Obviněný

Tento film je kardinální PODVOD, který jsem díky daru prozřetelnosti odhalil naštěstí velice záhy. Abych se však jen neholedbal vlastní pohotovostí (a neopomenul tak jiné své vlastnosti a schopnosti), nutno přiznat a zdůraznit, že mi k tomuto závěru dopomohly i mé postřehy týkající se dánské kinematografie poslední dekády. A budu zobecňovat. Dánové totiž (ať se to někomu líbí nebo ne) točí téměř výhradně dva druhy filmů: 1) Dobré filmy: 1.1) perfektní komediální dramata (Adams æbler, Blinkende lygter, Sprængfarlig bombe...), 1.2) silná rodinná dramata (Festen, Efter brylluppet, Dag och natt...) a 2) pochybné paskvily (Den du Frygter, Fri os fra det onde, Kærlighed på film...) postavené na neujasněných námětech a pomatených scénářích, kterých se pak chápe do sebe zahleděná režie. Společným znakem těchto paskvilů je nulová, difúzní nebo jaksi simulovaná psychologie postav. Ty se často chovají určitým způsobem jen proto, aby si vás režisér pěkně povodil za nos před velkolepým finále, kde budete uchváceni nějakým tím kostlivcem ve skříni. Anebo se prostě hraje všechno možné, protože herci nedostali do ruky scénář (spíše mu však oprávněně neporozuměli). S tím pak souvisí žánrový mišmaš - zpravidla šílené skoky, kdy se jednoznačně psychologické drama ad hoc zvrhne v tu nejlacinější thrillerovou pointu. Nejsmutnější na tom všem je, že se tím naprosto devalvují veškeré (do té doby nadstandardní) herecké výkony. ANKLAGET je toho dokonalým příkladem. Delší čas jsem Dánům tyhlety samoúčelné prasárny toleroval, ale tady prostě sklapla past. Tento film je zkrátka filmařská zrůdnost a z Thuesena žádný Haneke nebude (což je stejně asi tak jediné, oč mu jde). Jistě je nasnadě obvinit mé hodnocení z přílišné příkrosti, ale faktem je, že necítím nejmenší potřebu nad ním nadále dumat a je mi to u prdele. Tento film LŽE a ZNEUŽÍVÁ diváka. A to je jediná smysluplná pointa. 0% (Dodatek: Scestný a povrchní komentář Šakala, který si zdánlivě plete Dánsko s Finskem, ve skutečnosti však jen zbůhdarma utrousil floskuli o jakémsi drsném severu, jenom podtrhuje můj dojem z filmu. Psychologický profil Henrika je absurdní a pouze poplatný finálovému zvratu. A nenechte se oklamat zavádějícími argumenty typu "ona neřekla NE". Svět je totiž daleko prozaičtější. Buď jsem si jako dospělý člověk VĚDOM obsahu obvinění (pak se mohu hájit), anebo nejsem, ale to pak už z principu nemohu být obviněn. Toť prostá pravda o našem svědomí, a na ní taky troskotá celý Anklaget.) 2.9.2012: Možná ale, že jsem zapomněl rozlišit faktickou vinu od subjektivního pocitu viny. (25.07.2011)

Temné, syrové, depresivní. Přesně takový měl film být a přesně takový byl. Přidejte si k tomu výborný výkon hlavního hrdiny a jste jen krůček od dokonalosti, jaké na tomto poli dosáhli například Jagten nebo Présumé Coupable. Jenže ten krůček právě chybí. Anklaget je totiž strašně předvídatelný a místo toho, aby jste s napětím čekali co se stane, čekáte bez napětí kdy se to stane a to snímku ubírá procenta. Přesto ale film vyvolává jednu zásadní otázku, kterou si my, rodiče pubertálních dcer, po skončení filmu určitě položíme: Jak bych se jako otec zachoval, kdyby mě dítě křivě obvinilo z pohlavního zneužívání? A upřímně musím odpovědět, že nevím. 70% (29.01.2015)

Sympatické prostředí, jenž krásně zachycuje pochmurnost a doplňuje náladu odehrávajíc se na plátně, je krapet potopeno pomalým a lehce utahaným dějem filmu, jenž by lehkou úpravu scénáře potřeboval jako sůl. Herecké výkony samozřejmě jak u dánských snímků bývá zvykem jsou velice věrohodné, obzvlášť hlavní postava. (23.04.2013)

Severská kinematografia je poctivá a myslím, že čím ďalej objavujem jej skryté krásy, tým viac si ju začínam zamilovávať. Podobne ako v o rok staršom filme 'Lad de små børn', aj tu film stavia na hercoch. Podobne si tiež berie na mušku veľmi citlivé témy, ktoré sú spracované s obrovským citom a prehľadom. Podobne aj tu zohráva veľkú úlohu výkon Sofie Gråbøl, no ešte väčším prekvapením bol viac než oscarový koncert Troelsa Lybyho. Psychologický rozbor postáv by bez ich dokonalých výkonov iba šušťal papierom, na ktorom bol scenár napísaný. Réžia je veľmi decentná, no nápaditá a miestami vytvára naozaj mrazivú až skľučujúcu atmosféru. Podobne aj tu teda musím dať oprávnené plné hodnotenie. 90%. (18.11.2009)

Opäť tu máme pedofilný prípad, ale od Honu je vzdialený na sto honov. Psychologická línia jasne predčila dejovú, ktorá je veľmi predvídateľná. Sila príbehu závisí na sympatiách k hlavnému predstaviteľovi, ktoré si vytvorí každý individuálne. Mňa si nezískal od začiatku. Navyše sa nestotožňujem z režisérovou myšlienkou postaviť pedofíliu na úroveň nemoci, ktorú si mnohí z nich ani neuvedomujú. Je to odporné. (23.03.2017)