě. 1)  Film odpovídá dobovým zvyklostem pokud jde o směs romantiky, fabulace a faktů v honosném barevném kabátku s krásnou hudbou. S historickými fakty nakládá film dost volně, mám pocit, ale celkové vyznění, myslím, odpovídá._____ 2)  38letý přitažlivý, ale poněkud přestárlý Angličan Dirk Bogard (Liszt) dodal skladateli šarm a jiskru. Lisztovi bylo v době, kdy nastoupil do Výmaru do funkce dvorního kapelníka, 27 let._____ 3)  Ještě mě zaujal 33letý Američan Lyndon Brook (Wagner)._____ 4)  Věk protagonistů uvádím k roku natáčení snímku 1959._____ 5)  Pobavil mě typicky americký přístup k věci: nápisy na plakátech o Lisztových koncertech v Drážďanech i ve Florencii jsou v angličtině._____ 6)  Film natáčeli především ve Vídni (Hofburg,  zámek Esterházy, divadlo Scala, zámecké divadlo, Schönbrunn), dále pak městském divadle Berndorf, v klášteru Heiligenkreutz a divadle Cuniller v Mnichově._____ 7)  Hudba mi v jednom okamžiku připomněla hudbu ze seriálu o Angelice ze šedesátých let. Že by Michel Magne opisoval?_____ 8)  Poznámka k dabingu. Snad by neškodilo, kdyby se autor překladu, režisér, nějaký dramaturg či někdo podobný postaral o to, aby dabéři vyslovovali zeměpisné názvy a jména postav správně: Chamonix se nevyslovuje šamoni, ale šamony. Jméno Lisztova tajemníka je Potin, tedy potɛ̃ (nosovka, vyslovuje se přibližně poten) a ne potan a podobně._____ 9)  Ovšem rozhovor hraběnky Marie s princeznou Carolyne o předmětu společného zájmu - Lisztovi nemá chybu. Marie: I met Franz at a musical party... He watched me as he played; Franz never fails to notice a pretty woman in his audience. Afterward, he followed me into the hall. I remember he said, "May I escort you somewhere, madame?" And I said, "Yes." And he said, "Where?" And I said, "Paradise." He didn't smile - he said, "I'll call a carriage." Carolyne: Did he? Marie: What? Carolyne: Drive you there - to paradise? Marie: He doesn't know the road, madame. (31.07.2023)

Od Charlese Vidora jsem viděl jen Divokého klauna a ten byl vynikající. Ani tento film ovšem není špatný, tím spíš, když se na něm podílel i další skvělý režisér. Přiznám se, že jsem o Franzi Lisztovi nikdá neslyšel. Tím spíš mě ale zaujaly vynikající klavírní čísla. Filmaři si dali záležet i na celkové výpravě a kostýmech. Jak už to tak u podobných filmů bývá, prostě to má působit velkolepě a působí to tak. Herecké výkony jsou skvělé, něco nám to prozradí i o době, v níž nebylo kin, CD a internetu, takže hudební celebrity prostě objížděly koncertní haly a své publikum si získávali čistě jenom tím, co opravdu uměli. Příběh je životopisný a přesto tak neoriginální. Není to zrovna neobvyklé, že se nějaký velikán umění zamiluje nešťastně a pak obětuje rodinu, manželku a nezřídka i děti. Film je pojat romanticky a to co se dialogů i scén týče, ale je pro tyto filmy padesátých a šedesátých let typické. (20.07.2023)

Životopisný snímok o hudobnom skladateľovi Franzovi Lisztovi s nejasným pôvodom (slovenské korene, narodený v Rakúsku, sám sa hlásil k Uhrom, hoci po maďarsky príliš nevedel) je plný klavírnych vystúpení a romantických afér. O samotnom Lisztovi sa ale veľa toho nedozvieme, ak teda odmyslím, že jeho prílišný temperament a výbušná povaha mu škodila nielen v civilnom, ale aj pracovnom živote. Bogart v hlavnej úlohe ušiel, aj keď sa na Liszta ani trocha neponášal. (06.10.2023)