Portrét šílenství

"Zošaleli snáď v tomto meste všetci?" Perfektná otáka, ktorú si dáva hlavný hrdina tohto uleteného príbehu. Skrýva sa v ňom ale mnoho filozofickej pravdy. Ak máte smolu na blbcov, tým bláznom a kriminálnikom budete nakoniec vy, aj keď ste spočiatku mali dobré úmysly. Škoda len, že tento debilný popis filmu vyššie tu popisuje všetko od začiatku po koniec, takže najviac si užijete veľmi pekné prostitútky, ktoré na kástingu vybrali znamenite. A ešte jeden dialóg stojí za to: "Myslím si, že namiesto černochov by v base mali sedieť bieli. A viete prečo? Aby tam boli spolu s čiernymi." (23.10.2018)

Pozoruhodný film jak z psychologického (Edmondovy difúzní exhaltované monology), tak i z filozofického hlediska (finální rozhovor v base se spoluvězněm). Pro klasického konzumenta je nepříliš srozumitelný, jelikož postrádá běžná klišé jako zřetelný vnější děj, etický apel, tzv. inteligence (nevím jak u vás, ale u mě se pojmy šílenství a inteligentní jednání spíše vylučují), šťastný nebo smutný konec. Těmito nedostatky se však snímek a hlavně ústřední postava stávají realističtějšími co do proklamovaného portrétu, protože ten není ani černý ani bílý, nýbrž veskrze prozaický a pro standardně trénovaného diváka nejasný a tudíž nudný. To je taky důvodem jeho nedoceněnosti. Může zarazit kratší stopáž, ale ta je opět jen důsledkem absence dalšího klišé, a to zbytečné vaty mezi jednotlivými akty. Osobně vnímám Edmonda jako průkopnický počin, jehož obsahová hloubka i formální kvalita mnohým bohužel uniká. A přes všechno opomíjení i křivdu ve zdejším hodnocení se na ČT již dočkal nejedné reprízy v původním znění. 92% (26.04.2011)

Edmond Burke (William H. Macy) se jednoho dne po cestě z práce zastaví v obchůdku z číslem 115 - u kartářky, která mu sdělí, že asi není na svém pravém místě. Edmond o tom začne přemýšlet, a při tom nastoupí na dráhu, které z výšin normálního života vede až do policejní cely 115 - přes návštěvy pánských klubů, podříznutí starého fěťáka až po vraždu mladé sympatické servírky (Julia Stiles)... Jen málokdo ví (snad jen Michael Douglas ve filmu Volný pád), jak strmý může být pád mezi spodinu společnosti. Ze strany Williama H. Macyho sice brilantně sehrané, ale samotný scénář nebyl nikterak zajímavý ani zábavný (a opět ve srovnání s výše zmíněným). Člověk se jen ptá - proč? Jakej smysl tento film měl? Pobavit? To se moc nepovedlo. Poučit ? Možná ano, děti, nezabíjejme servírky, jinak nás ve vězení ojede velkej černoch.. Ještě že to celé zachraňuje délka (spíš krátkost) filmu - těch necelých 80 minut to lze vydržet a Macy byl fakt dobrej... (16.07.2008)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Prostředí 6/10/// +výborný William H. Macy, dialogy, scénář, napětí -vyvrcholení děje přijde zhruba uprostřed, potom už následuje mírný propad a zvolnění/// Snad i díky krátké stopáží, ale spíš díky nepřehlédnutelnému herectví zúčastněných herců jsem byl připoután k obrazovce od začátku do konce. Nelítostný příběh, který se bohužel odráží ve všední realitě a mnohdy v bezradnosti našeho světa./// Celkem 72%/// (28.04.2011)

Je to trochu rozporuplný film. Na jednu stranu dobře zahranej (Macy) a promyšlenej. Myslím, že duševní onemocnění obvykle začíná ztrátou odstupu, tak jako tady. Ať už je to příčina, nebo důsledek. A ať už příčina toho je jakákoli. Prostě a jednoduše, když vám kartářka řekně, že "nejste tam, kam patříte", a vy cítíte, že je to pravda, tak v případě příčetnosti nejprve začnete přemýšlet, kde se stala chyba a jak z toho ven. Nepošlete hned manželku do prdele a nepůjdete za děvkama proto, že vám to řekl nějakej filosofovožrala v baru. A přesně takovej odstup hlavní postava postrádá. Ale je to obchodník a z businessu by se pomátnul kdekdo. Ten film je podle mě dobrej a realistickej. Ta realističnost je ale asi jeho největší problém. Divák chce prostě víc. Z toho důvodu přimhouřím oko a přikloním se k trochu lepšímu hodnocení, když už jsem na vážkách. PS: Happyend už mě dlouho takhle nepobavil. V souladu s finální filosofo-debatou, osud ho prostě dovlek tam, kam patří. Akorát ta mrtvá holka to holt odnesla. Ale když si tahá domu magory... Tak je vlastně asi taky tam, kam patří. (21.10.2019)