Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

Kostní moučka, cukr moučka a Jaroslav Moučka. Nemohl jsem se přes toho Moučku dostat. "Mumlubumlu hunlunujukulmunumfuguhiulu"....tak takhle nějak huhňavě mluvil celou dobu Moučka jako čert. Budiž mu stranická země lehká, ovšem dokonale zkažený zážitek se nedá napravit. Ono to celkově bylo hodně stupidní, jenže úžasný Moučka se v tom svém projevu vyžíval. A když začal řehtat jako kůň, nabízelo se mu z hlavy udělat opravdu tu moučku. Ostatní propriety byly neméně poutavé. Nejdříve to odnesly jeho rohy, pak i jeho ocas, Bohdalka ho zezadu roubovala, jak když ho maže před peggingem. Pak nástup Haničince, jeho rázovitý kovář docela nesymp. O Vánocích jsem viděl jen dvě pohádky, tahle byla ta druhá. A příšerná. Moc dobře vím, proč pohádky delší dobu nemusím. Tahle je důkazem, že jim nemám dávat šanci. Nudné, blbé, zdlouhavé, huhňavé. 0/10 (02.01.2018)

Dost mě mrzí, že tato pohádka je tak televizní, že na ni člověk má šanci narazit jen v ranních hodinách a de facto vždy reprízovaná po svátcích. Po těch všech možných tupě natočených x pohádek s drahou výpravou by bylo docela fajn podívat se i v čase Vánočním na dobrou pohádkovou komedii. Rozhodně pohádka, která není úplně pro děti, ale za to s chytrým humorem, sexuální apetit tu bují na všechny strany, a hra se slovy je prostě dokonalá. Do toho fantastické výkony Moučky, Bohdalky, Haničince, Větrovce a i menších rolích, které jsou výborně obsazené. Kdykoliv dávají, nenechám si ujít. (06.01.2024)

Takže po dvaceti letech tu máme další drdovštinu (zkrachovalá čertovská destinace, zápaďácké peklo, rázní, hrdě negramotní lidoví hrdinové, faktor biologických hodin), přičemž z druhé strany lze přiřadit o další čtvrstoletí mladší (už nedrdovskou) Lásku rohatou. Podrobné srovnání všech tří pohádek by nebylo nezajímavé, Novotného Dalskabáty jsou však nesrovnatelné. Celé ty dvě hodiny jsem se ptal, pro koho tento film vlastně je. Pro děti jistě ne a pro dospělé, to snad taky ne. Jedna odpověď mě napadla a když teď vidím, že ho v roce své smrti natočil třiasedumdesátiletý autor řady nikým neviděných tv filmů, zdá se, že se nemýlím. Tím spíše mě udivuje při pohledu na hodnocení a na komentáře, že ten divnej jsem já, sám proti všem, s canakjou na jedné lodi. (Z mých oblíbenců jediný duddek šel pod tři hvězdičky.) Jak si to mám vysvětlit? Snad onou metodou "soustředěného nátlaku" na bázi "experimentální psychologie", jak ji zde propaguje svůdce Větrovec. Takřka první, co vidíme, jsou Paulové kozy, v dalším průběhu se střídající s Fialové kozami v nekončícím závodě "čí koza dřív vyskočí ven". To jako zdařilá ilustrace "nemravných řečí" táhnoucích se celým filmem - že tedy režisér Novotný točil své opus magnum pro své starší kamarády, o tom nemůže být pochyb. Při scéně "poklekni, pokoř se" čekám opravdu s napětím, co bude následovat, obzvláště když akt "zpověďi" je zde předkládán jako rozhodující moment dominantně-submisivní komplexity. Když brzy poté nutí Plajznerka smradlavýho čerta v divokém reji "na všecky štyry", aby předvedl bezhlavýho psa, napadá mě něco o kompenzaci. Dostáváme se však k tomu hlavnímu: Mates. Veškeré podbízivě lidové motivy (submisivní dobrák, debilní čert, buchty, koně, dragouni, láska k lidem) se v Moučkově podání stávají skutečným fetišem (srov. též jeho řehtání nebo autokastraci), čímž jeho postava poskytuje základ k dekonstrukci české televizní pohádky, již Dalskabáty mistrně provádějí. Viz celou tu dalskabátskou hahaha hříšnost (ozývající se ještě v Lásce rohaté, když se Navrátil vyznává ze svých "hříchů" Mádlovi), do které stačí vnést jedno verbováníčko za dvě stě zlatek: Že by Honza kovářskej mlynářku zabil (případně obšťastnil), o tom lze pochybovat právě tak málo jako o tom, že by kovářka... no a tak dále. Poznámka k peklu: inkviziční soudce pan Boblig jako kníže pekel, to docela sedí no a Větrovec coby farář - ďábel je dosti přesvědčivý. Ostatně nejde tu ani tak o nějakou zlovolnou proticírkevní propagandu jako spíš o upřímné lidové hnojňáctví. Přece jen ale nutno uznat, že i tady (podobně jako v Hrátkách s čertem) má peklo jistý smysl pro theologii, což (spolu s vizí úplně černýho bělouše) oceňuji hvězdičkou. (13.03.2012)

Peklo se fffsteklo... D.m.s.n. ovšem na novej rok v rauši snesitelné, škoda jen, že k té záplavě fórků a hlášek všichni i >v rámci žánru< jako by tomu celému sami nevěřili tak zoufale přehrávají... - - - - - (Poprvé viděno v dávných dobách lido demo normalizačně vylízaných komunálně pohádkových, hodnocení po breptete 1.1. hříšného na >nahém prostoru< 1245., komentář zde uondaný jako sedmatřicátý - 1.1.2013) (01.01.2013)

Pohádka pro dospělé (sexuálních narážek je zde přehršel) o čertech, hříšnících a poctivosti. Jaroslav Moučka je jako čert, kterému voní buchty, ale práce nevoní, výborný, i když občas až moc užvatlaný. Jiřina Bohdalová je rázná ženština, která i čerta polidští. Jen kdyby nebyla pohádka tak dlouhá. "Aspoň ušetříme za sirky." (01.01.2015)