Účastníci zájezdu

Já jsem se bavil, poměrně solidní komedie, jedna z těch lepších porevolučních...za nějaký čas bych se na to klidně kouknul znovu a přehlédnu i následující chybičky: 1) Když jde Max otevřít dveře Pamele, má na své posteli bílý polštář. Při jejich společném návratu už tam ale není (čas: 00:37:00) 2) Když jsou Denisa a Irma poprvé na pláži, tak si všimněte, že stojí u lehátek každá na jiné straně, než v dalším záběru leží. 3) Autobus vyjíždí z Prahy na D1 na Brno (cedule výjezdu na Chodov), přestávku ale dělají na odpočivadle, které je na dálnici směr Příbram. (27.11.2007)

Nejsme zvířata, jsme lidi. Proto vracejte hnědý podšálky!.... . Jelikož všichni lidi mají nějakej problém, tak si tvůrci řekli, že by nebylo od věci to nějak zdokumentovat. Vybrali vzorek společnosti, posadili jej do autobusu a výsledek experimentu nám ukazuje, že: ,,někdy jsme vtipní hodně, někdy méně a někdy jsme taky trapní. Někdo nečte noviny a někdo je teplajzník. Ale v podstatě nám všem jde hlavně o jedno.“ Bohužel tvůrci neodhadli základní věc. A to stopáž. 113 minut na sebemrskačství je i pro Čecha moc. I proto nevím, jestli příště pojedu zase. Na druhou stranu - ,,12, to tu ještě nebylo!“ (03.10.2006)

Na tenhle zájezd jsem se těšila a někdy se prostě dovolená nevyvede. V paměti mi utkvělo, že mám vracet podšálky, pobavily mě některé rady matky Evy Holubové a abych nekřivdila i věta „průvodkyně bude pro můj organizmus představovat obrovskou zátěž“ a byla i pro můj. A velmi mě potěšil miloučký testík sexuální orientace. Jako celek, ale zklamání. Zdlouhavé a bez života. Takže i nadále pro mě zůstávají nepřekonatelné jiné komedie podle knih Michala Viewegha. „Báječná léta pod psa“(viděla jsem to několikrát a nenechám si ujít žádnou reprízu) a „Román pro ženy“, který mně svým humorem sednul do nálady tak, jako dlouho žádná jiná česká komedie. Viděla jsem to mockrát. Ovšem moji sestru nemám šanci překonat, pouští si to pokaždé, když musí žehlit, aby ji prý alespoň něco pozvedlo náladu. A žehlí často :-). Na účastníky zájezdu se jistě ještě někdy podívám, ale vyhledávat je nebudu, zato Simonu Stašovou v Románu pro ženy budu mít (a mám) v pohotovostním režimu stále. 3* a jen tak tak. (26.06.2006)

Pamatujete na scénu, kdy účastníci zájezdu poprvé spatřili moře?? Škoda, že se řidiči Karel a Karel nedomluvili a nestrhnuli autobus dolů ze srázu. Měli by tak věčný klid od hledání zlodějů hnědých podšálků a mě by ušetřili největší české filmové nudy, nejtrapnějších dialogů a naprosto neúnosné stopáže. Jedna hvězda za Lišku, za Krobota a za občasné rozptýlení, o které se starají dámy v plavkách, popř. bez plavek. (01.06.2007)

Další variace "slunce seno jahody syndromu", aneb bavme se nad blbostí české vesnické nátury. Bohužel po sté už to není vtipné, ale směšné. Pro cizince jasné znamení, že by se měli před návštěvou republiky očkovat. Dvě tři hezké scény a nějaká ta hláška ještě kvalitní film nědělají. To si člověk může pustit youtube a je to daleko efektivnější. (19.09.2010)