Anděl Páně

Pane Bože, proč mi tenhle film stále unikal...? Protože většina pohádek natočených po roce 1989 stojí za pendrek. Ani se nedivím, že když režisér ukázal studiu hrubý sestřih původně TV pohádky, bylo okamžitě rozhodnuto o nasazení do kin. Herecký koncert nejen J.Bartošky, I.Trojana, J.Dvořáka a O.Navrátila. Ani stále stejně koukající Klára Issová nemohla výsledný dojem pokazit. Laskavý humor prostý současných vulgarit a ladovské exteriéry dělají z Anděla Páně jednu z nejlepších pohádek natočených od Sametové revoluce... Jen kdyby ta světská spravedlnost dopadala na hříšníky i ve skutečném životě. (24.12.2010)

Toto je můj komentář s pořadovým číslem 1200. Buď jsem letos těch českých pohádek už přesycen, nebo mi prostě tahle pohádka příliš nesedla, každopádně faktem je, že v porovnání s ostatními novodobými českými pohádkami, které jsem letos viděl, mi prostě tahle pohládka přišla jako nemastný a neslaný odvar jiných, mnohem aktraktivnějších a vtipnějších pohádek. Není zde nic vyloženě špatného, jsou zde zajímaví a v případě ústředního zamilovaného páru neznámí herci, je zde atraktivní prostředí Nebe, je zde postava čerta úchvatně ztvárněná Jiřím Dvořákem, zkrátka většina věcí se povedla, ale putování anděla Petronela lidským světem mi přišlo zdlouhavé, nudné a neatraktivní. Když divák hned na začátku pohádky nahlédne do atraktivního nebeského prostředí a najednou se má po zbytek příběhu spokojit s pouhopouhým lidským světem plným zrad, podvodů a loupeží, tak to mi velmi vadilo. Skok z atraktivního prostředí do prostředí každodenního mi zkrátka nevyhovoval a i to je důvod, proč nakonec pohádku vnímám jen jako průměrný film, kterému nakonec uděluji průměrné tři hvězdičky. (31.12.2011)

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)

Anděl Páně je ohromně povedený v nebeských scénách (nejvíc mě rozesmálo kádrování Hlaváčové, Jiráskové a Zindulky), v těch pozemských už tolik ne. Negativní trio správce-klíčnice-rychtář je až nápadně podobné trojici správce-Dorota Máchalová-kaprál z pohádky S čerty nejsou žerty, ale s jedním bolestným rozdílem - tím je jejich zmarněný komediální potenciál. Takže střídání scén s pány Trojanem a Dvořákem a všech ostatních by se dalo zakreslit jako EKG - nahoru dolů nahoru dolů. 70% (03.01.2007)

Tak tohle bylo milé překvapení. S českými pohádkami to jde delší dobu od desíti k pěti, ale jak je vidět, tak se začíná svítat na lepší časy. Scénář je na pohádku opravdu dost dobrý stejně jako debutující režisér Jiří Strach. Film je plný humoru a vynikajících hlášek, o které se stará převážně duo Trojan-Dvořák. Ostatní herecké osazenstvo je ovšem taky vynikající a některé epizodní roličky potěší. Škoda jen, že ke konci už tato pohádka ztrácí dech a není tak vtipná jako doposud. (28.05.2006)