Domino

Po pravdě přiznám, že jsem z toho filmu viděl asi třetinu. Ne že bych ho vypnul po třetině, nebo zapnul v půlce, ale tak nějak mi toho alespoň dvě třetiny utekly. Ani nevím kdy, ani nevím jak. prostě se nějak vešly mezi mrknutí a zívnutí a otočení hlavy...ale nemyslím, že by mi to chybělo. Tenhle pokus mě nijak nedostal a dost mě nebavil (10.02.2009)

Tony Scott dohnal v tomto snímku svůj nezaměnitelný styl k dokonalosti. Kamera je skoro až chaotická a záběry jsou skoro kratší než ve filmech Michaela Baye. Chápu, že se tento film každému nelíbí a proč jsou na něj tak rozporuplné názory. Tuhle jeho režii prostě každej nepobere a nemusí se každému líbit. Tony Scott ovšem patří mezi mé oblíbence a po tomto filmu jsem si oblíbil ještě víc.On si občas ve svém filmu dělá z diváka i srandu a hraje si s ním a jeho nervy. Já ale na jeho hru rád přistoupím. Pravda v příběhu se člověk občas na chvilku ztratí, ovšem co jiného by jste od vynikajícího scénaristy Kellyho čekali. Herci byli taky vybráni výborně. Keira hraje svou lovkyni odměn výborně a neměl jsem problém s tím jí to nevěřit. Stejně jako dvojici Rourke-Ramirez. I vedlejší role byly vybrány na jedničku a duo Green-Ziering z Beverli Hills je taková třesnička na dortu. Ve výsledku je to další působivý od mistra Scotta, ovšem výsledný dojem kazí trochu dlouhá stopáž. A Muž v ohni se mi líbil přece jenom o trochu více, protože působil trochu ucelenějším dojmem. (16.03.2006)

Domino není pouhý klip. Je to nový grafický establishment a způsob (nespolehlivého) vyprávění celého příběhu skrze zkratkovitý dynamický sekvence. Za celý dvě hodiny se nic neděje, přesto se něco děje. Rozumíme si? Film je prost akčních scén, ovšem díky formálnímu kulinářství Scotta - dědka jednoho práskanýho - to cítíme opačně. Nesuďme obrazy rámem. Do chaotičnosti a nepřehlednosti může tomuhle dílu nadávat leda individuum, který má prohozený dráty v duši a není tknutý estetikou, básnictvím a komiksem. Keep it moviN´, Tony! (04.12.2007)

Zatiaľ čo v Man on Fire sa ešte dalo hovoriť o vyrovnanosti medzi dôrazom kladeným na príbeh a jeho formálnym spracovaním, tak v Domino zachádza Tony v užívaní svojej epileptickej, vizuálne prefiltrovanej hyperdynamickej montáži záberov oveľa ďalej až do sféry pózerstva. Film je jedným dlhým videoklipom, zbesilo striedajúcim lokácie, farby ako aj zvukové podfarbenie. V totálnom područí vizuálnej opulencie je žiaľ príbeh, ktorý nemá šancu zviazať formálne besnenie, ale práve naopak, je ním trieštený a prekombinovaný. Výsledkom je na audiovizuálne receptory búšiaca kanonáda rôznorodého štýlu a výpovednej hodnoty, ktorej lacnosť a povrchnosť sa naplno prejaví v záverečnom, zlyhavajúcom snažení zviazať príbeh do hlbokomyselnejšieho celku. (21.10.2005)

Slátanina všeho potácející se mezi bezobsažnou absolutní nudou a dojákem s násilně implantovanou „sociálně-soucitnou“ pointou. Se Scorsesem by se Kellyho rozmáchlý a komplikovaný scénář možná ujal, zvlášť kdyby v něm Marty zvýraznil satirické motivy a trochu víc se přimkl ke Keiřiným pocitům (ne jen prostřednictvím zlatých rybiček). Jenže magor Scott svým vizuálním běsněním Kellyho povrchní předlohu ještě víc vyprázdnil, vygumoval a poskytl tím nesourodou pitomost, která má par hlášek i chytrých momentů, ale ani díky nim nepřekročí hranici načančané a nezajímavé nudy. Trpěl jsem v kině jako dlouhé měsíce předtím ne. A přeju si, aby Scott konečně pochopil, že neustálá touha být cool a trvalé prolínání frameů, ve výsledku zabíjí efektnost jednotlivých scén i celku, Přitom by stačilo tak málo – filtrovanou kameru na chvíli zkrotit a kytary napálené do jejich pohybu nechat vyniknout daleko nad okolní vatu. Zkrátka nedobré. S pár svěžími místy a chlapeckou Keirou, která není ani drsná, ani sexy... prostě nic. Stejně jako celé Domino. Rádoby drsný biják o potřebě zaopatřit děti. (07.12.2005)