Kim Novaková se v Genezaretském jezeře nikdy nekoupala

Moc hezký film, který kdyby ještě trochu přitlačil na pilu, tak mohl být skoro stejně dobrý jako finský Domov šedých motýlů. Takhle ale ještě zůstal o třídu výše. Může za to hlavně mnoho načatých zajímavých myšlenek a dějových linií, které i díky krátké stopáži zůstanou zcela nerozvinuty. Vytkl bych ještě jednu veledůležitou složku a tou je hudba. Při vší úctě, zde se opravdu moc nepovedla. Je příliš krotká, nevyvolává odpovídající emoce a vzhledem k ději na plátně působí poněkud nepatřičně. Opět mi vytanul na mysli Domov šedých motýlů, kde vám krása hudby doslova zvýší tep. (19.04.2011)

U tohoto filmu jsem pociťoval nostalgii. Je to úžasný prázdninový příběh dvou kluků, kteří spolu tráví prázdniny ještě se starším bratrem jednoho z nich v domku u jezera. Na mne tenhle film přenesl léto, letní náladu, a samozřejmě nostalgii a stesk po prázdninách, kdy jsem byl ve věku hlavních hrdinů. Ale kromě prázdninového příběhu je zde i zápletka kriminalistická, která z mého pohledu tomuto filmu trochu ubližuje. Mám pocit, jako by se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli to bude pohodový prázdninový příběh, nebo jestli to bude tak trochu thriller. A tak z toho jednoho filmu z mého pohledu vznikly dva naprosto rozdílné filmy spojené do jednoho. V první polovině je to pohodový film o dvou téměř bezstarostných školácích a o jejich prázdninách, ve druhé polovině je to krimifilm s vraždou a jejím vyšetřováním. A právě onen přerod v krimifilm v mých očích tento film trochu poškodil, protože do té doby to byl naprosto excelentní zážitek. Ale jako dobrý nápad mi naopak přišlo, jak se už dospělý Eric vrací k domku u jezera, kde strávil tyto prázdniny. Dům je zchátralý, opuštěný, neudržovaný a u těchto scén mne znovu přepadla nostalgie, jak všechno krásné odnese čas a zbudou jen vzpomínky. Takže celkově dávám čtyři hvězdičky, protože tohle je povedený film a skutečně má jediná výtka je dvojakost filmu. (24.09.2008)

Zdá se to jako milý nostalgický film o vzpomínkách na dětství. Jenomže konec je šokující, odhalí, že to, co se odehrávalo, mělo svou velmi drsnou, neukázanou, stránku. A ti malí, dospívající a ještě tak křehce nevinní kluci se zachovali jako muži. Z ještě dětského pohledu správně, z dospělého možná příliš tvrdě. Byť si to ten násilnický hajzl zasloužil! (17.06.2010)

Vynikající budování letní prázdninové bezstarostné atmosféry do který z ničeho nic přijde buřinec a rozhodně ne ten přírodní. Závěr už byl takový nijaký asi se chtěl nést v ležerním duchu jako předešlá část snímku leč možná to chtělo přece jen trošku napětíčka, když už to muselo takto odbočit. Závěr se mě líbil. (09.08.2013)

"Rakovina, šukat, smrt, láska" . . . Ano, "mohlo to být takový superléto", strávené ve staré chatě "Genezaret" u jezera, které jako by zůstalo zachováno od dob Ráje... Mohly to být poslední pohodové prázdniny dvou dorůstajících kamarádů a staršího už dosti protřelého bratra jednoho z nich... Leč do jejich životů osudově zasáhla "bez varování jako anděl z nebe" krásná učitelka Ewa a její zálet se starším z bratrů... "Člověk míní a Bůh mění", praví mladý Erik jako jednu ze svých oblíbených >pubertálních< frází, pochycených od otce, aniž by si uvědomoval, jak hlubokou má >pravdu< - byť nakonec se celý smysl slov obrátí a člověk sám na Boha si zahraje... . . . A tenhle film je takový malý úžasný příběh, film o vzpomínání na událost kdysi dávno před čtyřiceti lety, která ovlivnila životy všech protagonistů - a vlastně nakonec pak tak nějak fatálně v nejlepším možném rozřešení, i když za cenu smrti jednoho z nich... A tak - i když nakonec ani v závěru filmu není tak zcela jasné, kdo tenkrát doopravdy zabil toho debila "Kanóna" Beru Albertssona, surového a stupidního snoubence Ewy - ve snech žáků puberťáků jakési blonďaté bohyně, idealizované převtělení herečky K.N. - není to vlastně vůbec důležité. Stejně tak jako jestli ono kluky oblíbené "SupePríma" je v jejich slovních hrách jedno slovo nebo dvě... . . . Pravda zůstává jen jedna. Erikovi po těch letech zbylo už jen to tajemství, jen vzpomínky na krátké ale zásadní přátelství, na nepřekonatelnou bratrskou soudržnost, na předčasné dospění a na první velkou, byť platonickou lásku, odbytou masturbací při šmírování za oknem. A taky smíření se se sebou, se svým svědomím a vědomím o zločinu, který asi se však musel stát a kterým nejspíš byly zachráněny životy jiné... . . . Přes svůj složitý název je tohle dílko pomalu plynoucí a svým způsobem jednoduchý, leč dle výtečné předlohy perfektně civilně odehraný a mistrovsky natočený skvělý film, s podivuhodnou atmosférou plnou nenápadných symbolů a tajemství, s nostalgickou atmosférou ztraceného mládí a smíření se s životem. A ta jednoduchost je síla a krása, vlastně možná víc, než nějaká velkolepá gesta. V životě i ve filmu! - - - - - (Poprvé viděno 16.11.2008 na dvd, komentář zde jako šestnáctý - 16.11.2008) (16.11.2008)