Anima persa
Âmes perdues
Lost Soul
Stratená duša
The Forbidden Room
Režie:
Dino RisiKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Francis LaiHrají:
Danilo Mattei, Vittorio Gassman, Catherine Deneuve, Anicée Alvina, Ester Carloni, Aristide Caporale, Angelo Boscariol, Michele CapnistObsahy(1)
Mladý nezkušený Tino přijíždí do Benátek studovat umění. Ubytuje se u vzdálených příbuzných - strýce Fabia a tety Sofie. Zdá se však, že v podkroví domu žije ještě někdo, a sice strýcův šílený bratr. Při pátrání po osudu záhadné bytosti zjistí Tino s přítelkyní Lucií, že s rodinou není vše tak, jak se jeví. Film "Ztracená duše" patří k nestárnoucím dílům žánru psychologického hororu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Tam, kde jiní cítí tajemno, já se dopátrávám všedních detailů. Ano, Benátky jsou tajemné, detaily a první informace, které se dostávají k čerstvě ubytovanému studentovi, jsou kusé a to tajemno ještě více stupňující. Ovšem - budu-li člověkem s ne zcela zdravou psychikou a stále zachovanou sebereflexí, patrně nebudu vystavovat na odiv své problematické přednosti. Mystické je tedy vlastně nabílednijsoucí a je jen otázkou času, kdy se opravdová skutečnost vyjeví naplno. Vynikající Gassman a skvěle sekundující Deneuvevová z vcelku zřejmé věci tvoří skutečné drama, nesené sebeuvědomovanou tragikou vlastního životního údělu postav, které ztvárňují. Stojíme tváří v tvář lidské tragédii smrtelně raněného manželského páru, který se ve světle svého životního selhání snaží žít, jak nejlépe umí. Tajemné není všední, neboť všední je hrůzné. Hrůzné nenaplněním života a křehkostí bránící se psychiky. Lehce se to píše, těžce naopak tvoří a točí. To těžké je současně krásné. Krásné velkým, výsostným uměním. ()
Hitchcockovským hororem lehce říznuté psychologické drama. Scénář hezky vznáší otázky a hezky na ně i odpovídá, závěrečná pointa mě překvapila, vše do sebe zapadá, je to hezky tajemné. Horší je to s udržováním napětí a s důvody všeho - ozubených koleček je sice hodně a šlapou spolehlivě ve složitém, diváka matoucím systému, na konci ale zbývá jedna otázka - bylo to všechno vůbec nutné? ()
Psychologické mysterium se v určité chvíli překlopí do podoby známého románu R.L.Stevensona. Do Benátek přijíždí devatenáctiletý mladík, aby zde studoval na výtvarné škole. Benátky se svými architektonickými skvosty a kanály plnými odpadků jsou vskutku jako stará dáma, které páchne z úst. Zpočátku obyčejný a nezajímavý pobyt se pro Tina začíná postupně měnit a on se snaží přijít na tajemství domu i jeho obyvatel. Čím více se dozvídá, tím je zmatenější. Kdo vlastně jsou jeho příbuzní a co před ním skrývají? Uhrančivý V.Gassman a křehká C.Deneuve kralují snímku, jenž sice není příliš strašidelný, avšak lehce mrazivý a zneklidňující ano. Vše směřuje ke skvostné pointě, která je divákovi postupně odhalována, až se zjeví v celé své nahotě. Pomalé a tíživé. ()
Velkomožný, bravurní Maestro Gassman v roli, která mu jistě sedla, o nesourodém páru, který se ukázal být více než nesourodý jejich mladému prasynovci.. Něco tomu ale na konci chybělo, tam, kde obyčejně hledáme a bývá často pointa..?!!! ()
Vynikajúci mysteriózny film (žiadne giallo!), ktorý vyniká z vtedajšej talianskej hororovej produkcie tak famóznymi hereckými výkonmi na čele s Vittoriom Gassamanom ako aj zmysluplným emotívnym príbehom. Scenár je síce trochu rozťahaný, no atmosféra vyľudnených Benátok to celkom vynahradzuje. Skvelý kúsok a povinnosť pre všetkých fanúšikov talianskych hororov. PS: užívateľ "darkrobyk" spoileruje! ()
Nádherný film, který s lety zraje jak víno a který mi připravil výjimečný filmový zážitek. Na něm se podílela stejnou měrou celá řada skutečností: zasazení děje do úchvatných lokací (interiéry starého domu i exteriéry Benátek jsou zde absolutně bezchybně a představují podobně zásadní atmosférotvorný prvek, jako v Smrti v Benátkách); krásná hudba Francise Laie; nádherná kamera Tonina Delli Colliho; dokonalé obsazení a herecké výkony (pět chválu na ústřední duo Gassman & Deneuve by bylo samozřejmě nošením dříví do lesa, protože to už dávno udělali jiní - mě osobně zde však nejvíce nadchla Anicée Alvina - herecký prostor její postavy sice není příliš velký a objeví se zde jen v pár scénách, ale osobně jsem byl z jejích půvabů zcela unešený, a je mi líto, že už s ní žádný další film nikdy neuvidím (zemřela chuděra velmi mladá, v 53 letech); a konečně jsem byl nadšený i ze samotného děje, při jehož emotivním závěru se v mi v duši rozlila příjemná posmutnělost. Bravo, Dino Risi! Viděl jsem od něj zatím jen 3 filmy, ale všechny byly zcela podobně skvostné. UPDATE 14.9.2019 - Na druhé zhlédnutí mě ten film nadchl stejně jako prve. Myslím, že Vittorio Gassman zde pravděpodobně dosáhl nejen absolutního vrcholu své herecké kariéry (alespoň pokud mohu soudit z filmů, které jsem s ním zatím viděl), ale že zde také převedl jeden z nejúchvatnějších hereckých výkonů, jaké jsem kdy zažil. On zde strhává veškerou pozornost na sebe a jeho postava je zde podobně fascinující, jako slepec Fausto ve Vůni ženy, kterého ztvárnil o 3 roky dříve. A i když už člověk předem zná závěrečné rozuzlení, stejně mu ten film pořád dokáže připravit delikátní filmový zážitek - třeba už jen těmi překrásnými lokacemi či dokonalým soundtrackem. Ztracená duše je velký filmový požitek pro každého, kdo docení krásu smutku. Zásadní (a také SPOILEROIDNÍ) citace z filmu: "Copak? Bojíš se mě? Bojíš se mě. Máš strach ze svého nebohého churavého strýčka. Napůl vědce, napůl blázna, napůl inženýra, napůl profesora. Jako dvě tváře v jednom zrcadle, jedna světlá, druhá stinná. Tino, vždyť jsme takoví uvnitř všichni..." ()
Zajímavý, ale silně znepokojující film. Po jeho zhlédnutí mě totiž napadlo, v čem může spočívat hlavní prokletí hebefilie ... Milovat cokoli jiného můžu celý život, například západy slunce za Kralickým Sněžníkem, ta hora tam bude stále stejně nádherná a majestátní, i to slunce mě bude stále stejně láskyplně píchat paprsky do očí... A když někdo miluje dospělou ženu, bude společně se svým stárnutím milovat i její stárnutí. Když... ()
Hm, tak s tímhle si moc nevím rady. Po hororu není vidu a slech představují dva, možná tři, výkřiky z půdy. De facto komornímu dramatu zase chybí hrany a sex nebo aspoň harašení. Snad jen ta špetka mystéria skrytého v rozlehlém a chátrajícím domě a dobře napsané i odehrané postavy ( Deneuve je Deneuve) zvedají laťku tohoto jinak fádního staromilského kusu. Asi jsem čekal víc. Tři. ()
Každý člověk je jednou mladý a nezkušený. Ve dvaceti dovede, některý hezky mluvit, chápat, hledat. Dovede sekundovat verbálně starším, ale až časem nabírá životní zkušenosti a pak už může mluvit o něčem konkrétním, tedy jako udělal zkušenost s tím a oním. ()
Brrrr, tak si můžu poznačit: můj druhý hlasitý výkřik během sledování hororu. :o) To jsem si ještě během první půlhodiny málem v duchu stěžoval, že sice to vypadá hodně zajímavě, ale žádnou děsivou atmosféru to zatím na mě nedýchá. No jo, rafinovaný to režisér, rozehrát zdánlivě obyčejný příběh s kapkou mysteriózního tajemna a pak vybalit na diváka jednu prodlouženou primitivní lekačku... a jak jsem nahlédl do komentářů, potvrzuji si, že jsem oproti zdejším fajnšmekrům stále málo ostříleným hororovým divákem, když se mnou něco podobného dokáže otřást a navíc, když jsem neodhalil pointu ani trochu dřív, než hlavní hrdina, přestože jsem si jednou u toho řekl: nehraje snad ten Gassman tady rovnou dvojroli? Já však oceňuji, že s výjimkou oné první strašidelné scény (příp. možná i dvou dalších, kde ale děsivý výjev v té druhé již šlo po prvním prožitku plně předvídat) Dino Risi vůbec nesází na prvoplánové lekačky, spoustu krve, ani na žádné nadpřirozené šílenosti, naopak působivě s pomalu rozehraným napětím vtahuje do komorního dramatu, s temnou záhadou jednoho honosného domu a jedné rodinné historie uprostřed jinak prosluněných Benátek. Finále s odhalení krutého tajemství velmi zdařilé a v rámci žánru za mě vcelku pěkný psychologicky laděný kousek, dýchající zároveň tajemnem i romantikou. Líbila se mi i výtvarní stránka a ústřední hudební doprovod. [80%] ()
...Ako hovoril známy komik, Benátky sú stará dáma, ktorej páchne z úst. • Giovanetto s údajne umeleckými sklonmi [teda po tej maliarskej stránke], následne prichádza do jedného z honosnejších, benátskych domov, aby povedzme navštívil svojho inžinierskeho strýka, a k tomu zrejme i slobodného murára: Fabia Stolza, ktorý určite skrýva[l] nejedno tajomstvo vo svojej mimoriadne exkluzívnej »tajomnej komnate«, nachádzajúcej sa až kdesi na poschodí, kde by mal pobývať i akýsi PoMäTeNý čLoVeK, ktorý to asi najskôr v hlave nemá úplne v poriadku; a to bola v podstate i ústredná línia udalostí, ktorú mala systematickým spôsobom objavovať čoraz viac zmätenejšia postava Tina Zanettiho v podaní tak trochu nevýrazného Danila Matteia, za to ale jeho akože priateľka: Lucia "Hore Bez" Pandinová, v nasledujúcom podaní Anicée Alvinovej, bola podľa môjho klasického názoru i na menšom, hereckom priestore, výraznejšou vo väčšej miere, a tak sa to mohlo možno predsa nakoniec obrátiť zo scenáristického kreditu od synovca k netere, čo by bolo vskutku oveľa interesantnejším výsledkom, než zrovna v takomto pomere? • Ako býva už vo zvyku, tak Risiho réžia nie vždy držala plne pohromade, ako by si divák asi chcel ["miestami naivne?"] predstavovať, no ako sa zvykne občasne hovorievať: „Proti gustu žiaden dišputát,” čo mi tentoraz zase [vy]kompenzovala pomaly budujúca, benátska atmosféra, ktorá predstavovala ďalší, kľúčový faktor hneď po ústrednom protagonistovi v podaní: Vittoria "Plynového muža" Gassmana, ktorý sa bez toho PLYNU [obrazne] v danom titule, akosi vôbec nedokázal zaobísť, nakoľko mal predstavovať akéhosi plynárenského Ing. s daným titulom, vedľa ktorého taká predstaviteľka: Sofia Stolzová v podaní francúzskej herečky: Cathariny Deneuveovej, nielenže pôsobila ako nejaká šedá myška, ale zároveň mi rovnako ani príliš extra nezapasovala do danej úlohy, v ktorej bol skrátka nevyužitý jej tvorivý potenciál; alebo teraz mi správne [od]povedzte, kohože to vlastne napadlo obsadiť vedľa seba tieto dve herecké veličiny z Talianska a Francúzska? Toto ani zďaleka nebol priam najideálnejší nápad! • A čo vhodné doplniť na úplný záver? Snáď iba toto: Podáva sa vynikajúca káva od Lucii, a k tomu sa na hlas vyhlási: E u F r A s I o ! ()
Docela slušné italské drama, které mě do jisté míry zaujalo svým dějem i hereckými výkony, ale na můj vkus se tu objevila spousta nudných míst, které mě pomalu uspávali. Nejzajímavější asi bylo konečné rozuzlení, kde jsem se dočkal i té tolik slibované psychologické hry. Ovšem označení psychologický horor je dost nemístné, protože o horor jsem tady za celou dobu nezavadil. ()
Starý italský horror bez výrazného horrorového obsahu. Silně psychologické drama, vůbec nevadí, že krásně a jednoduše čitelné, odehrávající se prostřednictvím výborných hereckých výkonů (ústřední trojice teta/strýček/synovec) v naprosto vynikajících ex a interiérech. A s notnou dávkou podivné, snad proto příjemné, atmosféry a napětí. ()
Neorientujem sa v žánri psycho-thrilleru natoľko, aby som vedel či tento snímok jeho pravidlá objavil, spoluvytváral alebo zväčša už len využil. Každopádne je to klasika, či už v aktívnom alebo pasívnejšom význame, a išiel by som s hodnotením ešte vyššie, nebyť toho, že som (iba s troškou nadsázky) nie len identitu zúfalca v podkroví odhalil skôr, než mladý hlavný hrdina zaklopal na dvere svojich príbuzných... Nie preto, že by mi tak pálilo - taká je to klasika! ()
Pre milovníkov obskúrností /a ostrova mŕtvych menom Benátky/ celkom milý, dobre odležaný a zatuchnutý zákusok. Film o tom, že niektorí z nás neskrývajú kostlivcov v skrini, ale v duši. Keby bol Brian de Palma Talian, určite by čosi také nakrútil ešte pred Risim. ()
Krásne aj temne zobrazené Benátky. Dom, ktorý skrýva nejedno tajomstvo, so svojimi temnými zákutiami a ponurím interiérom, vzbudzoval silnú strašidelnosť. Film narábal s atmosférou veľmi obozretne, aj keď horor to nieje, povedal by som, že to je hlavne psychologická dráma. Lebo s psychológiou sa tu narába ukážkovo. Strach zo straty tváre, je strach zo straty vlastnej identity, to je jedna z mnohých psychologických citácii filmu. Je tu veľa dialógov, ktoré, ale vobec nevadili. Atmosféra starého domu bola veľmi silná, príbehovo to bolo veľmi dobré prepracované, hlavne vynikli veľmi zvláštne a hlavne temné rodinne vzťahy, ktoré sú poprepletané so spomienkami na minulosť. Kamera bola bravúrna a vizuál bol prenádherný.Nato, že to nieje horor, mám z neho veľmi dobrý pocit, lebo film diváka stále drží v tajomne a stále mu niečo predhadzuje, aby aj myslel, lebo nič nieje zadarmo aj dobrý filmový zážitok si musíte zaslúžiť a ja som bol teraz dobrý a tak môj filmový zážitok bol parádny. A tá pointa bola Božia, chcel som dať silné 4*, ale za tú dokonalú pointu, ktorá moje celkové nadšenie ešte zvýšila, tak plný počet musí byť normálkou. ,,Ukludni sa srdce, unieslo si aj iné veci˝ ()
Psychologický thriller s pečlivě vybudovanou gradující atmosférou a několika dosti mrazivými a děsivými místy. Od počátku filmu jde cítit, že tam něco smrdí. A nebude to zrovna špinavá voda benátského kanálu... ()
Psychologicky dokonale propracovaný, někdy opravdu děsivý snímek, který jednoznačně zaujme skvělými hereckými výkony a určitě zapůsobí. Začátek je bohužel příliš zdlouhavý a taky se nedá říct, že by mě pointa překvapila.. ()
Je až neuveriteľné ako skvele funguje hororová atmosféra u filmu, ktorý hororom vôbec nie je. Film jasne dokazuje že zlý duchovia v našej duši sú oveľa strašnejší než tí, ktorých často vidíme v tzv. hororoch. Starý dom v Benátkach skrývajúci tajomstvo nemá žiadne nadprirodzené príšery, ani neukrýva žiadneho šialeného vraha ale napriek tomu je jasné, že odhalenie nebude príjemné. Skvelé herecké výkony dopĺňajú aj rôzne skryté symbolické scény hlbšieho významu (návšteva školy, plavba loďkou okolo ostrova s blázincom a pod.) Film som v pomerne krátkom čase videl dvakrát po sebe, a j napriek tomu som sa vždy bavil, čo je pre mňa jasný dôkaz že pod päť hviezdičiek ísť nemôžem.... ()
Zvláštní atmosféra i vyústění filmu se u mě přetavili v průměrný zážitek. Gassman velmi zajímavý. Ale něco tomu chybělo - možná výraznější mladík, možná propracovanější závěr nebo třeba "strašidelnější" momenty... ()