Anima persa
Âmes perdues
Lost Soul
Stratená duša
The Forbidden Room
Režie:
Dino RisiKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Francis LaiHrají:
Danilo Mattei, Vittorio Gassman, Catherine Deneuve, Anicée Alvina, Ester Carloni, Aristide Caporale, Angelo Boscariol, Michele CapnistObsahy(1)
Mladý nezkušený Tino přijíždí do Benátek studovat umění. Ubytuje se u vzdálených příbuzných - strýce Fabia a tety Sofie. Zdá se však, že v podkroví domu žije ještě někdo, a sice strýcův šílený bratr. Při pátrání po osudu záhadné bytosti zjistí Tino s přítelkyní Lucií, že s rodinou není vše tak, jak se jeví. Film "Ztracená duše" patří k nestárnoucím dílům žánru psychologického hororu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Já nějak nevím. Natočené je to skvěle, herci zde hrají úžasně, vedené je to podle mě taky dobře. Tím pádem nevím, kde se stala chyba, ale mě tady prostě ta atmosféra přišla slabá. Ona tu nějaká je, to ne že ne, ale kromě finále, které je silné a znepokojivé, celý film probíhal podle mě celkem klidně. Hororem bych to fakt nenazval ani náhodou. Asi jsem moc otrlý nebo fakt nevím, ale zas tolik to na mě nezapůsobilo. Přesto tomu nemůžu upřít slušnou filmařinu, hezké prostředí Benátek a zajímavý příběh. Jenom mě to nijak výrazně nezasáhlo. Slabé 4* ()
Filmove Benatky sa mi sprotivili uz filmom Smrt v Benatkach s britskym Rokom Hadsnom, teda Dirkom Bogardem. Kopa nudy, hlavne v strede, PlynovyMuz tu bol zbytocny a mne vadil ..... o horor teda fakt nejde : 30 % ()
Pozoruhodné psychologické drama s nepřestávajícím napětím a lehce ponurou až skličující náladou ze stavu věcí, z vnitřního vyhoření, které se projevuje až bizarním zpsobem na stavu psychiky všech zúčastněných. Mladík Tino (Danilo Mattei) přijíždí do Benátek, aby studoval výtvarné umění a ubytovává se u příbuzných. Benátky jsou od začátku vyobrazovány jako tajemné město, plné psychologických tajemnstvích, které často vedou ke zločinu ze zoufalství nad stavem duše versus společnost. Tino krůček po krůčku odhaluje tajemství svých příbuzných Stolzových. Částečně náhodně, částečně záměrně hnán zvědavostí a touhou po poznání skutečností. Pravá skutečnost šokuje jeho prostou duši natolik, že ho donutí vzdát se svých ambicí a odejít raději zpět domů. Fabio Stolz (skvělý Vittorio Gassman), potomek rakouské buržoazie v severní Itálii, je na první pohled úspěšný člověk, který obchodem tráví většinu času. Ve skutečnosti je to zlomený muž, který bouřlivě vede svůj tajný život nočními Benátkami a jeho pravé tajemství se skrývá v podkroví jejich paláce. Jeho žena Sofia (dobrá Catherine Deneuve) je ovládána dominancí svého muže a s velkou dávkou sebezapření zvládá skutečný stav věcí. Z dalších postav stojí za zmínku Lucia (půvabná Anicée Alvina), Tiniho láska, a stará služka Stolzových Annetta (Ester Carloni). Pravda je někdy šokující a skrývá se pod rouškou domácího soukromí. Ne vždy je pravdu dobré odhalit, protože pak nás skutečnosti nutí k zamyšlení co vše vedlo k tomu, že to tak je. Lidská duše je komplikovaná a veškeré životní frustrace mohou mít velmi šokující vyústění. ()
Mysteriózna dráma, v ktorej mladý chalan objavuje tajomstvo tetinej rodiny. Tajomstvo sa bohužiaľ odkrýva rôznymi zavádzajúcimi klamstvami, pričom pravda, aj keď dopredu predpokladateľná, sa objavuje znenazdajky. Nazvať toto hororom je vtipné. ()
Okouzlující a starobylé prostředí Benátek, do nichž přijíždí mladík Tino. Už na začátku filmu je zřejmé, že nejen v domě není vše zcela v pořádku, ale také vztah mezi strýcem Fabiem a jeho ženou není harmonický a v průběhu děje jakoby se ještě zostřoval. Pomalu tedy mladík Tino poodkrývá roušku tajemství svých příbuzných, kteří rozhodně nejsou tací, jak se na počátku jeví. Film je natočen tak, že bystrý divák může odhadnout částečně rozuzlení děje. Minimálně poslední osudný večer, strávený v ulicích Benátek se strýcem Fabiem, který zde poodhaluje část svého pavého já, může být pro diváka vodítkem, aby při závěrečné gradaci a vypointování příběhu nebyl tak překvapen. Vynikající film s velmi dobrými hereckými výkony. V oblasti psychologického dramatu s prvky bizarnosti a hororu jeden z nejlepších... ()
Pozvolné odhalování rodinného tajemství skrytého na půdě s pointou, kterou snad vymysleli chovanci bohnické psychiatrické léčebny. Solidní staromilská magořina, která mi přivodila lehké mrazení v zádech. ()
Cesta k umění.¬ Asi se opakuju, ale považuju za důležité uvésti, že rozpitváváním psychologických dramat, rozpitváváním jakýchkoli dramat, rozpitváváním jakéhokoli uměleckého díla jsme okamžitě připraveni o umělecký zážitek z něj. Pitvání přenechme doktorům; lékažství, filosofie, práv, theologie. My, jako lidské bytosti, máme-li umění vnímati, máme-li z něj míti to, co doopravdy přináší, tedy pocit, který oslovuje podle souvztažností vlastností a zkušeností vložených do díla a týchž přítomných v jeho pozorovateli, pitvati ve vědeckém, odborném smyslu toho slova nejen nemáme, ale přímo nesmíme. K pochopení, poznávání, odkrývání nás má vésti ne pitva, ale naše vlastní prohlubující a rozšiřující se životní zkušenost — to je pravá cesta k umění, ale i k životu a duši člověka.¬ "Anima persa" je snímek zasluhující si pozornosti všech, kteří se vydali na nikdy nekončící cestu k umění a duši člověka a světa. Nejedná se o geniální zpracování látky, ale o zpracování velmi povedené, a to po všech stránkách tvořících sled obrazů nazývaných filmem: souhra námětu (novela italského scénáristy Giovaniho Arpina), režie Itala Dina Risiho, kamery Itala T. D. Colliho a hudby Francouze Francise Laie spolu s výkony všech herců (ze jména však Vittoria Gassmana) vytvořila dílo beze sporu pozoru hodné. Uvádím zde všechna ta jména, neboť i další umělecké počiny všech těchto umělců stojí za pozornost.¬ Uživatel bohemia_regent se zmiňuje, jaké to je štěstí, že se Američané nechopili "remaku" tohoto snímku, který by s nějakým J. Nicholsonem vedeným Polanským nebo Kubrickem (dodávám) posbíral jistě několik "Oskarů". Ano; já bych nehovořil rovnou o štěstí, ale o tom, co bohemia_regent nakousl: o tom, že kulturní tradice a odkazy evropských národů jsou nezastupitelné na té cestě, o níž jsem se výše zmínil; a že bychom si neměli na tu cestu od těch za oceánem nechat kálet. ()
Spoilery!!! "Demenza a Venezia". Co je to mezi Benátkami a milovníky nedorostlých blonďatých stvořeních? Odkazů na Manna / Viscontiho je tu k nalezení víc. Příběh je na druhé koleji. Přestože spěje k čemusi jako vyvrcholení, je jen chatrnou kostřičkou, po níž jsou rozvěšeny lahodné interakce mezi nevědoucím hlavním hrdinou, vděčně nevinným mladíkem, a zrůdami z lehce dysfunkční rodinky, která neochotně odkrývá svá tajemství. Dino Risi je prý znám hlavně coby autor komedií. Z těch jsem ale žádnou neviděl, na rozdíl od několika přetěžce melancholických a zároveň mile naivních bijáků. Pro ty jsem si vytvořil zvláštní libost ("První láska", "Přízrak lásky", "Vůně ženy" - díky LK!). Poťouchlé vtípky, kterými tyto filmy režisér prokládá (v tomto případě kupř. jódlovací scéna v restauraci, hodiny kreslení) sentiment ještě umocňují. Hlavní devizou filmu jsou kromě obsazení (klasicky neurotická, do italštiny předabovaná Denevue a veselý týpek Gassman trousící citáty) kulisy Benátek resp. způsob, jak je s nimi naloženo. Byl jsem línej dohledávat, zda se skutečně točilo v jednom z jeho paláců - asi by to stejně nebylo na prodej - ale přesně takový bydlení bych si zasloužil. Exteriéry jsou snímány v mlze, k večeru a za rozbřesku a nechávají tak město vyhlížet dle glosy jedné z postav - jako "starou dámu, které páchne z úst" (...nebo jako kdyby to tu zasejc jednou ovládla, třeba já nevím - cholera?). ()
Váhání mezi 4 a 5 body za mě vyřešil Vittorio Gassman málokdy vídaným hereckým koncertem. Tedy, obecně málokdy vídaným, v jeho případě ovšem docela běžným (viz např. slepý důstojník Fausto z o tři roky staršího Risiho filmu Vůně ženy). Ještě že Američané nenatočili remake Ztracené duše: představa, jak hollywoodský specialista na šílence všeho druhu Jack Nicholson se do role od prvního okamžiku opře ze všech sil a bude doslova trhat plátno, aby docílil sice na první pohled velmi efektního (a následně Oscarem oceněného), ale ve srovnání s gassmanovskými jemnými nuancemi povrchního výsledku, zůstala naštěstí jen představou. Bravo, Vittorio! ()
Tohle že má být giallo ? Jestli ano, tak je to to nejhorší a nejnudnější co jsem kdy viděl. Nejsou tu žádné vraždy, žádný gore, žádný zabiják, nic ! Jenom užvatlaný rodinný, rádoby tajemný drama s jedním debilem v podkroví, co rád žere melouny. Před odpadem to uchránilo pěkné prostředí italských Benátek a trošku překvapivý konec. Risi se mezi mé oblíbence rozhodně nezapsal. ()
Pozor možný SPOILER: Groteskní příběh a jak říká Sherlock Holmes, za groteskností se často skrývá zločin. Tino přijíždí na návštěvu za svým strýcem Fabiem. Fabio je vážený, ctěný, přísný muž, který pečlivě dbá na disciplínu. Za manželku má krásnou, mladou Sofii. V domě s nimi žije ještě bratr Fabio, který přišel o rozum. Ve zprvu na pohled idylickém manželství začíná Tino odhalovat trhliny. Manželství zdaleka není tak šťastné a zdá se, že ho postihla nějaká velká tragédie. Proč se bratr Fabia zbláznil a co to má dočinění se Sofií a samotným Fabiem? Je to typ filmu postavený na rozuzlení. Musím říci, že jsem čekal nějakou hrozivou nehodu, spor, strašlivé rodinné tajemství, vraždu... Po hodině a půl sledování jsem se dočkal groteskního, úchylného, pedofilního rozuzlení, po kterém se člověk cítí akorát vyčerpaný a morálně znechucený. Fritzl by zajásal. Temné, depresivní, dekadentní. Čekal jsem nějaké prvky gialla, nicméně film je do tohoto žánru chybně zařazen. Nenechte se jako já zmást, jinak budete akorát zklamáni. S giallem nemá totiž nic společného. ()
Jedno z vrcholných diel talianskej filmovej školy, ktorá bola do konca 70. rokov na výslní. Dokonalá esencia všetkého čo táto talianska škola dovtedy priniesla. Takže tu máme skutočne úžasne vykreslenú atmosféru Benátok. Pomerne hlboké psychologické profily hlavných postáv, množstvo skrytých symbolov, tak typických pre talianskych tvorcov. Vyzdvihnúť musím najmä mysterióznu atmosféru, čiastočne inšpirovanú žánrom giallo, ktorú len podtrhuje výborná pointa na záver. Pokiaľ ste doteraz neprišli na chuť talianskej filmárskej škole, tak skúste začať touto snímkou. ()
Nenápadný, ale naprosto precizní snímek. Film je pomalý a má málo vyhrocených momentů, ale ta pomalost působí jako hlavní přednost. Hlavní dvojice Gassman a Deneuve jsou výteční. Jediné, co mi chybělo, byl bližší pohled na ten tanker. ()
Komorní, kapku mrazivý, psychologický (skoro) horor, který je právem nazýván klasikou... ()
Dobra magorina, ale zacatek byl dost nudny. ()
Velmi nekonvenční, chytlavé, ke konci mrazivé drama. Dal bych 3*, ovšem za to, že je to staré a na tu dobu to asi bylo kvalitnější než dnešní optikou, jednu přidávám. ()
Gassmanova herecká exhibice. O to zde běží. ()
Je to tajomné, uličky, či skôr benátske kanály skrývajú nejedno prekvapenie. Réžia hudba, herci fantastický Gassman, spolu vzniklo dielo, u ktorého celkom jednoducho odhalóte základnú pointu, ale aj tak vás bude baviť spôsob ako k tomu dojde. Pozoruhodná manžeská dvojica, veľký starý dom a jeden študent. ()
Vzrušoun o domě s tajemstvím, poněkud pouťová črta rozpolcené osobnosti a zřejmě i satira (pro mě jakožto Čecha těžko čitelná). Promluvy - zvlášť ty ing. Pyšného a učitele malby - tu a tam zajiskří; hudba je líbivá. Dílo si podle mě nezaslouží chválu, která se na ně snesla, ale německý distribuční název (v překladu "Ejakulát hrůzy") také ne. ()