Země slepých

Musím říct, že po druhém zhlédnutí v tuto neradostnou dobu, kdy je rozvráceno půl světa a neví se co nás čeká mě to zasáhlo mnohem víc než poprvé. Ta demagogie z toho přímo číší. Lara je fakt hustá mrcha a ten její malej sadistickej skrček Maxmilián II. si ty svoje mindráky pod její taktovkou léčí fakt na jedničku. Z Donalda mě chvílema mrazilo v zádech, jen čekal v koutku na příležitost, jak skrčka zaříznout a trumfnout. A pak ten třetí, co za své činy, které spáchal pro svou vlast a věřil v lepší zítřky, tvrdě zaplatil a toho mohl zahrát jedině Ralphik. Ve chvíli, kdy mu oholili hlavu, jsem měla pocit, že se na scéně objevil Voldemort. (20.02.2016)

Slušně udělaný propagandistický snímek bez větších ambicí. Ten film neklade otázky, jen předhazuje odpovědi. Do Orwella má vskutku na míle daleko. Ty návodné aluze na skutečné reálie ve mně vyvolávaly útrpný úšklebek - ano, ještě průhledněji mi povězte, jak mám o kom a o čem smlýšlet! Nicméně z komentářů usuzuji, že leckdo tvůrcům na ten špek skočil. Co se ten film vlastně sakra snaží sdělit? Že se z bludného kruhu střídání diktátorů občané nemohou sami vymanit a... co? Že je třeba na ně shodit z bombardérů nějakou tu nefalšovanou západní demokracii? Jinak oceňuji kvalitní herecké výkony, několik dobrých nápadů a pěknou hudbu, což bych ocenil u propagandistického snímku jakékoli provenience. (19.01.2012)

Diktatura plodí diktaturu a revoluce požírá svoje děti. Film aplikovatelný na všechny totalitní režimy a na všechny nám známé diktátory. Nespočet odkazů na komunismus, islamismus nebo Velkou francouzskou revoluci a dva vynikající herci, kteří tady doslova koncertují. Cynická, až příliš pravdivá politická satira, ze které by měl Machiavelli radost. 90% (20.08.2013)

Na jednu stranu ten film má co říct, je chytrý a shrnuje výsledky drtivé většiny revolucí, jenže na druhou stranu mu většinu filmu chybí nějaká atmosféra, tempo, podmanivost a taky jsem z něj měl pocit, že pořádně neví čím chce být. Tedy takhle, on to víc moc dobře, ale neví přesně jak to podat. Chvíli je to satira, chvíli jenom komedie, chvílemi je to zase hodně vážné... Nejspíš i proto mám ze Země slepých jakýsi lehce rozháraný pocit, ačkoli ať už je v danou chvíli první, druhým či třetí, dokáže místy pobavit nebo zaujmout dramatickou situací. Co ale musím ocenit, je SPOILER zavraždění diktátora ve stylu Marata, KONEC SPOILERU. Navíc to odkazuje na mnoho druhů totalit, včetně té arabské. Ujasnit si žánr (nebo ty žánry lépe propojit), dotáhnout ostatní chyby a bylo by z toho fakt něco, takhle to taky není špatné, ale přes silné 3* se to u mě nepřehoupne. (20.08.2020)

"Marná teze snaha!" - Zdánlivě jednoduchý orwellovský recept ztroskotal na tezovitém, postmoderně koncipovaném paradoxu. Paradoxu právě kvůli tomu, že postmoderní metoda (vycházející z tvrzení, že "dějiny skončily") je zde použita jako didaktická ilustrace toho, že dějiny nikdy nekončí, nýbrž se nietzscheovsky motají stále v jednom kruhu (nikoli po spirále). Snímek je neúnosně přesycen odkazy na konkrétní historické diktátorské režimy (jak si všiml jiný komentující - doplňuji ještě např. Mussoliniho a zálibu jeho rodiny ve filmovém průmyslu). Signifikantní je, že mi zde chybí třeba nějaká pěkná aluze Guantánama, inu, každá kritika má své meze, že ano. Tyto historické odkazy však fungují (opět paradox!) mnohem lépe u toho, kdo si je nedokáže identifikovat s reálnými fakty, než u toho, komu hned cinknou "alarm" v mozku: v tomto případě to zvonilo neustále, až hlava brněla. Protože čím více z historie divák zná a čím vyhraněnější světonázor zastává, tím zmatenější quasiposelství mu pak film přináší. Jevy sice jsou podstatné, nejsou však podstatami. Vuglarizace jevové stránky diktatur, revolucí a kontrarevolucí a paušální ztotožnění zdánlivě stejných jevů s jejich odlišnými podstatami působí přesně opačně, než asi tvůrci zamýšleli. Nebo to právě takhle zamýšleli? Šlo o varování, nebo šlo o rezignované konstatování? To je, oč tu běží! A ještě další problém: promíchání historických odkazů s odkazem fiktivním, navíc až plagioátorsky zneužitým, tj. s Orwellovým románem 1984. Autoři snímku nepochybně toužili dosáhnout vysoké mety - podat symbolickou výpověď o zákonitostech společenských zvratů všeho druhu, avšak právě tato teze zavedla Zemi slepých do slepé uličky. Vznikl slepenec všeho, co už divák mnohokrát viděl v masmédiích i v uměleckých filmech daného žánru a co v mnohém geniálně vystihl právě Orwell (a Zamjatin a Huxley a před nimi Marx s Engelsem a... a... a...). Takže se zase ukázalo, že nejlepším autorem je život, v tomto případě sama historie. Realistické zachycení reálných dějinných událostí a reálných osob obvykle nepostrádá symbolický rozměr a symbolickou výpověď. Teze však mají k symbolu stejně daleko jako semeno ke stromu. Dvě hvězdičky tedy za snahu a za Ralpha Fiennese, pro kterého mám vždycky neomluvitelnou slabost. (09.05.2011)