Srdcový král

Absurdita války spolupotvrzuje starou pravdu: největší fantazií není science, ale non fiction. Příběh, popisovaný v u nás prakticky neznámém filmu předního francouzského režiséra komediálních, někdy až creazy komediálních děl (CARTOUCHE, AFRIČAN, nová verze MADAME SANS GENE) se vztahuje do posledních týdnů první světové války po ztroskotání letní německé ofenzívy. Jedno ze severofrancouzských městeček, které má být z německého rozhodnutí srovnáno se zemí, se otevře pro ty, kteří jsou normálně pro své nepřehlédnutelné zvláštnosti uzavřeni - pro blázny a zvířata z tamějšího zvěřince. Uvolněné struktury otevírají prostor pro úsměvné ohledy na zvláštnosti evropských národů - Němců, skotských Angličanů a nakonec i Francouzů samých. Scéna vzájemného německo-anglického postřílení na ústředním náměstí zplna ilustruje drastičnost a krvavost zapomínané Velké války. Humor a komediální nadhled nevyvolávají v žádném případě úlevný smích, ale tíseň. Tíseň, která se nás zmocňuje tehdy, jsme-li konfrontováni s různými formami odvrácené tváře skutečnosti. O příčinách naprostého utajení tohoto pozoruhodného díla před českým divákem se lze jen dohadovat. Patrně nezapadalo do schémat tehdejší cenzury a jeho nákup překračoval sporé devizové možnosti tehdejší doby přídělové (centrálně plánované) ekonomiky. To nemění nic na tom, že jde o dílo špičkové z autorsky vyzrálé a řemeslně zdatné ruky. (28.09.2008)

Začátek nám dává tušení, že půjde o typický film Philippa de Brocy plný dynamiky a situační komiky. Ovšem chyba lávky. "Srdcový král" je zcela jiný. Jedná se o satirickou protiválečnou komedií předně s vynikajícím scénářem. Obsahuje sice množství vtipných scén, přičemž se mezi ně vmísí scény, které mají ke vtipu daleko. Jinak herecké obsazení je bezpochyby skvělé - Alan Bates a Adolfo Celi přímo excelují. "Srdcový král" je silná protiválečná satira, která se na danou věc dívá s lehkým humorem, zahnaným často do absurdna, ovšem díky nápadu s úprkem bláznů, toto východisko vyvstává jako jediné možné. Neprávem opomíjený, ovšem skvělý film od Philippa de Brocy, který nenatočil nikdy nic špatného. 70%. (28.09.2008)

„Nezdá se vám, že to ti herci už přehánějí?“ Tak nevím, jak herci, kteří si tuto hříčku s úsměvem na tváři hodně vychutnávají, ale Philippe de Broca to jako režisér možná na můj vkus lehce přehání s délkou některých scén. Co naplat, v Srdcovém králi jsem si užil velmi osobité satirické podobenství s protiválečnou myšlenkou, zabalené do komedie s originální poetikou, řadou povedených scén, zajímavých postav a hlavně s velmi silným působivým finálním vyústěním, že si zaslouží z mé strany velký respekt a možná i nějaké ty drobnosti prominout. De Broca se svým bohatým ansáblem oddaných „šašků“ na place předvádí jako v cirkusu dva druhy šílenství – krutou válku a radostnou frašku – z nichž si i hlavní hrdina, poznávající na návštěvě v této společnosti zlo, šílenství i lásku, může nakonec uprostřed tísnivé reality vybrat... a jako v každém správném cirkuse zde nechybí ani živá hudba, ani zvěřinec. :) *** Jsou filmy, kterými se člověk napoprvé jen prodívá, aby poznal jejich obsah a styl, alespoň cosi málo v nich ocenil, pak nechává viděné hlouběji dozrávat a teprve časem si je s každým dalším zhlédnutím začíná stále více a více cenit a vychutnávat. Srdcový král je pro mě přesně takovým filmem, rozhodně není zábavou na jedno zhlédnutí (myslím, že dopitakovo přirovnání k stylu čs. nové vlny a zvláště Až přijde kocour od Jasného tady dost sedí) a jsem rád, že dozrál ve mě natolik, že mu můžu (byť zatím pořád s mrknutím oka) věnovat plný počet hvězd. Do společnosti svérázů v bílých pláštích, kteří v staré zřícenině s mřížemi stavějí domeček z karet, rozhodně rád zavítám časem znovu a to nejen kvůli Pierru Brasseurovi, který je ve všech těch cirkusových kostýmech skutečně roztomilý. Krásný soulad hudby, výtvarních nápadů, kostýmů a choreografie ve scénách, které vytvářejí frašku nikoliv prvoplánově, ale se silným poselstvím, jsem si tady rovněž užíval. A scénu s masakrem na náměstí zakončeným výstřely ze dvou koňů asi jen tak hned nevytěsním z paměti. [85%] (26.10.2021)

Nádherný film konfrontující bláznovství "skutečných" bláznů s šílenstvím války. Vylidněné městečko obsazené blázny, kteří se oděli do všemožných obleků a zastupují místní honoraci. A přitom v okolí zuří válka a mladý skotský vojáček - v naprosto odzbrojujícím podání Alana Batese - má zde plnit úkoly. Film funguje i jako výborná a inteligentní komedie, ovšem navíc má neskutečně mnoho šarmu, přitažlivosti i zvláštně smutné nostalgie. Vedle Alana Batese zaujmou blázni Jean-Clauda Brialyho, Michela Serraulta nebo Pierra Brasseura. Geneviève Bujold v roli podivné krásky pak s Batesem tvoří hodně povedenou, velmi dojemnou a působivou dvojici. V Evropě celkem respektovaný film, v USA skoro kult, u nás neprávem opomíjená záležitost. (16.08.2006)

Jména jako Brialy, Serrault, Robert nebo snad Brasseur ještě automaticky nezaručují kdovíjak kvalitní podívanou. O nesmyslnosti válečného konfliktu byla natočena spousta filmů a musím bohužel podotknout, že kvalitnějších. Míra nadsázky zde samozřejmě hraje svou roli, ale docela zmatené a nekoordinované pobíhání všech zúčastněných (chápu, že jsou to blázni) v pestrobarevných převlecích po opuštěném městě film nedělá. A aby hlavní hrdina většinu snímku dumal, co s bombou, a pak mu to během krátké chvíle osvícení všechno došlo, to opravdu ne. Na to, že má jít o válečnou komedii, v ní postrádám téměř jakýkoli (slovní) vtip či (vizuální) gag. (22.11.2014)