Sedmkrát žena

Jak to u povídkových filmů bývá, některé jsou povedené, některé méně. Například ta s Peterem Sellersem byla hodně milá. Krátká, stručná, přímá, a zároveň úderná. Pak třeba ta o letušce která nahá čte poezii mi přišla poněkud ulítlá, a bez vyššího smyslu. Za to ale zase ta s Lexem Barkerem o přehlížené manželce na mě nějakým zvláštním způsobem udělala dojem. Ta s Arkinem byla docela originální, a ta o manželce co se chtěla pomstít mužovi za nevěru poněkud nezáživná. Ta o paničkách které se chtěly ukázat v nejlepších šatech poněkud poťouchle ironická. Nakonec to ovšem docela příjemně završila povídka s Michaelem Cainem. Celkový dojem ovšem z povídek byl poněkud průměrný, kdybych hodnotila jednotlivé povídky, vypadalo by to jinak. Takhle hodnotím celkový dojem. A je to sice milý, ale jinak zcela zapomenutelný film. (02.10.2012)

Povídkové filmy se hodnotí obtížně. Úroveň jednotlivých částí bývá zpravidla hodně rozdílná, a tak se tříhvězdičkové skóre přímo nabízí. V tomto případě jsou sice povídky zhruba stejně dobré, přesto dávám čisté tři. Co mi totiž opravdu nesedlo, byla hlavní představitelka a její silně předimenzovaný herecký projev. Snímek stojí rozhodně za vidění, jenže ani ne tak kvůli sladké Shirley jako kvůli jejím hereckým partnerům, kteří hrají bez výjimky bezvadně. Nejvíc mě potěšil vytrvalý nápadník Peter Sellers, workoholický spisovatel Lex Barker a tajemný pozorovatel Michael Caine. (14.09.2011)

Tak pěkně popořádu. Paulette - krátká vypointovaná skica, Marie Teresa - škoda toho závěru, ale ženy jsou ženy; Linda - šílenost, kterou nechápu; Edith - myšlenkově asi nejslabší, zato krásně hravá Shirley MacLaine a jako vždy asexuální (nebo snad čistě platonický?) Old Shatterhand; Eva - to už jsem se začínal smát; Marie - skvělá povídka hraničící s groteskností. A Jeanne (Sníh), to nejlepší nakonec, čistou bělostí (ač se vlastně jednalo o touhu po nevěře) zářící oči a kvůli této poslední povídce dávám čtyři hvězdičky. (10.09.2012)

...ale pokaždé Shirley MacLaineová. Scénárista Zavattini a režisér DeSica, druhdy představitelé italského neorealismu, natočili americkou bulvární komedii. Nevím, jestli už při psaní scénáře mysleli na Shirley, ale ta je ve všech sedmi příbězích vážně skvělá. Jednou jako vdova, která naoko truchlí, ale zároveň už má políčeno na rodinného lékaře (Peter Sellers!), podruhé prostitutka, intelektuálka, snobská dáma, která chce zavraždit jinou ženu jen proto, že ji ve společnosti viděla ve stejném modelu, jaký sama nosí a tak dále. Netvrdím, že je to nějaké veledílo, ale proměny Shirley MacLaineové jsou skoro stejně zábavné, jako bývají u Ivy Janžurové. 80% (01.02.2006)

Trochu mi to připomnělo starší a lepší Dolarová manželství. Tam se sice Shirley MacLaine představila jen v jedné roli, zato zahrané třikrát úplně jinak. Stejně suverénně si poradila i s tímhle povídkovým filmem. Není se čemu divit, její herecká univerzálnost je impozantní a Vittorio De Sica má s chameleónskými herci bohaté zkušenosti. Za zmínku stojí zajímavá hudba, pod kterou se podepsal Riz Ortolani. (29.06.2014)