Schůzka s Venuší

Z diskuse po projekci snímku řekl Szabó, že chtěli natočit lehčí, komediálnější film. Za mě škoda, že si režisér vybral tuto cestu, neboť jsem měl radši jeho Mefisto/Redl styl. Jinak je Schůzka s Venuší vynikajícím filmem. 75%. (31.07.2012)

Zlatý Lev - výběr (20.01.2006)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,000,348║Tržby Celosvetovo $-║ (26.11.2009)

István Szabó často své filmy zasazuje do hudebního a divadelního prostředí, což se stalo i tady a pokud se Schůzka s Venuší věnovala zákulisní přípravě představení opery, většinou mě toto dění zkoušek a bohaté spolupráce umělecké i organizační bavilo sledovat. Padaly zde narážky i na politickou minulost vybraných národů, což u Szabóa nepřekvapí, byť tentokrát se tak děje jen v několika dialozích. Bohužel na můj vkus z divadelní scény a umění ten film často sklouzával až k bulvární zápletce mileneckých vzplanutí a nekonečných intrik mezi herečkou, která mě zaujala spíše napůl, a divadelním režisérem, který mi byl svým místy až zfetovaným projevem těžce nesympatický. Až na pár scén jsem se jako u komedie nebavil (a docela je vidět, že to není Szabóův žánr a vedle bulvárnosti sahá možná zbytečně také až k menší vulgárnosti) a způsob podání mi nepřinesl moc příležitostí procítit drama. Jako satira snad. Zajímavý film svým prostředím a možná i celkovým sdělením, ale ne úplně pro mě, byť vybranými scénami ze zákulisí umění i Erlandem Josephsonem v jedné z rolí mě určitě potěšil. [70%] (05.05.2024)

Nazkoušet světoznámou operu, již předchází velká očekávání, dá fušku. Pokud se ale píše několik měsíců po pádu železné opony a váš mnohonárodnostní umělecký sbor je bandou nadaných ale veskrze frustrovaných lidí se stále ještě zakořeněným komplexem starosvětství, s ředitelem divadla a uměleckým šéfem libujícími si na svém písečku drženém za zásluhy, velkolepé dílo v nové rodící se Evropě je ohroženo. Glenn Close zpívající hlasem Kiri Te Kanawy, charismatický Niels Arestrup (a ano, také Marián Labuda) v hořkosladkém panoptiku Opera Europa. LFŠ 2012. (23.07.2012)

Szabó mě překvapil tím, jak umí být báječně vtipný. Vzhledem k tomu, že sám operu Tannhäuser v Paříži režíroval, překvapí tento satirický pohled na zkoušení ve fiktivní opeře Evropa svou otevřeností. Režisér si zkrátka nebere servítky: Intrikánky ve sboru si nadávají do zasraných krav, načež s úsměvy vyjdou na jeviště. Místo aby se věnovali hudbě, lidi z orchestru si neustále stěžují, jak dostávají málo zaplaceno a smolí různé petice. Režisér je na drogách a Wagnera inscenuje jako podivný nevěstinec se sexy dívkami v latexu. Egoističtí sólisté si dobírají jeden druhého a jejich hádky jsou na denním pořádku. Novináře zajímají jen bulvární novinky ve stylu kdo s kým má poměr. A hudba? Ta nejspíš nikoho nezajímá... Na tento film by se měli podívat všichni, co si myslí, že dělat divadlo je hračka. Sám se divadlu věnuji a tak vím, že Szabó ukázal prohnilé zákulisí těch nejvelkolepějších scén velice věrně. V mém hodnocení táhne film dolů jen poněkud sentimentální a nepříliš originální dějová linka kolem milostného trojúhleníku. (04.08.2012)

Národnosti mezi sebou mají nevyřízené účty, byrokracie a předsudky leží všude, kam se podíváš, nikomu se nechce pracovat, nikdo v hudbě nehledá to, co dirigent, pod slupkou operního souboru bují všechno možné, jen ne láska k umění - všichni něco skrývají a něco/někoho nemohou vystát, ale nakonec společně toho Wagnera přece jen odehrají. Jak byla ta pohádka o králi, třech synech a třech proutcích? Překonat historii, překonat režimy, překonat sám sebe, překonat předsudky a bude nám všem dobře? Škoda, že dirigent tak málo popisoval své ženě, co se děje, byly to nejlepší chvíle z celého filmu. (29.07.2012)

Marian Labuda rulez. (13.02.2019)

Sotva padla totalita a už jde vidět, že demokracie u divadla nemůže fungovat. Co jinde? (27.07.2012)

Zoltán Szantóo, neznámý maďarský dirigent, dostává příležitost dirigovat Wagnerovo mistrovské dílo Tannhäuser v Evropské opeře v Paříži. Szantóo vyžaduje od souboru to, co žádá i od sebe: úplné zasvěcení hudbě. Jenže se zdá, že hudba je to poslední, nač tady všichni myslí: management bojuje mezi sebou o místa a moc, scéna je postmodernistickou noční můrou, odbory tanečníků vstupují do stávky, zpěváci se žárlivě hašteří a sbor je přímo předurčen k vytloukání výhod ze vzniklého chaosu. A jako by tohle nestačilo, před budovou opery hlídkuje na protest akční skupina ochránců prostředí a televiyní smečka umíněně zaznamenává každodenní dramata výroby. Szantóo si začíná přát, aby už byl zpátky v Budapešti. Ale když už pěnící hladina problémů a intrik hrozí katastrofou, maestro se nečekaně ocitá v osidlech lásky, která převrátí jeho život vzhůru nohama. (05.10.2010)