Jak se krotí krokodýli

Opravdu jsem se snažil, vážně... Ale nedokázal jsem se zasmát. Je to smutné? Vždyť to má být snad rodinná komedie, ale pravdou je, že se nekoná vůbec nic vtipného, zajímavého a zábavného. Totální prázdnota českého filmu se podtrhuje tímto filmem ještě víc a já se jen modlím, že se narodí někdo kdo českou kinematografii pozvedne... Aspoň na 3* a budu děkovat. (17.02.2007)

Šum svistu podle Poleďákové. Btw Ingrid Timková tímto ode mne dostává titul Miss suché tričko. Když chodila bez horního dílu svého spodního prádla prakticky v celém snímku Návrat ztraceného ráje (1999) - což bylo vlivem chladna velmi zřetelné, říkal jsem si, že to asi tak chtěl třeba rejža kvůli tý lásce co tam vznikala... Jelikož se to zde četně opakovalo a Poledňákovou z toho neviním je ocenění zcela na místě. Poledňákové dávám jednu spálenou jitrnici vřeštící Holubové za snahu vystoupit ze stínu svých slavnějších snímků. U některých scén některých snímků bohužel dojde k takovému otřesu diváka, že se mu ta hrůzná místa vpálí do paměti a tam jej straší a straší... Tady to byla očima koulející Naďa Konvalinková s majákem na hlavě... Brrrr * (26.08.2012)

Naprosto zbytečný film - pro diváka. Na rozdíl od prvních dvou příběhů o Vaškovi se na toto pokračování rozhodně nebudu těšit, když ho budou vysílat v televizi. Škoda, že Poledňáková rozmělnila postavy do různých prostředí. A Koudelkova rodina, to byl fakt úlet. Přitom knižní předloha "Jak Anděla uviděla anděla" navazuje na Polepšovnu a Velkybu celkem zdařile. (08.07.2008)

Jedna hvězdička...a tou je malý Koudelka. Díky němu nezatratím tento pasquil do propadliště dějin. Nechápu obsazení takového množství, řekl bych až zbytečných postav herců a zpěváků. To co mnohdy utáhnou jeden či dva schopní aktéři, tady jich nestačí ani deset. Když přičtu absolutně stupidní děj, nepochopitelné jednání lidí a trapné situace za každým rohem, nemůžu soudit jinak. :-( Zajímavosti: Snad jen Koudelkovy oči :-) 10% (01.01.2009)

Asi bych se měla v rámci spravedlnosti a lásky k Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny zamyslet nad tím, jestli na Krokodýlech není přece jen něco dobrého. Ale upřímně řečeno nemám náladu hledat v kupě hnoje minivalounek zlata, který tam navíc vůbec nemusí být. Marii Poledňákové se podařilo vstoupit do jedné řeky dvakrát díky zmíněným dvěma filmům, takže je zřejmě nakonec logické, že třetí pokus skončil utonutím. Etzlerovi a Timkové se zoufale nedostává chemie, která tak skvěle fungovala mezi Němcem a Preissovou, hudba je vlezlá jako jehovisté u dveří a příšerná, že se to vzpírá jakémukoli popisu (ten, kdo zavraždí Dana Nekonečného, pokud možno pomalu a brutálně, u mě má panáka), a dětští herci mi vnukávali myšlenku, že Herodes byl vlastně docela sympaťák. Kdyby aspoň byli potichu, ale většinu času byl ten film tak hystericky uřvaný, že jsem byla nucena utlumit si smysly rumunskou kořalkou, českým pivem a hlasitou konverzací se spolutrpícími, protože jinak se tomu v autobuse na cestě z dovolené prostě uniknout nedalo. Kocovina sice byla slušná, ale zdaleka ne taková, jako kdybych se na to donutila soustředit až do konce. (27.08.2007)