Capote

S Trumanem Capotem jsem se do tohoto filmu setkala jen v hodinách literatury a při čtení a sledování Snídaně u Tiffanyho, takže jsem vůbec nevěděla co čekat od příběhu vzniku románu Chladnokrevně a ani od osoby autora této knihy. Film prakticky začíná momentem, kdy se Capote rozhodne jet do Kansasu kvůli zprávě o vyvraždění celé rodiny, kterou si přečetl v novinách. Se svou přítelkyní z dětství se snaží sbírat podklady pro zpracování tohoto případu. Capote je velmi komorní film zaměřený především na Capoteho samotného, který má, i přes důležité scény a hovory s jinými postavami, tu největší pozornost diváka a to hlavně díky výkonu Philipa Seymoura Hoffmana, který za tuto roli dostal oscara úplně bezkonkurenčního. Truman Capote je tu zobrazen jako výstřední člověk v prostředí, které mu není úplně vlastní a je mnohem konzervativnější než New York, ale i přes svou extravaganci si díky své inteligenci a sympatičnosti získá uznání všech, kteří mu nakonec pomůžou sesbírat podklady k napsání románu Chladnokrevně a to především obou vrahů, kterých se tyto události týkají. Hoffman hraje úžasně přesvědčivě a postavu Capoteho ani v jedné jediné chvíli nijak nekarikuje a zvládá střídání vážných poloh s těmi trochu pokryteckými až po ty rozverné na New Yorkských večírcích s takovou lehkostí, že člověk nemůže o jeho schopnostech nijak pochybovat a to je to nejlepší na celém filmu. Hoffmanův Capote z tohoto komorního snímku dělá něco od čeho se člověk neodtrhne a co diváka vtáhne úplně do života slavného literárního autora a do života zločince, se kterým si Capote vytvoří velmi zvláštní vztah prostupující celým filmem až k proměně Capoteho vlastní osobnosti a přístupu k životu. Asi to není úplně dokonalý film, ale Hoffmanovo herectví z toho udělalo něco mnohem většího než by člověk mohl čekat, takže bude pětka :). A taky to velmi účinně funguje jako reklama na Chladnokrevně, protože hned po kouknutí má člověk nutkání si tento román sehnat, aby zjistil co to nakonec Capote napsal, pokud to samozřejmě už dávno předtím nečetli :). (05.08.2010)

Jelikož jsem film viděl s dabingem, lépe to hodnotit nedokážu. Phillip Seymour Hoffman je totiž gay a jako gay nejenom vypadá, on také tak mluví a pokud se nějaký člověk, co dabuje film, snaží mluvit jako teplouš, přijde mi to dost, ne zvláštní, ale přímo divný. Capote sám o sobě není špatný film a bylo vidět, že Phillip si jde pro Oskara. Ještě aby ne, kdo hraje teplýho, většinou nějakou tu sošku zkasíruje, ale tady se to nějakým zvláštním způsobem příliš nepovedlo. To také vesměs vysvětluje, proč mě film tak hrozně celý průběh nebavil. (23.05.2011)

Capote mi bez varování a naprosto vyrazil dech. Tohle jsem skutečně nečekala. Nevím, co dřív chválit. Asi to, co mi tenhle film zasadilo do kraje nezapomenutelnosti (že si při své upadající paměti troufám) - a tím je kromě brilantního scénáře výkon Philipa Seymoura Hoffmana, herce, kterého jsem si mockrát všimla a řekla si, jak je škoda, že dostává jen malé role, protože i z nich dovedl vykřesat .... prostě jiskru - namátkou hustý Lester Bangs v Na pokraji slávy. Jeho Capote - a budiž stokrát pochválen, kdo dostal nápad ho do té role obsadit - byl neuvěřitelný. Jak se choval, jak mluvil (a jak se zmiňoval, že ho podle toho lidi unáhleně hodnotí) a hlavně jak nejednoznačné pohnutky ho vedly trávit čas rok za rokem s vrahem, pronikat do jeho psychiky a nechat pocuchat svou - "Vlastně jsme si hodně podobní, jako bychom žili v jednom domě, jen jednoho dne on vyšel zadním vchodem, zatímco já předními dveřmi" - a k tomu být pod tlakem vlastní sebestřednosti, když poprava je odkládána a román nemá dosud konec a nemůže být vydán. Tu škálu - účast, soucit, sobectví, povrchnost - Hoffman s přehledem zahrál a Oscar nemohl být v jiných rukou zaslouženější. Román Chladnokrevně jsem nečetla, ale jsem do něj celá žhavá, protože mě kniha, která "měla způsobit revoluci v literatuře a stylu psaní" hodně zajímá. A muž, který ji napsal, též. (06.09.2006)

Kdybych si před shlédnutím snímku nepřečetl jméno režiséra, téměř bych si vsadil na jméno... P. Sorrentino. Hodně podobný rukopis a to včetně pojetí hlavní role P.S. Hoffmanem, které je v dosti ohledech podobné projevu Toniho Servilla. Dva v dosti ohledech podobné lidské příběhy a přitom tak rozdílné osudy. Na jedné straně uznávaný spisovatel, co cítí příležitost napsat knihu, na kterou (a tím pádem i na něj) lidé jentak nezapomenou, na straně druhé, vrah (vězeň) čekající na odsouzení (vykonání trestu) mezi sebou vedou dlouhé dialogy, odkrývají svoje minulosti a dozvídají se o tom druhém (a zároveň sami o sobě) spoustu nových informací. Capote je stále více fascinován osobou jménem Parry Smith, až se jejich osobnosti téměř prolnou a vy si s postupujícím časem říkáte (kladete otázku), kdo z těch dvou je větší zrůda. Zda vrah Parry Smith, či Truman Capote čekající jako sup na Parryho smrt, aby mohl dokončit svou knihu, ale zároveň (tváří v tvář posledním společným okamžikům) si uvědomuje, že mu Parryho osud není zcela lhostejný a zároveň jako by si vše (před sebou samým) snažil ospravedlnit. Byť svědomí je mrška proradná, kterému člověk neporučí. Odpověď (úsudek) nechť si každý vysloví (udělá) sám. Menší výhrady bych měl (zejména mohlo být odkryto (nakouknuto) mnohem více z (do) komplikované osobnosti samotného Capota) a troufám si (zde) tvrdit, již v úvodu mnou zmiňovaný P. Sorrentino, by dokazál z tématu "vyždímat" víc, nicméně zároveň přiznávám, jedná se o debut jako řemen a rád si počkám na další Miller(ův) chystaný snímek Moneyball http://www.csfd.cz/film/255150-moneyball/videa/ . 88,8% p.s. knihu si sebou určitě přibalím na chystanou dovolenou..... (29.08.2011)

Celý elegantně, až trochu chladně, natočený snímek utáhne Philip Seymour Hoffman. A to nejenom mistrovským herectvím, ale i skvěle napsaným charakterem, který mu umožnil předvést třaskavou směs protichůdných emocí spojených se vznikem jedné přelomové knihy. ____ Capote netvořil román Chladnokrevně někde v klidu za stolem, ale ve vězení při rozmluvách s brutálními vrahy, s vyšetřovateli, se svědky a s pozůstalými po obětech nesmyslného a krutého zločinu. ____Román patří ke světové literatuře, ale jak by se dívala vyvražděná farmářská rodina na to, že o jejich hrozném konci si čtou školáci v rámci povinné četby? Co přátelé rodiny, jak na ně působí román, který tuhle událost neustále připomíná? A co sám spisovatel, který vstoupil do děje a stal se významnou postavou tragického příběhu? Proslavil se jako sup hodující na cizím neštěstí nebo vzdal hold nenápadné rodině z jihu, na jejíž konec by, nebýt románu, už skoro nikdo nevzpomněl? Etická rovina vzniku knihy je silně problematická. ______ Capoteho vztah s jedním z vrahů překročil očekávané pracovní setkání. Stali se ... Čím se sobě vlastně stali? Pro vězně byl Capote přítelem, který mu zpestřuje život za mřížemi a ukazuje mu jiný svět, než zbídačení a ubohost. Čím byl vězeň pro Capoteho? Právě v tomhle Hoffman exceluje, nenabídne jedno vysvětlení, jednu příčinu nebo jasný postoj spisovatele. Předvádí různorodou směs emocí, které se spolu sváří - touha po slávě a zároveň spřízněnost, kterou cítil k vězni. Rozpor mohl spisovat logicky vyřešit pouze tím, že zradí jedno nebo druhé. A protože je obojí zrada sama na sobě, odnesl si Capote ze svého slavného románu zranění, které se snad nikdy nezhojilo. ___ Hoffman je jako Capote perfektním. rozumím jeho protichůdným pohnutkám, ze kterých nebyla cesta ven. (11.03.2015)