Návštěvníci

Málokterý žánr mě míjí tak jako fantasy v té čisté podobě se středověkými rytíři a meči, což tady vytváří výrazný rámec. Ale ono je to skoro jedno, když se většina filmu po procitnutí dvou postav v současnosti promění v něco úplně jiného a promění se na můj vkus až v příliš divokou frašku. Tak, párkrát jsem se zasmál, byť víckrát jsem spíše trpěl, a humor typu hlodání telefonního sluchátka ve stylu hlodání kostí mi připadal spíše trapný. Svým komediálním talentem mě celkem zaujala Valérie Lermercier (a to i přesto, že mi nebyla moc sympatická a ani příliš hezká) a občas mě Návštěvníky bavilo sledovat z důvodu, že mě zajímalo, kam se děj posune. Ale ani v tomhle směru mě zpracovaní zrovna tolik nedostalo: když už občas došlo na pořádně napínavou část (návštěva tajemné komnaty za krbem s tou ženskou), stejně byla několikrát přerušena scénami odjinud. Sám jsem sice milovníkem francouzských komedií, i když často spíše těch poetičtějších a umělečtějších, ale docela si libuji v komedii v různých podobách. Popravdě jsem očekával cosi trochu víc inteligentního, možná i absurdního, ale tohle mi připadalo jen často (s přibývajícími minutami stále víc) nesnesitelně bláznivé a šílené. A taky zdlouhavé. A některé fantaskní nápady, jako např. získání prstenu z muzea v autě pomocí vyvolání(?) požáru na dálku či následný výbuch spojením dvoch vzlétnuvších prstenů, tu působí svým zpracováním tak nedomyšleně, až jsem měl pocit, že to jen tvůrce jednoho dne napadlo, tak si to prostě zrealizovali, aniž by všechny ty napřirozené fantaskní nápady nějak hlouběji propracovali a dali jim v rámci žánru patřičnou logiku či smysl. No nic, s Poirého tvorbou se zřejmě míjím ještě víc, než jsem si myslel, ač zatím stále vkládám velké naděje do jeho hudebního filmu Mes meilleurs copains (1989), tak uvidíme... [45%] (30.12.2022)

Navštívila nás dvojka ze středověku. Rytíř se svým sluhou, kteří se po požití lektvaru ocitli v současnosti. Střet vyspělé civilizace se středověkými zvyky je nejsilnější přísadou francouzské hitové komedie, ale překvapivě na tom až tak nestaví. Konfrontace s neznámým prostředím je vystavěná dobře. Jean Reno & Christian Clavier jsou komediální a funkční dvojka, která gagy podává s patřičným nadhledem a originálně. Naopak slabší až chudá výprava a nijak zvláště propracovaná režie nedaly vzniknout něčemu mimořádnému. Je to návrat ke starým dobrým francouzským komediím, které jsou na úbytě. Pobavil jsem se na střední úrovni a rafička dobrých gagů nepřesáhla požadovanou normu. Klidně to celé mohlo být ještě odvázanější, ale série měla na to ještě další dva díly. Není kam chvátat. 60% (26.05.2012)

Samotného mě překvapuji, že někdo shledávám tento snímek tím nejvtipnějším, co se mu během života poštěstilo vidět. Tím nechci říct, že by film vtipný nebyl. To by mi musela ústa upadnout. Pár velmi úsměvných momentek zaregistrovat lze. Bohužel jsou to stále jen momentky. Na druhou stranu, film skoro vůbec nenudí. Děj je celkem ucházející záležitost, která je podtržena bravůrními výkony všech zúčastněných. Malá výtka snad pouze k Valérii Lemercier, která mi byla prostě taková malinko nesympatická, abych to napsal kulantně. Výsledný dojem vylepšila i podlézavá ústřední melodie. Legrácky s cestováním v čase rozhodně můžu. Žádný superúžasný moment, který bych si zapamatoval k vidění bohužel nebyl. S hodnocením bych si to dovolil tedy úplně nepřehánět. Postavil bych ho někam k pěknějším třem kouskům. (14.05.2016)

Originalita se prvním "Návštěvníkům" upřít nemůže, přesto je beru pouze jako předskokana k mnohem střelenější a vtipnější dvojce (*****). Pořád se rozhoduji mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami (dojem mi kazí ne zrovna povedený český dabing), ale nakonec zaokrouhluji - díky božímu Clavierovi - nahoru a dávám čtyři.:-) (23.03.2008)

Tak tohle byla ta slavná, takřka kultovní francouzská komedie? No tak alespoň konečně vím, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala... škoda jen, že jsem v tom nepokračovala. Víte, kolikrát jsem se zasmála? Ani jednou. Víte, kolikrát jsem se usmála? Jednou, při koupací scéně. Víte, jak často jsem se cítila trapně, že na to vůbec koukám? Imrvére. Příšerně užvaněné, děsivě uječené, veskrze blbé (to poslední je možná klad, ale určitě se s daným tématem dalo udělat víc, aby se divák chechtal). Já radši anglický sarkasmus, než hlučné žabožroutí pitvoření - to mě mohlo bavit, dokud jsem byla děcko. Jůůů, Clavier odplivnul kemra na něčí sako, jůůů, Clavier se ubzdil u jídelního stolu, jůů, Clavierovi táhne z držky... no ha-ha-ha! 10% za ten jeden úsměv, 10% vybojoval Jean Reno, 5% za efekty a 10% za to, že mě fascinuje doba středověku. To máme 35% a polibte mi mou odvrácenou dolní tvář s tímhle druhem humoru. (14.07.2011)