• bassator
    ****

    Jak se jednoduše stát z hrdiny odboje nepotřebným... Film je sice o smyšlené (fiktivní) zemi, ale tak jak to tu vylíčili tvůrci tak si nějak představuji život v komunismu, který jsem v dětství téměř nevnímal... Člověk s něčím nesouhlasí a takto dopadne... Film mě dostal a Ralph a Donald byli jedním slovem prostě ÚŽASNÍ - 30. 11. 2010 - 80%(28.5.2011)

  • IdaHutt
    **

    "Marná teze snaha!" - Zdánlivě jednoduchý orwellovský recept ztroskotal na tezovitém, postmoderně koncipovaném paradoxu. Paradoxu právě kvůli tomu, že postmoderní metoda (vycházející z tvrzení, že "dějiny skončily") je zde použita jako didaktická ilustrace toho, že dějiny nikdy nekončí, nýbrž se nietzscheovsky motají stále v jednom kruhu (nikoli po spirále). Snímek je neúnosně přesycen odkazy na konkrétní historické diktátorské režimy (jak si všiml jiný komentující - doplňuji ještě např. Mussoliniho a zálibu jeho rodiny ve filmovém průmyslu). Signifikantní je, že mi zde chybí třeba nějaká pěkná aluze Guantánama, inu, každá kritika má své meze, že ano. Tyto historické odkazy však fungují (opět paradox!) mnohem lépe u toho, kdo si je nedokáže identifikovat s reálnými fakty, než u toho, komu hned cinknou "alarm" v mozku: v tomto případě to zvonilo neustále, až hlava brněla. Protože čím více z historie divák zná a čím vyhraněnější světonázor zastává, tím zmatenější quasiposelství mu pak film přináší. Jevy sice jsou podstatné, nejsou však podstatami. Vuglarizace jevové stránky diktatur, revolucí a kontrarevolucí a paušální ztotožnění zdánlivě stejných jevů s jejich odlišnými podstatami působí přesně opačně, než asi tvůrci zamýšleli. Nebo to právě takhle zamýšleli? Šlo o varování, nebo šlo o rezignované konstatování? To je, oč tu běží! A ještě další problém: promíchání historických odkazů s odkazem fiktivním, navíc až plagioátorsky zneužitým, tj. s Orwellovým románem 1984. Autoři snímku nepochybně toužili dosáhnout vysoké mety - podat symbolickou výpověď o zákonitostech společenských zvratů všeho druhu, avšak právě tato teze zavedla Zemi slepých do slepé uličky. Vznikl slepenec všeho, co už divák mnohokrát viděl v masmédiích i v uměleckých filmech daného žánru a co v mnohém geniálně vystihl právě Orwell (a Zamjatin a Huxley a před nimi Marx s Engelsem a... a... a...). Takže se zase ukázalo, že nejlepším autorem je život, v tomto případě sama historie. Realistické zachycení reálných dějinných událostí a reálných osob obvykle nepostrádá symbolický rozměr a symbolickou výpověď. Teze však mají k symbolu stejně daleko jako semeno ke stromu. Dvě hvězdičky tedy za snahu a za Ralpha Fiennese, pro kterého mám vždycky neomluvitelnou slabost.(9.5.2011)

  • Rhed
    ****

    Poněkud zvrácená variace na Orwellův román 1984. Paralela především ke "Goldsteinově knize" a myšlence členění společnosti na Ty nahoře, Ty uprostřed a Ty dole. Místnost 101 zde byla nahrazena hrůznou "Dvanáctkou". Doublethink, vaporizace, oddělování dětí od rodičů...s veškerým potenciálem Orwellovy knihy se divák ve filmu setká. Špetka macchiavellismu nemůže uškodit, stejně jako výrazně teatrální podání s opulentní porcí vulgarismů.(12.5.2012)

  • pesbara
    ***

    je to pořád dokola. Dějiny se neustále opakují a vždy s novou vervou a ideály přijde nový režim, aby s drobnou obměnou nakonec vytvořil to samé zvěrstvo atd. atd. atd. Jediné co se liší jsou hrdinové té které doby a někdy nám jsou jejich ideály a představitelé milejší, nekdy se nám z nich zedá kufr, jako momenálně mně ze všech u koryt počínaje Zemanem a rodící se vládou až na Bělobrádka konče. Kde jsou doby, kdy v čele stál idealista a kulturní, vzdělaný, kultivovaný Havel? Snad se ještě takového politika dožiju, pevně v to věřm a jsem rád že jsem osobně zažil hroucení komunismu a těch krásných pár let po revoluci:o)(19.12.2013)

  • Orlau32
    ****

    Když jsem se podívala na tento film, položila jsem si otázku, jestli mě zde něco překvapilo. A po pravdě musím říci, že NIC. Nebýt zde dvou vynikajících herců z hvězdného nebe, tak bych snad dopředu věděla, co mi tím chtěla režie říci. Je to snímek, který vypovídá o politických režimech, diktátorech a jiných samozvaných vůdců národů, kteří pokud nic neznamenají, tak mají plnou hubu keců o "lidských právech" a jak oni to povedou jinak, kdyby se jim dala příležitost. Jen co tu příležitost evoluci nebo revoluci dostanou, jsou stejní ne-li horší než jejich předchůdci. Vzpomínám si na jednu čínskou povídku : zemřel tyran a celý národ jásal a oslavoval. Jenom jeden stařec klečel na zemi a strašně plakal. I ptali se ho proč pláče, když přece panovník byl nelida, tyran a vrah.A stařec odpověděl : "Nepláču pro toho, kdo odešel, protože o něm víme jaký byl. Pláču pro toho, kdo přijde po něm, protože ten bude možná ještě horší." No a tak to prostě je. Dějiny se točí stále dokola a nikdo, kdo čichne k moci, se neumí ovládat a chovat se s pokorou. Dobře to napsal pan Mňačko ve své knize: JAK CHUTNÁ MOC.(5.11.2010)

  • - Natáčení probíhalo v anglickém městě Londýn. (Terva)

  • - Název filmu je převzat z rčení "V zemi slepců, jednooký králem". (Terva)

  • - Film měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu 2006. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace