Anděl Páně

Po opravdu dlouhé době zase česká filmová (byť původně televizní a všemi atributy to dosvědčující) pohádka, o které jsem schopen říci, že se zařadí do zlatého fondu československých pohádek, reprizujících se cyklicky každý rok v čase okolo Vánoc. Milá pohádková atmosféra, sympatický hlavní hrdina - popleta (vynikající Ivan Trojan, bez něhož by pohádka klesla o mnoho řádů), spousta vtipů a dobrých nápadů, dobrý scénář, roztomile zpodobněné nebe... Škoda jen té očividné televiznosti - hrad pustý a prázdný, dvořané se dají při masových scénách skoro spočítat na prstech jedné ruky a triky ,,televizně" modré. Škoda... (27.04.2007)

Jiří Strach má prsty ve dvou porevolučních pohádkách, které za něco stály. V první si zahrál (Lotrando a Zubejda), druhou režíroval. Půvabné, vtipné, křesťansky nekřesťanské. Kvality celovečerních pohádkových klasik zdaleka nedosahuje a nad tím rozpočtem by jeden brečel, ale pod inscenační optikou a vzhledem k dlouhodobé pohádkové mizérii budu tentokrát blahosklonný. Třeba mi to jednou někdo přičte k dobru. (25.12.2006)

Jirko, ty lišáku :-) Konečně jsem prohlédl, co všechno se dá ve tvé pohádce najít. V průběhu sledování mě napadla tři slova charakterizující tvé dílko: (1) milý - celý film je velmi milý, mírumilovný, rozpustile hravý (včetně roztomilého nešiky Petronela). Inteligentní křesťanský humor pochopí snad i nevěřící. (2) mentorský - pohádka poučuje, ale v tom dobrém slova smyslu, protože je to jeden ze smyslů pohádek. Pohádky v sobě často ukrývají vysokou teologii a moudrost. I tady se ti, Jirko, povedlo vsunout do děje jasné a konkrétní poučení, aniž by to působilo lacině. Což je veliké plus. Je vidět, že pohádku točil filmař, který věří tomu, co točí. A do třetice (3) pohádkový - konečně pohádková pohádka! A to přece něco znamená - v porovnání s jinými současnými pohádkami. A třešnička na dortu je čert v podání Jiřího Dvořáka, bravo. Ten mi konečně spravil chuť po Troškově "malým, ale šikovným..." (30.12.2014)

„No, já jsem věděl, že kradete, ale že tolik…“ Až při třetím zhlédnutí se mi konečně podařilo si tuhle pohádku pořádně užít. Ačkoliv právě s žánry jsem asi míval problém největší. Je to totiž dost netypická pohádka a tomu jejímu mixu s komedií jsem teprve musel postupně přijít na chuť. Za což může i pomalejší rozjezd. Nemyslím tím úplný začátek v nebi, který narážkami okamžitě začne „útočit“ na (spíše) dospělého diváka, ale ten přechod na zem. Naštěstí postupně podívaná začne nabírat solidní tempo a ke konci již šlape jako na drátkách. A dokonce nechybí i nějaké to malé dojetí, no uznejte sami…Anděl Páně stojí nejvíce na dialozích, hláškách (až překvapivě vysoká koncentrace), výtečném hereckém obsazení a skutečně fungující chemii mezi herci (především souhra dvojice Trojan a Dvořák je to, na co se film může naprosto s klidem spolehnout). Zvyšuji hodnocení o 1*. „Anděli, víš co vidím!?“ - „Vopovaž se to říct nahlas! Sotva se začneš napravovat, už by sis to pokazil..víš, že vidím to samý?“ (19.02.2008)

Tahle pohádka je velice chválena, jako jedna z nejlepších za poslední desetiletí a tak jsem se rozhodl jí zkouknout. Dostal jsem však úplně pitomý příběh, vůbec se mi to nelíbilo. Bartoška byl ve své roli příšernej. Jediné pozitivum na této pohádce byla Zuzana Kajnarová, které to tam slušelo. Mimochodem mi dost připomíná jednu mojí kamarádku. :-) (28.03.2017)