Poison
Poison
Poison
Režie:
Todd HaynesScénář:
Todd HaynesKamera:
Maryse AlbertiHudba:
James BennettHrají:
Edith Meeks, Ian Nemser, Rob LaBelle, Evan Dunsky, Marina Lutz, Richard Anthony, Susan Norman, Joe Dietl, John Leguizamo, Michael A. Miranda, James Lyons (více)Obsahy(1)
Dílem známého francouzského spisovatele a dramatika Jeana Geneta se nechal režisér Todd Haynes inspirovat v celovečerním filmu Jed, který natočil v roce 1990. Vypráví tři nezávislé příběhy tří lidí, kteří se nějakým způsobem vydělují ze společnosti. První je o sedmiletém chlapci, který zastřelí svého otce, v dalším se lékař stane obětí vlastního vědeckého výzkumu lepry, závěrečný zachycuje homosexuální vztah dvou vězňů, z nichž jeden se dopustil několika nezvykle násilných činů. Příběhy nejsou řazeny za sebe, ale jejich delší či kratší segmenty postupně skládány tak, aby vytvářely tři samostatné linie. Experimentálně laděný snímek je nesporně určen divákům, které nezaskočí poněkud složitá dějová struktura, stejně jako užívání některých vypjatých prvků hororu, násilí a erotiky. Film získal v roce 1991 Velkou cenu poroty na festivalu Sundance. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
New Queer Cinema v plné síle. Opravdu důsledně divný film. 60% ()
║Rozpočet $250,000║Tržby USA $787,280║Tržby Celosvetovo $-║ ()
...he? Tři prolínající se a naprosto odlišné příběhy, přičemž dějová linka každého z nich je více či méně úchylná - avšak zároveň tak nějak podivně nezajímavá. "Dokumentární" část ujde, "homo" taky průměr, třetí oldskůl povídka asi nejzajímavější, přesto též nijak zvlášť úžasná. Celkově průměr s tím, že pro nenapravitelné zvědavce (viz moje maličkost) tahle nepříliš záživná podivnost možná i přesto stojí za zhlédnutí. ()
Nejzajímavější linie byla o mladém chlapci, který odkrágloval fotříka....pak tu byla linie s dr. Leprikem, která byla velmi, ale velmi průměrně obšlehnutá twisted verze Frankensteina....a nakonec naprosto nezajímavá, nudná a hodně špatně natočená linie s buznama...no to teda potěš prdel. ()
Film, který jsem prostě nestrávil, a to jsem se vážně snažil. Chtěl jsem odejít už po deseti minutách, protože mi to nic neříkalo, nic jsem tam nechápal a nic mne na tom nebavilo. Ale filmu jsem dával stále další a další šance a u obrazovky setrvával. Celkem jsem asi šestkrát oddálil svůj odchod. Nakonec jsem se vydržel dívat půl hodiny, a pak jsem si řekl dost, tenhle film je marná ztráta času a od televize jsem odešel. Snaha z mé strany byla, ale film se mi vůbec, ale vůbec nelíbil. Je to docela velké zklamání po filmech Tlouštík a Přednosta, kterým jsem oboum udělil pět hvězdiček, tak hezky to Americké nezávislé léto začalo. Takže film mne vůbec nezaujal a přišlo mi to jako jeden z nejhorších filmů, které jsem kdy viděl. A proč jedna hvězdička? Původně jsem chtěl dát "Odpad", ale pak jsem si vzpomněl, že oproti filmu Mlčení šunek, kterému jsem také udělil hodnocení "Odpad" je tento film dělaný alespoň na umělecký dojem a do Mlčení šunek má hodně daleko, nakonec jsem se tedy smiloval, a dávám (i když s odřenýma ušima) jednu ušmudlanou hvězdičku... ()
Zajímavý experiment, který se formálně tváří, jako by vznikl v sedmdesátých letech. Tři povídky se navzájem prolínají a proplétají a postupně se skládají jako střípky mozaiky. Černobílé drama o nešťastném lékaři připomene hororovou klasiku, jakou jsou třeba Doktor Jekyll a pan Hyde nebo Neviditelný. Příběh vězňů je o nenaplněné lásce - hlavní hrdina přemýšlí, proč se všichni okolo něho milují, jen on je stále stranou. A chlapec, co zachránil svoji matku, byl nejspíš andělem strážným! Pro současného diváka se asi příliš explicitních scén nenajde, mně osobně přišla nejhorší scéna plivací. Jako celek mě ale film nepřekvapil, nešokoval ani neurazil. Spíše pro okrajové publikum. 3,5* ()
Tři romány zfilmované na ploše necelé hodiny a půl! Tři příběhy outsiderů mají i přesto začátek, obsah a pointu. Hororový černobílý díl má navíc úžasnou kameru. Homosexuální vězeňská část se skoro celá odehrává ve tmě a sotva se bude někomu líbit. A historka o záhadně zmizelém šestiletém otcovrahovi je nám vyprávěna v útržcích osob z jeho okolí, aniž bychom jejího hrdinu zahlédli. Máloco z americké nezávislé produkce si nálepku „nezávislý“ opravdu zaslouží. Tady je ovšem naprosto na místě. Bůh ví, proč jsem si přitom vzpomněl na filmy Kennetha Angera. ()
Haynesův povídkový film je doprovázen citáty z románů Jeana Geneta Panna Marie květná (1944), Zázrak růže (1945) a Deník zloděje (1949). Každá ze tří povídek vypovídá o různé formě vyděděnosti ze společnosti. Pseudodokument Hero pojednává o malém chlapci, který zastřelil svého otce. Ukáže se, že byl velkým snílkem s poněkud zvrácenými sklony, který nakonec z tohoto přízemního světa uletí do nebes za Bohem, k němuž patří jakožto jakýsi ztracený anděl, který prošel očistcem lidského světa. Hrdinou povídky Horror je vědec, který omylem vypije sérum, které právě vynalezl a onemocní leprou, kterou šíří městem. Jakožto zrůda se stává vyhnancem z lidské společnosti a jedinou ženu, která ho miluje a která je to poslední, co mu na světě zbylo, rovněž zahubí jeho smrtelná choroba. Lidé jen těžko snáší ošklivé a nemocné jedince a tak ho dovedou k nevyhnutelné záhubě. Film je zřejmě odkazem na americké paranoické horory z 50. let. Povídka Homo vychází přímo z Genetova Deníku zloděje. Hlavní hrdina, sirotek, homosexuál a notorický trestanec John Broom je autobiografickým ztvárněním samotného Geneta, alespoň tak, jak se sám prezentuje ve svém románu. Broom je vyvržencem jak ve společnosti jakožto zločinec, tak i mezi trestanci jakožto homosexuál. Na rozdíl od hrdinů dvou předešlých povídek snáší ovšem svůj osud dobrovolně, vědomě si ho zvolil a jako jediný je šťasten, tak jako sám Genet: "Rozhodl jsem se být tím, co ze mě udělal zločin." ()
Což o to, kapitoly o vědci, co sám na sobě vyzkouší záhadný nápoj, a o chlapci, co po vraždě otce vyletí oknem, jsou poměrně zábavné. Jenže co s tím, když by jejich námět nevystačil ani na povídku o jedné straně. Jde spíš o takové anekdoty, co se nikam nerozvíjejí, nemají pointu, jen se točí v kruzích. Vědec se promění v leprotické monstrum a chodí po městě. To je vše. Budí to pak dojem, že povídky jsou tři jen proto aby se to horko těžko natáhlo na celovečerní stopáž. (A s tím explicitně nasnímaným násilím a erotikou to taky není žádná sláva. Jinak bych dal víc.) ()
Spíš než film pro náročného diváka je to film pro trpělivého diváka, který tento těžce nezávislý nářez vydrží sledovat až do konce. Haynes je naprosto neschopný režisér, který své diletantství prezentuje jako experimentování, schází mu však potřebná dávka radikality a sledovat výsledek jeho práce se tak stává utrpením. Kamera je otřesná, nasvícení dvojnásob, hudba zní jako nějaká rychlokvaška studenta prvího ročníku konzervatoře a korunu tomu dodávají gumoví herci pohybující se v podivných kulisách. Gay linie je zcela nekoukatelná, malomocný vrah/lékař je mdlý pastiš sci-fi béček z 50. let (což samo o sobě mnohé vypovídá), no a látající/vraždící klučina Richie je jen paradokumentární nuda. ()
Tak tenhle Jed mě fakt pořádně otrávil. Něco tak stupidního jsem dlouho neviděl. ()
Mimořádně dobře natočený film, jenže Jean Genet, s ním jsou potíže - už od narození (jeho). Přijmout jeho svět, to je jako přijmout právní, ekonomický a sexuální chaos v jednom. Říkáte, ale, co když má pravdu. Ano, co když.... Co když je to o lásce (na příkladu povídky "Horror"): láska ženy k doktorovi, láska ženy k leproidnímu doktorovi, láska leproidiního doktora k ženě, láska leproidního doktora k leproidní ženě - existuje ještě nějaká?.... Myslím, že vcítit se do tohoto filmu a přitom trvale nepociťovat přítomnost Jeana Geneta, je velmi obtížné. Protože ji pociťuji, přidávám ještě jednu hvězdu. ()
SUNDANCE FILM FESTIVAL 1991 - GRAND JURY PRIZE ()
Bláznivé, geniální, šílené, odvážné... ()
Veľmi divný film, ktorý nám rozpráva 3 príbehy, ktoré nemajú nič, ale absolútne nič spoločné, dokonca ani forma jednotlivých príbehov nie je ani len podobná (sci-fi dokument?, horor?, dráma?). Miestami film pôsobí "lynchovsky", ale pochybujem, že Haynes je tak dobrým režisérom, aby jeho nezmysly zmysel mali (ako je tomu, myslím, u Lyncha). Oceňujem akurát miestami extra-dlhé zábery bez strihu, odporné (v dobrom slova-zmysle) masky v príbehu o malomocnom vedcovi a hudbu. Ale 2 veci by som rád vedel: 1.) Koho zaujíma 2-minútový záber na súložiacich homosexuálov alebo na 5-minútový záber na homosexuála, ktorý sa snaží ohmatávať iného spiaceho homosexuála? 2.) Čo dočerta má znamenať ten názov - "Jed"?! ()
Čekal jsem víc, 3 nesouvislé příběhy, každý z jiné doby je málo. V 1. příbehu je hlavním hrdinou mladý úspěšný vědec doktor Leprik, zrovna vyrobil svůj experiment, když ho navštíví neočekávaná návštěva mladá doktorka. Okouzlen jejím pohledem se napije lektvaru lepry. Onemocní. A v záchvatu bezmoci zabije jednu ženu, je pronásledován policií. A jediný kdo ho neopustí je již zmíněná pohledná doktorka. Sama se nakazí a zemře. Konec sci-fi dramatu je monstózní. . Skáče z balkonu mezi dav. Když jeho dům obklíčí policie. 2. příběh je drama, o části života recídivisty, který je homosexuál. Odehrává se v polovině 40. let tohoto století. Kdy je uvězněn v jedné z místních věznic. Ve vězení se provádí nechutné sexuální praktiky. Včetně znásilňování, týrání, zneužívání. Hlavní hrdina se zamiluje do nového vězně. Ten mu lásku dlouhou dobu neopětuje. Trochu perverzní, úchylné téma končí Sad endem. Při útěku je jeden z vězňů zabit. 3. díl je o létajícím chlapci, který diváka přinutí přemýšlet, jak to mohlo podle reálií probíhat. Malý chlapec provokující své spolužáky, kteří ho ve vzteku pak týrali. Byl totiž masochistou. Neměl přátele. A jednou si při příchodu ze školy všimnul, že v ložnici matka s nikým je, ale nebyl to otec, ale jejich zahradník. Otec to naneštěstí zjistil. Ve vzteku málem zabil matku, v dokonání násilného činu mu zabránil až jeho syn 2 výstřely z jeho zbraně. Výpověď matky pak určuje, že syn vyskočil z okna a letěl k nebi. Lež, pravda? Kdo ví? Nejlepší byla 3. linie s dítětem. Polodokumentární natáčení ještě zvyšuje věrohodnost. Ale v celku to ani zdaleka nezachraňuje celý fim. Připadá mi to tak trochu béčkově. ()
Jedna * anebo *** anebo *****? Ještě nikdy jsem z filmu neměla tak moc smíšené pocity.... Ano, jak se už tady píšea s tím souhlasím, trpělivost nutná, ale naopak si myslím, že všechny tři linie filmu k sobě jdou a nejdou zároveň a v příběhu o trestancích je jestě další linie zidealizované vzpomínky na pasťák (přiznám se, že scéna s chytáním flusanců mi přišla až moc, ale to byl asi účel...?). Byla jsem velmi trpělivá a odměnou mi bylo několik silných scén z hlavně "trestanecké" a "černobílé linie" - příběh chlapce co ulétl oknem mi přišel trochu nedotažený - ale zase - třeba to byl účel...? ()
Ultrabizarní mix noiru, old-school hororu a sci-fi, který ocení jen trpělivý divák, který přistoupí na Haynesovu hru. Celkovým vyzněním mi Poison připomněl Eraserhead Davida Lynche - spolehlivě zhmotňuje pocity jako hnus, opovržení a strach, sledovaní tak není zrovna nejpříjemnějším zážitkem. Nejspíš je pro tenhle film lepší, že zůstal v undergroundu... ()
opravdu film pro náročné diváky ? nebo spíš pro diváky, kteří hodně vydrží... jo, tvůrci "experimentálních" filmů to mají vcelku jednoduché, rozbít příběh tak, aby se nezjistilo, že ho vlastně neumějí vystavět, že si neporadí s takovými "primitivnostmi" jako je budování napětí, vyvrcholení apod., navíc si v naprosté většině vybírají témata, která vyvolávají zvědavost sama o sobě, tedy někoho, navíc pak mají pověst tvůrce filmu "pro náročného diváka", což jaksi implicitně znamená, že i oni jsou něčím lepším.... P.S. musím ale přiznat, že jsem viděl ještě horší "skvělé experimentální" snímky ()
Velice zajímavý a originální film, který si možná ještě lépe užijete, pokud na rozdíl ode mne nebude předem vůbec vědět, do čeho jdete. Pokud čtete tento komentář, aniž byste byly vybavení znalostí děje, popřípadě distribučního textu, a máte trpělivost a chuť objevovat netradiční narativní způsoby, raději si Jed nejdříve pusťte.__________V praxi jde o tři dějové linie, z nichž se každá odehrává v jiném desetiletí dvacátého století, a každá je vyprávěna jinými stylistickými prostředky. Navíc je nesledujeme jako tři samotné kapitoly, nýbrž jsou jednotlivé linie rozstříhány a zamíchány do sebe. V první z nich, nazvané „Hero“, sledujeme pseudo-dokumentární (mockumentární) zpověď okruhu známých sedmiletého chlapce, který zastřelil svého otce, poté se vznesl a oknem odletěl pryč. Haynes dává divákovi slepá vodítka a překvapivou pointu mu prozrazuje až v závěru v hrané sekvenci, která je však stále podkreslena vyprávěním matky tak, aby budila dojem dokumentární rekonstrukce. Co je ovšem důležitější, je východisko, které je nám prozrazeno hned v úvodu – chlapcovo paranormální zmizení. Zřejmě jde o odkaz na televizní pořady o nevysvětlitelných záhadách, někdy se sci-fi zápletkou, jako je The Outer Limits, nebo třeba z dnešního pohledu i Věřte nevěřte, které bylo uvedeno až později než tento film._________Se stejně zjevným zájmem o popkulturu vytvořil Haynes i druhý, a dle mého názoru nejzdařilejší, příběh „Horror“ vyprávějící o vědci, fachidiotovi, kterému se jeho vědecké bádání stává osudným. Černobílou stylizací, maskováním, hereckými výkony a v neposlední řadě i dobovým zasazením samozřejmě vyvolává dojem vědecko-fantastického hororu z padesátých let, ale tuším, že jeho myšlenkoví předchůdce je podstatně mladší, konkrétně Cronenbergova Moucha z roku 1986. Dr. Graves zkoumá sexuální chování a kvůli chvilce nepozornosti se stává obětí svého výzkumu, vypije jeden ze svých preparátů a postupně se proměňuje v mostrum – zcela zřejmě je zde stále přítomen strašák AIDS. Jeho stav se zhoršuje, rány na obličeji mokvají, ale oddaná kolegyně, která je do něj zamilovaná mu stále chce pomoci a zůstat s ním, tak jako Veronika se Sethem v Mouše. Za evidentní citaci považuji pak scénu u svačiny, kde si pan doktor snaží v klidu sníst hot dog. Haynes ale nezůstává jen u recyklace starších myšlenek, v závěru toho segmentu si například můžeme všimnout prodavače masek, které mají podobu znetvořeného doktora Gravese. To je útok hned na třech frontách – zaprvé sdělením o lidské fascinaci abnormalitami, připomínka amerických freak-show, zadruhé satira komerce a zatřetí i vyjádření tvůrce ve smyslu „tyhle filmy se nebraly vážně, i já jsem schopný nadsázky“, trochu něco na způsob prodavače občerstvení na popravišti v Pasoliniho Canterburských povídkách.__________Třetí část „Homo“ je divácky nejméně vstřícná, tudíž nejobtížněji sledovatelná, a to z několika důvodů. Jednak se zde nenachází na žádné úrovni kontakt s divákem tak jako v části první, ani nemá poutavou dějovou linii jako část druhá. Nadto je konstantně podrýváno divácké očekávání, z toho jak bude vypadat dětský domov, věznice a v neposlední řadě se zde důsledně pracuje se světlem v rámci kontrastu. Zatímco minulost je vyobrazována ve šťastných světlých barvách, přítomnost se topí do tmy vězeňských kobek, ve které většinu času není nic moc vidět. Vrcholem (nejen) tohoto kontrastu je pak nechutná závěrečná scéna, ve které režisér kombinuje poetické záběrů s odporností, která se odehrává._________Když tak teď přemýšlím a pročítám si zdejší komentáře, možná, že má spokojenost souvisí právě s tím, že jsem věděl, do čeho jdu. 75 % () (méně) (více)