Nevěsta
Režie:
Marcel DekanovskýScénář:
Markéta ZinnerováKamera:
Petr PolákHudba:
Petr HapkaHrají:
Věra Galatíková, Markéta Fišerová, Vladislav Beneš, Miroslav Vladyka, Vlastimil Brodský, Libuše Švormová, Zlata Adamovská, Zuzana Fišárková, Zuzana Bydžovská, Eva Horká, Nela Boudová (více)Obsahy(1)
Příběh Zdeny (M. Fišerová) a Marie (V. Galatíková) ve dvoudílné televizní hře Markéty Zinnerové je hledáním a nalézáním složitého vztahu snachy a tchyně. Vypráví o rodině, kde staří rodiče naplňují tradiční model muž – pán, žena – služka. Petr (V. Beneš) se submisivním postavením matky a despotickými projevy otce nesouhlasí, ale ve vztahu k manželce tento model opakuje. Zdena je však jiná než tchyně a bouří se. Marie přestává její pohnutky chápat a na první místo klade udržení rodiny. A když se Zdena rozhoduje opustit manžela, Marie přes veškeré sympatie snachu odsuzuje… V druhé části příběhu má dominantní postavení matka. Těžce nese rozpad synova manželství a smrt manžela. V průběhu děje se jen nesnadno vypořádává s počáteční nevraživostí k bývalé snaše Zdeně, která odešla k jinému muži. Podle jejího názoru měla udržet manželství za každou cenu. Teprve když Zdenu s malou holčičkou nový muž opustil, nachází v sobě paradoxně sílu ke sblížení. Z pozice a zkušeností bývalé tchyně pomůže Zdeně řešit krizi jejího nového vztahu… (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Inscenace Tchyně je vcelku dobrá dvouhodinová hra a klidně může být i nadčasová. Co ovšem dokázal první díl, to ten druhý mírně nezvládl. Hlavně postava Vlastimila Brodského nebyla kvalitně rozehrána. Jen se mluví o tom, jaký byl otec despota, přitom se mi spíše jevil jako bručoun. Navíc za chvíli odchází. Úvodní část sice nemá svou gradaci, protože manžel se chová pořád stejně a ta pomyslná poslední kapka k odchodu tedy chybí, ale je více dramatická a dialogově rozvinutější. Dá se to ale pochopit, když ve druhé části už Zdena nebydlí s manželem. Pro mě je neobvyklý trochu postoj Petra, který nejprve syna vídat chce, pak dostává možnost a už ne bez zvláštního vysvětlení. Další pokračování má navíc mnohem větší spád. Jak by zpíval Karel Gott, čas letí jako bláznivý. I tak ale zajímavá podívaná na sympatickou a krásnou Markétu Fišerovou a trochu zvláštní Věru Galatíkovou. ()
Samozřejmě nechci nijak znevažovat téma Nevěsty, které je stále aktuální a zaslouží si, aby na něj bylo upozorňováno... Ale na Nevěstě mi něco strašně vadilo - z mého pohledu naprosto nevěrohodný scénář Markéty Zinnerové. Každou postavu napsala jako těžko uvěřitelnou karikaturu (chybělo snad jen, aby zrůdný Vladislav Beneš požíral malé děti, a aby správňácký Miroslav Vladyka zachraňoval koťátka z hořících domů), jejich dialogy i vnitřní monology navíc opepřila mnoha moudry typu "ženská je jako kočka", "nosí to v sobě jako outěžek" a výroky o "zpřetrhaných řetězech" a "otiscích minulosti"... K tomu nezvykle otravná hudba Petra Hapky... Nic moc.__P.S. Pokračování Tchyně je o něco lepší a reálnější, díkybohu, ačkoliv postavy stále mluví moc okatým literárním jazykem. ()
Čarovné prstýnky pro dospělé, aneb vztahové drama v socialistických kulisách. Nebylo to špatné a je to vcelku i velmi uvěřitelné. Herci hrají dobře a i když je TV film, dobře se na to kouká. Navíc tento model rodiny má celkem ještě co řící i dnes i když dnes už je spíše trend, že každý bydlí ve svém. Celé je to navíc točeno v takovém tom klasickém nechtěném šedém filtru, který socialistickým filmům dodává navíc takovou jakousi smutnou ponurost až má člověk dojem, že se tam to všerozpínající dusno Husákova půlnočního normalizovaného království tak nějak vkopírovalo. A přitom i tehdejší svět byl barevný stejně jako ten náš dnešní svobodný a někdo při pohledu na tehdejší vybavení bytů může mít dokonce pocit melancholie a návratu do mladých let. * * * * ()
Když psala Markéta Zinnerová scénář pro seriál My všichni školou povinní, psala roli ředitelky Libuše Martínkové "na tělo" Věře Galatíkové. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když odvodím, že i o rok později při psaní scénáře pro tuto hru myslela s titulní rolí opět na stejnou herečku. A není zřejmě náhoda ani to, že se v této inscenaci objevili stejní herci z výše jmenovaného seriálu (M. Vladyka, M. Fišerová). Nezkušený režisér a dobrá scénáristka vytvořili inscenaci chudou na herecké obsazení a výpravu, ale o to více postavenou na hereckých výkonech. A Věra Galatíková v roli tvrdé a nesmlouvavé ženy - to byla její parketa. Vlastimil Brodský v nezvykle záporné roli, ale přesto mu seděla. Jediné, co bych vytknul, je trochu monotónní hudba. Ale já mám prostě pro podobné komornější inscenace slabost. Takže za čtyři. ()
Mladá manželka deptaná svým arogantním manželem přichází o poslední zbytky své důstojnosti a bláhově věří ve změnu svého manžela k lepšímu. V domácnosti sdílející s jeho matkou, otcem a malým synem by ráda svůj život nasměrovala novým směrem, ale rodinu by chtěla udržet pohromadě nadále, ačkoliv je to nad její síly. Odchod od manžela je však jediné možné řešení, jak se zbavit tyrana. Na dnešní dobu se příběh už moc implantovat nedá. Sice otázka problémového manželství má přesah i do dnešní doby, ale to, co je dnes řešeno běžně rozvodem, v době minulé to tak normální nebylo. Herecké výkony velmi solidní. Mladý Beneš jako tyranský manžel a slaboch dokáže být velmi zrůdný a způsobuje dokonalé antipatie, Fišerová jako jeho manželka dokáže také svoji postavu uvěřitelně uhrát. Mantinely herecké zkušenosti nenápadně podržel Brodský a především Galatíková. Kvalitní herecké výkony jsou velkým plusem dvoudílné televizní inscenace, která ve své době měla jistě svoji sílu, ale dnes už to přece jen opadlo. Nenápaditá hudba Petra Hapky byla pro mě tentokrát zklamáním. 60% ()
Reklama