Producenti

Určitě jsem ovlivněná tím, že jsem neviděla ani divadelní inscenaci ani původní filmovou adaptaci. Proto musím říct, že po poněkud rozpačitém začátku jsem se královsky bavila. Nacistický autor Will Ferrell, teploušská suita kolem režiséra Garyho Beache, tančící (!?) švédská subreta Uma Thurman, to všechno mě nadchlo. Až uvidím jiné zpracování, třeba změním názor, ale zatím dobré. (17.03.2008)

Producenti mě překvapili.Zezačátku filmu jsem si říkala že to bude nějaké klišé,prostě jen parodie na staré Broadwayské muzikály ale (stručně řečeno,od histerického výstupu M.Brodericka a jeho dečky v kanceláři) jsem se bavila až do konce.Will Ferrell jako neonacista byl užasný stejně tak jako Uma Thurman v roli silně naivní švédské sekretářky. Takže,pokud jste ještě neviděli přihřátého Hitlera máte možnost. (21.03.2008)

V některých momentech neskutečně podmanivý muzikál, ve kterém jsou úchvatné především taneční výstupy, ¨jenž dávají vzpomenout na to nej z klasických muzikálů. Písně jsou bohužel často mnohem delší, než je únosné (MNOHEM delší) a nevyvážené podání jednotlivých scén také výsledku nepřidá (Nathan Lane je až příliš teatrální a často svou snahou naprosto míjí terč). Fantastický je naopak Matthew Broderick a výborně zahrané jsou i mnohé vedlejší postavičky (těm kraluje fašistický Ferrell a teplý Gary Beach). Škoda zbytečného natahování, občasné vulgarity a křečovitých vtípků (ve filmu ohromné kvantum vtipných nápadů, ale funguje tak polovina). Chvílemi Producenti doslova čarují atmosférou, ale často je to spíš taková malá neškodná zapálená prskavka... (30.01.2006)

Muzíkály patří mezi mé oblíbené žánry a Uma Thurman mezi mé oblíbené herečky. Film Producenti ale k mým oblíbeným filmům patřit nebude, i když se mi na něm pár věcí líbilo (ta velkolepost, kterou mám u muzikálů ráda, sehranost, divadelní atmosféra, pár chytlavých melodií). Peníze, které tento film ale utopil, mi přijdou využité nedostatečně. Chybí mi tam víc "vážnosti", a když ne vážnosti, tak alespoň víc VTIPNÝCH vtipů, pak bych jim ten laciný humor a´la Hitler homosexuál klidně odpustila. Dávám dvě h. Podle mě horší film, a průměrný muzikál. (11.08.2008)

„Co zas civíte? To jste nikdy nezažili ponižování?“ Na Brooksův komediální muzikál z roku 1968 jsem slyšel chválu ze všech stran, nebylo tudíž snadné, ba ani možné, odolat pokušení a nezhlédnout v televizi alespoň jakýsi destilát původního díla. Přesněji filmovou adaptaci divadelního zpracování (neexistuje pro to nějaký speciální výraz?). Po pár nadmíru hysterických minutách sestávajících ze vzájemného překřikování dvou přehrávajících herců, jsem byl na dobré cestě k menšímu amoku a následnému úprku od televizoru. Včas naštěstí přišlo první zdařilejší taneční číslo a projevila se má slabost pro muzikály. Po první ztřeštěné kreaci Willa Ferrella, zde neonacistického dramatika šlechtícího na střeše newyorského mrakodrapu hajlující holuby, jsem byl již definitivně rozhodnut vydržet do konce. Mnohokrát jsem se pak ještě mohl přesvědčit, že sto třicet minut je na podobně banální zápletku příliš, že se Susan Stromanová až na pár potěšujících výjimek nedokáže oprostit od extrémní divadelnosti své režie, že Matthew Broderick není dobrým hercem, natožpak komikem. Většinu filmu zachraňuje talent Ferrella, sex-appeal Thurmanové, pár vtípků, jež zasáhly cíl a nejdynamičtější muzikální výstup s bandou důchodkyň mašírujících po ulici za vydatné pomoci chodítek. U některých scén mě obzvlášť zamrzelo, jak moc doplácejí na strnulou režii a ploché herce, věříc, o kolik vtipnější byly na divadelních prknech či v Brooksově filmu. Mohla z toho být satira ostrá jako břitva a zároveň muzikálová pecka roku. Sakra, že jo! 65% Zajímavé komentáře: Janek, dzej dzej (01.08.2008)