Návštěvníci

Vynikajici klasicka francouzska komedie, a ze vsech tri dilu (2 francouzsky + 1 americkej) je tenhle nejpovedenejsi a taky nejvtipnejsi. Druhej dil uz tak vtipnej neni a americkej remake je spis trapnej, ale tady je vetsina foru fakt vybornejch. Prvnich 15 minut by se to klidne mohlo brat jako historickej film, i kdyz tu samozrejme vtipky jsou (zajimalo by me, jak by v necem historickym zvlad Jean Reno rytire, tady byl docela hustej - vznesenej, agresivni, proste cool). Oba herci jsou fakt v pohode, Christian Clavier se na roli poskoka skvele hodi. Jediny v cem je americkej remake lepsi, je hlavni herecka, Valérie Lamercier fakt neni moc hezka, ale hraje celkem slusne. Triky jsou uz na docela slusny urovni a i hudba se povedla, navic nektery najezdy kamery na obliceje atd. jsou fakt kouzelny. I kdyz je tenhle film docela slusna uchylarna, tak jsem se po celou dobu vyborne bavil. (26.08.2005)

„Saracén!“ Smrdutý sluha Jacquouille není jen zabedněný zpátečnický xenofob, ale i vůl, protože nepozná Maura.. Vykradnout po svém Čáryfuka nebyl špatný nápad a udatný rytíř Jean Reno se s kastrolem na hlavě překonává, nicméně je tam pár much. Sice ne tolik, jako u člověka, co se naposledy koupal před dvěma měsíci a to ještě v řece, ale je. Nedostatečné využitá konfrontace „cizinců“ s moderní současností (výjimkou budiž hledání azylu v kostele a nefunkční louč ze zdi), naspeedovaná uřvaná mluva většiny postav či třeba fraškovitý tón, který většinou eskaloval u scén s Uriel Kratochvílovou od francouzských popelnic. I vzhledem k ohlasům všechna další pokračování milerád vynechám a něco mi říká, že jejich režisér Poiré by si nejraději cvakl lektvaru a vrátil se do roku 1993.. (05.06.2017)

Tak tímhle směrem se měla ubírat francouzská komedie po době útlumu, kdy přestali hrát takový velikáni jako Louis de Funès (nar. 1914, Francie), Jean-Paul Belmondo (nar. 1933, Francie) a Pierre Richard (nar. 1934, Francie). Protože to, co zde předvádí hrdý a čestný zbrojnoš Godefroy a jeho věrný bastard Jacqouille by se mělo zapsat do dějin světové kinematografie jako manuál jak udělat úspěšnou a zábavnou komedii. Od počátečního seznámení v dobách temného středověku, kdy život poddaných měl menší cenu než cena prasete až do ocitnutí se v dnešní době plné aut, smradlavých továren a všudepřítomných nákupních center. Z počátku naši hrdinové nechápou, co se s nimi stalo, protože tohle nebylo v plánu, ale jejich živočišné pudy jim zábavnou formou pomůžou uskutečnit svůj původní plán a s jednou malou odchylkou, která se bude řešit v druhém pokračování této komedie se jim vše podaří. Pamatuji se, že jsem byl na tomto skvostu dokonce dvakrát v kině a poté jsem si to musel koupit na VHS a později na DVD a musím přiznat, že jsem si pokaždé obrazně nachcal do kalhot, že jsem ani ty Pamprsky nestačil vyměnovat. Mám rád filmy, kde se cestuje časem a když je do toho zamotán komediální prvek, což v tomto případě je bez pochyby, tak jsem nadměrně spokojen. Jeana Rena jsem v té době už znal ze snímku Brutální Nikita (1990), ale Christiana Claviera jsem viděl v té době poprvé a jasně mně převědčil o jeho komediálním talentu poprvé a rozhodně ne naposled.Můžeme zde vidět kouzlo francouzské sceněrie, ať už v dnešní době nebo v době středověké, kdy ten život musel být fakt krušný. Ale zase se stavěly ty nádherné hrady pro šlechtu, která nádherně v tomto případě vtipně zotročovala spodinu na úkor svých prožitků. Za vrchol francouzské komedie devadesátých let dávám jasnejch 100%. (23.05.2021)

Nejlepší francouzská komedie všech dob a ať zhynu jestli ustoupím od svého názoru !! Clavier a Reno jsou ve svých rolích dokonalí a já se při sledování, jedné jejich kalamity za druhou, válel smíchy po zemi. Clavierova dvojrole je dokonalost, ten chlap je neuvěřitelnej herec a Reno jako šlechtic se snad narodil a jeho účes podle hrnce stačil mé maličkosti k tomu, abych se smál, kdykoli velkolepě nakráčel na scénu. Je naprosto zbytečné dále chválit, to prostě musíte vidět. Takže zapnout skříňku na trubadúry a koukat, jen pokud možno bez kakaa (kdo zná dvojku, ten mě chápe) (17.09.2014)

Málokterý žánr mě míjí tak jako fantasy v té čisté podobě se středověkými rytíři a meči, což tady vytváří výrazný rámec. Ale ono je to skoro jedno, když se většina filmu po procitnutí dvou postav v současnosti promění v něco úplně jiného a promění se na můj vkus až v příliš divokou frašku. Tak, párkrát jsem se zasmál, byť víckrát jsem spíše trpěl, a humor typu hlodání telefonního sluchátka ve stylu hlodání kostí mi připadal spíše trapný. Svým komediálním talentem mě celkem zaujala Valérie Lermercier (a to i přesto, že mi nebyla moc sympatická a ani příliš hezká) a občas mě Návštěvníky bavilo sledovat z důvodu, že mě zajímalo, kam se děj posune. Ale ani v tomhle směru mě zpracovaní zrovna tolik nedostalo: když už občas došlo na pořádně napínavou část (návštěva tajemné komnaty za krbem s tou ženskou), stejně byla několikrát přerušena scénami odjinud. Sám jsem sice milovníkem francouzských komedií, i když často spíše těch poetičtějších a umělečtějších, ale docela si libuji v komedii v různých podobách. Popravdě jsem očekával cosi trochu víc inteligentního, možná i absurdního, ale tohle mi připadalo jen často (s přibývajícími minutami stále víc) nesnesitelně bláznivé a šílené. A taky zdlouhavé. A některé fantaskní nápady, jako např. získání prstenu z muzea v autě pomocí vyvolání(?) požáru na dálku či následný výbuch spojením dvoch vzlétnuvších prstenů, tu působí svým zpracováním tak nedomyšleně, až jsem měl pocit, že to jen tvůrce jednoho dne napadlo, tak si to prostě zrealizovali, aniž by všechny ty napřirozené fantaskní nápady nějak hlouběji propracovali a dali jim v rámci žánru patřičnou logiku či smysl. No nic, s Poirého tvorbou se zřejmě míjím ještě víc, než jsem si myslel, ač zatím stále vkládám velké naděje do jeho hudebního filmu Mes meilleurs copains (1989), tak uvidíme... [45%] (30.12.2022)