Dveře dokořán

Dveře dokořán pravdě a zrádné zrcadlo nastavené pokřiveným a o to bolestivějším skutečnostem. Štěstí je zatraceně nevyzpytatelná věc a když vás za sebou popotáhne nečekaným směrem, neznamená to, že vám ten slastný pocit zůstane navždy. Minghella se po nějakém čase vrací k aktuálním problémům a vzal si pořádné sousto, protože kombinovat citově velmi komplikované rodinné drama s etnickými problémy a stavem současného Londýna, je téměř nadlidský úkol. Postupem času mě ale svým chladným přístupem dostal. Tohle totiž není strhující dobrodružství z Afriky, kde vás každá vzpomínka pálí, ani dobrodružná válečná odysea, jak jsem si v jeho obvyklé velkoleposti navykl. Tady jde o současnost, jde o pravou vůni života, bez příkras, bez omluv. A v tom je ta síla. V uvědomění si naprostého zoufalství, sdíleném společně s hlavními postavami. Možná mě až mrzí, že pan režisér tentokrát není tak suverénní, nedokáže diváka provést do všech zákoutí a tam ho uhranout. Navíc emotivní scény, ve kterých hraje prim Juliette Binoche, mi neseděly a její finální prosby k Willovi mě nechávaly chladným. Jenže jakmile začal Jude Law v závěru mluvit o tom, že už neumí být upřímný a že možná proto má tak rád metafory, v tu chvíli to všechno začalo být zase velmi osobní. (06.09.2007)

Název by měl být spíš Zavřené okno než Dveře dokořán. Londýn, náhody, pozorování, Law, Binoche a Minghella spřádající jako pavouk sítě osudů a hrající hru na kočku a myš s divákem v malém filum ve velkém městě. ALE ten krkolomný twist na konci je totálně neuspokojivý a nevyrůstá z podhoubí, které Minghella celou předcházející stopáž krůček po krůčku pěstoval. I tak vás B and E nahlodá a položí otázky, které si odmítáte klást. Mrazivé, pravdivé a civilní intermezzo v životě jednoho architekta. A ta věta o metaforách? Ještěže v přítmí sálu nebylo vidět, jak se červenám. 70% (22.04.2007)

Skvělý herecký výkon Juliette Binoche, atmosférická hudba a nápaditá kamera jsou silnými kartami, které ovšem shazuje scénář. Nevím jestli se jedná o adaptaci divadelní hry, či to byl jen původní záměr (a nebo jsem vedle úplně), ale polovina scén působí jako z divadla rutinně vytažené, pro děj či ústřední myšlenku zbytečné, někdy rušící a někdy nudící. (29.04.2008)

Touha po nalezení lásky ve spalující vášni bohužel naráží na neprostupnost šedivých betonových zdí okrajových částí města nad Temží, které snad jako by ani štěstí, nejenom v lásce, nikomu nepřály. Minghella tahá spoustu pravd o tom, jak může vypadat láska bez naděje z obyčejných dialogů, které však v sobě skrývají neskutečně podmanivé kouzlo, jež se snaží prodrat na povrch skrz bezkrevné kulisy industriální čtvrti plné albánských přistěhovalců. Dvě hodiny jsem poctivě skládal střípky pocitů, které se naplno scelily až při závěrečných titulcích. Tak silně, až jsem ochoten tu nevěrohodnou výpověď u kárného řízení pozapomenout. (28.10.2007)

Hodně americky pojaté drama na pozadí londýnského prostředí.. Trošku milti-kulti v hereckém obsazení, ale to není na škodu.. Ráda jsem viděla, že se na jednom place sešli herecké hvězdy Jude Law, Juliette Binoche a Robin Wright.. Příběh řeší pelmel všeho od rasové nesnášenlivosti, moderního kastovního systému přes problémy dlouhého vztahu, komplikace s nevlastním dítětem a psychickými handicapy.. Propralo se tu snad vše, ale bylo to tak krásně na sebe naplateno, že to opravdu křečovitě nepůsobilo.. Z filmu jsem měla hezký pocit avšak nic hlubšího ve mě nezanechá a za čas si na něj ani nevzpomenu.. (21.09.2012)