La Gifle
Lo schiaffo
The Slap
Režie:
Claude PinoteauKamera:
Jean CollombHudba:
Georges DelerueHrají:
Lino Ventura, Annie Girardot, Isabelle Adjani, Nicole Courcel, Francis Perrin, Jacques Spiesser, Michel Aumont, Robert Hardy, Nathalie Baye, Georges Wilson (více)Obsahy(1)
Trable s láskou jedné nepříliš harmonické rodiny.
Jean je profesorem geografie v Paříži, jeho žena Helen, se kterou se rozešli před deseti lety, žije v Austrálii. Mají spolu osmnáctiletou dceru Isabelle, která by chtěla být milována a je ochotna tomu obětovat třeba i studia na lékařské fakultě. Chce, aby otec přijal její nezávislost a nechal ji žít s přítelem Marcem. To se však Jeanovi vůbec nelíbí a Isabelle po hádce uteče k matce, která je právě v Londýně. Musí se rozhodnout. Vrátí se k otci? Odletí do Austrálie s matkou? Nebo se rozhodne pro život po boku milovaného muže?
Francouzská komedie s prvky dramatu vznikla v roce 1974, kdy ji natočil režisér Claude Pinoteau (Studentka, Večírek). V hlavních rolích se objeví Lino Ventura (Rozhněvaný muž) jako Jean Doulean, Isabelle Adjani (Královna Margot) jako Isabelle a Annie Girardot (Něžné kuře) jako Helene. Dále hrají Nicole Courcel jako Madeleine, Francis Perrin (Stepující stonožka) jako Marc Morillon a další.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (27)
Pro jistotu jsem se podívala na Facku znovu a skutečně se není čemu smát. Na psychologickou sondu do soužití otce s dospívající dcerou je film příliš plytký. A navíc Isabelle Adjani neskutečně přehrává a v roli pubescentky působí trapně. Annie Girardot dostala příliš malý prostor, hlavní ženskou roli kazí Adjani. Ještě že je tam Lino Ventura, jinak by to byl vážně brak. Nemůžu pochopit, jak se k něčemu takovému mohli Pinoteau s Venturou propůjčit, tenhle film byl jednoznačně pod jejich úroveň. ()
Panečku ta sedla! Ale jinak v tomto filmu není žádný průkopnický materál. Ba naopak, jedná se o sotva průměrný scénář s ne moc zdařilou režii. Možná zajímavější je dobový hudební doprovod od Georgese Delerue. Netuším proč byl film ve své době dobře hodnocen domácími i zahraničními kritiky. A mladá Isabelle Adjani osvědčila svou hereckou extra třídu až v následujícím filmovém dramatu pod vedením Françoise Truffauta. 50%. Produkce: Gaumont ()
Komedie to opravdu není. Tomuto se těžko hledá nějaké označení. Drama? Snad, ale s mírně komediální nadsázkou. Těch facek mělo padnou více než jedna. Ta mladičká svobodomyslná nevyzrálá dceruška by si jich zasloužila jistě bezpočtu. V té povedené rodince snad nejvíce rozumu nabral otec. Souhra Ventura a Girardotová se nevidí tak často a o to více se dá vychutnat. Snímek Facka sice přitahuje účastí dvou velkých francouzských hereckých veličin, ale řekl bych, že nepatří mezi zlatý výběr francouzské kinematografie sedmdesátých let. ()
Dcera bez diskuze na facku, mám pocit, že by mohla sloužit jako odstrašující příklad plánovanému rodičovství. Neumím si představit, že bych ji měla doma, krajně otravné stvoření s myšlenkovými pochody mně zcela neznámými. Nicméně Lino Ventura v roli milujícího, chápajícího, odpouštějícího otce celou tuhle tragédii vytáhl z odpadu. Pravda, pomohla mu v té těžké práci Annie Girardot, která to svým šarmem a umem popotáhla. Hodnotí se mi dnes těžce, ale nemohu jinak, jen dvě, za ty dva, nebavilo mě to a nebýt Lina, ani Annie bych se nedočkala.. ()
Isabelle Adjani mi hodně připomněla výkon Sophie Marceau ve Večírku. Trpělivě se dočkáte i menší erotiky. Tragikomedie mi ale moc neseděla, chvílemi to není ani ryba ani rak, motiv s fackou a problémy s ní spojenými jaksi vyprchává, ačkoliv v jistou chvíli tvoří možný hlavní směr příběhu, Annie je tu dost málo a na přestřelky s Venturou tak není čas. Jedinou opravdu vtipnou postavu tvoří Marc (Francis Perrin). ()
Galerie (60)
Photo © Gaumont
Reklama