Ararat
Režie:
Atom EgoyanScénář:
Atom EgoyanKamera:
Paul SarossyHudba:
Mychael DannaHrají:
Simon Abkarian, Christopher Plummer, Charles Aznavour, Marie-Josée Croze, Eric Bogosian, Brent Carver, Arsinée Khanjian, Bruce Greenwood, David Alpay (více)Obsahy(1)
V roce 1915 se Turci organizovaně pokusili vyhladit Armény. O této události ví jen málokdo, i když existuje spousta očitých výpovědí, turecké vládě se to daří už témeř sto let odsouvat do ústraní. Tento film se odehrává v současné Kanadě a jde o příběh arménského režiséra Edwarda Saroyna, který se rozhodne natočit film o arménském holocaustu. K tomu ovšem potřebuje někoho, kdo by mu pověděl o tomto tématu více, než ví on sám. Podaří se mu najít arménskou uprchlici Ani. U krutého vyprávění je i její osmnáctiletý syn - již čistokrevný Američan, kterého odhalení tohoto děsivého činu inspiruje k návratu do země svých předků. Bohužel zjistí, že se v zemi od tragické události nic nezměnilo... Silný příběh o jednom z největších masakrů 20. století. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Jelikož je mi toto téma dost blízké, nemohu nedat méně než pět hvězdiček... FilmBox občas dokáže opravdu překvapit výběrem. Jen kvalita dabingu, kdy byly anglické překlady arménských replik ponechány bez překladu do češtiny, byla rozporuplná. To už by bylo lepší film vůbec nedabovat a ponechat ho celý s titulky včetně těch pro arménské a turecké dialogy. ()
Egoyanova nacionální výpověď o pohnuté minulosti vlastního národa a o tom jak to na Arménce události roku 1915 působí dodnes, se nepovedla. Egoyan toho chtěl říci strašně moc a tak se to zvrhlo ve scénáristický propletenec zalidněný podivnými postavami, jejichž motivace budete chápat snad jedině pokud jste Arménci. Škoda, Aménská genocida by si zasloužila lepší film (otázka je jestli lze natočit). ()
Snímek, který dává vědět o zapomínané genocidě, se kterou je těžké se vypořádat bez vypořádání Turků, o současném nazírání na toto a související témata, o víře, s níž je otřásáno. Vážím si autorových ambicí, ale byl bych skutečně radši, kdyby natočil prostě jen silný film, tahle látka si to jistě zasluhuje. ()
Už krátko po začiatku filmu som bol z postáv dopletený a medvediu službu tomu urobil aj zmätočný text distribútora. Rozprávanie o natáčaní filmu, ktorý má byť podstatou príbehu mohlo byť zaujímavé, ale odniesol som si z neho iba niekoľko silných scén, väčšinou násilných a celkovo nepekných, keďže ide o genocídu. Nič mi nehovorili ani scény s maliarom Gorkým a možno by som si radšej pozrel ten historický veľkofilm s lacnými kulisami a faktickými nepresnosťami. Možno inokedy na druhýkrát nájdem silu a pochopenie aj pre Ararat. ()
Nelze než podepsat příspěvek páně JB2203. Televiznost a roztříštěnost bolestivě zní z každého záběru. ()
16. 12. 2010 (351.); pravda to asi bude, kdo ví, zda-li se Turci někdy k tomu zvěrstvu přiznají ()
Souhlasím, že zde uvedený "oficiální text distributora" o filmu nic neříká. Víc ho asi vystihuje věta z reklamních materiálů distributora: "Tématem filmu je složité hledání pravdy v minulosti i v přítomnosti." Z mého pohledu opravdu drama, jak má být. O genocidě Arménů jsem toho také moc nevěděla a jsem ráda, že jsem se to dozvěděla touto cestou - tedy dramatem několika osudů (byť zřejmě smyšlených), do kterých zasáhla. Genocida jako taková nám asi nic moc neřekne, pokud za ní nebudeme vidět konkrétní příběhy konkrétních lidí. Toto drama je opravdu mnohovrstevné, hluboké a plné významů, všechny jsem asi ani na první zhlédnutí nezaznamenala či nepochopila. Také doporučuji diskutovat o tomto filmu s dalšími, kdo ho viděli, to určitě pomůže do filmu více proniknout - a myslím, že to stojí za to. Zajímavých postav i myšlenek je v něm opravdu hodně. Moc se mi líbil symbol granátového jablka - jako symbol vytrvalosti a vůle k životu, kterou člověk má, versus nesmyslnost některých předpisů, které vám zapovídají si do určité země přivézt "ovoce či zeleninu" (přesto co pro vás může granátové jablko znamenat). Zajímavé komentáře: jondzavid, Toj, emo, vendysek, HarveyDent, Zdenda ()
Velmi pitomý film o točení ještě pitomějšího historického filmu o genocidě Arménů Turky. To, že si někdo zvolí vážné téma, ještě neznamené, že z toho bude dobrý film. Postavy jsou ploché, neživotné, chovají se absolutně nelogicky, říkají strašně hloupé knižní repliky (granátové jablko), postava přestárlé femme fatale je smutnou vidinou, jak takové dopadnou, ta má ale na rozfíl od zbylých postav aspoň průměrné IQ. Hysterická nevlastní dcera chodící s nevlastnám bratrem sice naznačuje antickou tragedii, ale vnáší do zmateného děje jen další nesouvisející slepé odbočky. Za všechno asi mluví jedna z posledních scén, kdy malíř Gorki, který po celou dobu vypadá, jako že jej bolí břicho, rozpatlává dlaněmi barvu po plátně a tváří se při tom, jakoby ze sebe nemohl dostat tu dlouho bolavou stolici. ()
Smrt turkům. ()
Výborný film, který mi zůstává v paměti i po delší době, zobrazení genocidy Arménů na základě natáčení dokumentu. Mladík, který se za tajemstvím své dosud nepoznané domoviny vydává se záminkou dotočit na místě některé reálie. Střet stoleté minulosti se současností je i nadále otřesný. Příběh vyprávěný vlastně policistovi, který chlapce zadrží s filmovým materiálem po jeho návratu, pokud se pamatuji skutečně dobře. Tyhle filmy mám rád. ()
Špatný film místo něhož mohla vzniknout dobrá rozhlasová hra. Vše nosné a podstatné se zde totiž odehrává výhradně v dialozích, přičemž obrazová stránka příběhu je k těmto dialogům jaksi navíc. Zbytečná. Plná plochých hereckých kreací a interiérových kulis. Tak například retrospektivní scény, které zřejmě měly ilustrovat hrůzy arménské genocidy roku 1915 (ztvárněné formou filmu ve filmu) připomínají spíše oživlé obrazy z divadla Járy Cimrmana. Ještě horší je však propojení motivu dějinné tragedie s rodinnými konflikty hlavních postav. V tomto spojení pak ona dějinná tragedie degraduje do rozměru rodinného konfliktu a rodinný konflikt nabývá velikosti dějinné tragedie, což mělo býti možná uměleckým záměrem, ale na mě to působilo spíše jako čirá a nevěrohodná konstrukce. Korunu tomu všemu pak nasadila zápletka s pašováním drog a s hodným celníkem, jejíž smysl či významovou rovinu jsem už vůbec nepochopil. Bude to asi tím, že jsem od dramatu zachycujícího jedno z nejbolestnějších období historie 20. století čekal o něco víc. Především Arménii - kamennou a bolestnou. A pak také souvislosti, příčiny a následky oněch pohnutých událostí z počátku 1.světové války, o kterých toho víme dnes již tak málo. Leč dostalo se mi několika prázdných scén, psychologického propletence, symbolického obrazu a jednoho pohlavního aktu. ()
Atom Egoyan patří mezi mé oblíbené režiséry (získal si mě jednoho večera na čt2 snímkem Exotica), ale z relativně skromné sbírky jeho filmů (není to rozhodně nějaký filmový "grafoman") jsem rozhodně neviděl všechny, což jsem se tak nějak rozhodl napravit... A kde začít jinde než u filmu Ararat, popisujícího události, které se staly přesně před 100 lety (a v podstatě rezonují společností dodnes). Ano, mluvím tu o arménské genocidě. Nebyl by to ale Egoyan, kdyby se oné látky nechopil po svém - tedy celkem originálně. Snímek se odehrává ve více časových rovinách, není rozhodně chronologicky pojatý a v úrovni "rok 1915" se v podstatě ocitáme velmi krátce... Přesto film vypovídá o genocidě velmi dobře a přesvědčivě. Výsledkem je hodně silný příběh s pasážemi, kde asi nebudete mít daleko k slzám (i když to vše je samozřejmě jen film - což tady platí dvojnásob, protože se v tomto případě jedná o "film ve filmu"). Na ploše přibližně dvou hodin jsem se vůbec nenudil (a to se mi zprvu chtělo docela spát a měl jsem v plánu, že si druhou polovinu filmu nechám na příště). Ocenit musím také herecké výkony, kdy na mě velmi dobře působil "veterán" Christopher Plummer, ještě větší veterán Charles Aznavour (scéna s jablky...), i mladý David Alpay. Nejlepší mi ale přišel kanadský herec Elias Koteas (potomek řeckých přistěhovalců), který si střihl dvojroli, z nichž jedna poloha patřila sadistickému tureckému vojákovi jménem Jevdet Bey, rozhovor jeho postavy s režisérem Saroyanem považuji za pomyslný vrchol filmu. Na "modré" hodnocení u serveru ČSFD moc nedejte, ona kolonka "válečný" patrně k tomuto snímku přitáhla lidi, kterým film typu Ararat moc nekonvenuje. A když už nic jiného, tak vás tento film může aspoň přivést k dílu malíře Gorkyho... A to nejlepší na konec, film se dá shlédnout zde :). https://www.youtube.com/watch?v=9UCV3blHvBI ()
Asi to najslabšie čo som kedy od Egoyana videl. Pokus o vnútorne vyrovnanie sa s minulosťou svojho národa. Jedná sa o veľmi citlivú tému v dejinách arménsko-tureckého konfliktu v ktorej sa Egoyan zaplieta do zbytočne prekombinovaného scenára. ()
Film pro ty, jimž není jedno, že před osmdesáti lety někdy v horách povraždili půldruhého milionu lidí. Skutečně výjimečný film, škoda, že v něm není víc citu... ()
Tento film mě velmi mile překvapil. Váhám mezi 4-5 hvězdami, ale jelikož sem škrt, dám jen 4. Líbilo se mi, že děj nebyl jen o genocidě, ale při tom to bylo jasně stěžejní téma. Působění filmu bylo umocněno zinscenovanými historickýmy scénami, které ovšem nebyly do filmu kýčovitě zasazeny jak tomu bývá jinde. Film ve filmu v tomto případě posloužil velmi dobře. Kladně hodnotím, že film nebyl jen jakousi dokumentací genocidy, ale především rozebíral postoje potomků přeživších... Film co vám rozšíří obzory... ()
Téma tak citlivé. Slova tak velká. Zpracování tak laciné... ()
* Arménska genocída * pribeh armenskych potomkov - režisér v US, maliar a jeho rodina * krutosť a plánovaná čistka ríše * ()
Na tomto filmu hodně záleží jak k nmu přistoupíte. Já ho bral jako velmi osobní zpověd a nutnost vypořádat se s napříjemným tématem genocidy a jako takový se mi poměrně líbil. Pravda obsahuje i naprosto zbytečné a řekl bych nic neříkající pasáže (např Turecký herec - nedokončená) a na druhé straně chvíle naprosto nezapomenutelné (např popisování utrpení arménů a kruh tanečnic).Celkově za 4* ()
Klasický Egoyan, celý film vás drží klidnými někdy i nudí a vy si říkáte, k čemu byla dobrá tahle nebo tamta scéna. Na konci však všechny střípky poskládá v krásný obraz a třeba i jedinou scénou vás může odrovnat. Zde mi k tomu ta "televíznost", jak tu někteří uvádějí, ani nevadí, nápad s filmem o filmu je originálný, ikdyž né moc záživný. Mezi nejsilnější scény, které tento film dělají dobrým. patří scéna s "donáškou šampaňského" a "otvíráním krabic ve tmě". Tyto scény kombinované s drastickým masakrem Turků, ať už střílením, znásilňováním nebo zapalováním vás nakonec odrovnají. Jediná výtka kvůli, které nedávám plný počet jsou neskutečně toporné herecké výkony, nevím jestli jsou jen špatně napsané nebo je to vina herců, ale tomuhle skvělému filmu o genocidě Arménů a o nesmyslnému zapírání tohoto faktu, to rozhodně škodí. 80% ()
Jakoby nám autor neustále připomínal, že genocida Arménů byla, a to hrozná. Fajn, to já už vím... Nic jiného jsem tam jaksi nenašel ()