Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Již patnáct let pracuje Henri Rainier v jednom známém bankovním domě. Ten je však zmítán finančním skandálem kvůli velkému klientovi Chevalierovi d'Avenovi a mnoho malých střadatelů přichází o své úspory. Jako specialista na public relations měl sice Rainier s d'Avenem co do činění, ale s jeho finančními transakcemi neměl nic společného. Přesto ředitel banky Rainiera propouští. Rainier to před svou ženou Cécile tají a v tichosti se snaží najít si nové místo. Když kvůli své špatné pověsti žádné nesežene, dostane se pokoutně na své bývalé působiště do archivu, aby tam nalezl jeden dokument, který potvrdí jeho nevinu... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (22)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Film pre ekonómov a pracovníkov banky. Ale aj pre tých, ktorí radi sledujú prípady obetných baránkov, ktorí sa vzoprú nechutnej mašine korupcie v nejakej príšernej inštitúcii, akou môže byť napríklad banka. O čo presne ide, som nechápal, ale nebolo to smerodatné. Očakával som takú francúzsku krimi klasiku, kde sú naháňačky v autách po Paríži, nejaké to strieľanie, sex, prehľadávanie bytov a pod., z tohto hľadiska považujem tento film za veľmi originálny. Ak by som chcel silou mocou porovnať, Pollackova Firma je film, ktorý sa Peniazom tých druhých v niečom blíži. Ale je akčnejšia. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Uřvaná psychedelická hudba ruší svými ataky líně ubíhající drama o zlotřilých vysoce postavených bankovních úřednících. Množství logických lapsů dělá z kriticky míněného snímku nechtěnou komedii. I kdybych nad ostatními mávla rukou, archivářovo jednání by se mohlo rovnou zapsat do učebnic psychiatrie. Herecky solidní, režijně nezajímavý film vychází z mimořádně zajímavého námětu, který mohl sloužit jako varovně zdvižený prst dávno před kardinálním průšvihem amerických bankovních derivátů. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Peníze těch druhých jsou dokladem toho, že se jako živočišný druh vyvíjíme pomalu a v zásadě řešíme tytéž problémy, jako řešili staří Římané nebo Řekové. To znamená, naše chamtivost a malost se k lepšímu rozhodně nemění. Schopnost bankovních manažerů nacházet skulinky v systému k ožebračování drobných střadatelů bezpochyby není vynálezem 21. století nebo české cesty privatizace národního hospodářství. Mechanismy společenského systému založeného na hromadění majetku fungují univerzálně. Jen v té západní společnosti se musí víc ohlížet na veřejné mínění. Jeden z nejvýraznějších francouzských herců 2. poloviny 20. století Jean-Louis Trintignant prakticky nesleze z obrazu a je spolehlivou oporou filmu. Stejně tak je radost dívat se na jeho protihráče Serraulta v roli bankéře, který za žádnou cenu nechce prohrát. Považuju za zajímavé, že Serrault je vnímám především jako komik, ačkoliv jeho nejednoznačné či vyloženě záporné role v dramatech mi přijdou mnohem zásadnější. Filmu se v některých pasážích nedá upřít působivost a atmosféra - za všechny bych vybral scény z personální agentury, která svým psychologickým nátlakem dokáže uchazeče o práci zahnat do kouta a připravit o důstojnost. Bohužel, silná místa jsou vyvažována scénami, ze kterých cítím naivitu a ztrátu smyslu pro realitu. Například když si skupina nejvyšších manažerů neví rady se zaměstnancem, který se zamkl v archívu, a celou noc se mu osobně snaží jeho počínání rozmluvit. Catherine Deneuve sice na rozdíl od řady profesionálních modelek zkoušejících štěstí na poli kinematografie není herecky toporná, nemám ale pocit, že by filmu posloužila víc než jako půvabná dekorace. Celkový dojem: 65 %. ()

borsalino 

všechny recenze uživatele

Zajímavě vyhrocený a zároveň působivě natočený film, ve kterém nespravedlivě propuštěný úředník (Jean-Louis Trintignant) banky hledá důkaz své neviny, aby nejen očistil své jméno, a zároveň mohl znovu najít novou kvalifikovanou práci a také svou tvář. Cesta to není právě snadná, s pocitem osobního selhání role živitele rodiny, tlaku veřejného mínění a nejasné osobní perspektivy, se nebojuje právě snadno, navíc když je protivníkem silná banka. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Tak nekompromisní kritiku politické manipulace v kapitalistické spoločnosti aby jeden pohledal. Christian de Chalonge sáhl po předloze, jejíž volbu bych spíše tipoval na Costa-Gavrase. Ale výsledkem není žádný thriller costa-gavrasovského ražení, zato ale stejně tak sugestivní psychologické drama z prostředí bankovního domu. Přiznám se, že jsem od de Chalonga po dvou nepříliš pozitivních zkušenostech ve znamení nepříjemně podivných filmových zážitků už nic skvělého neočekával. Ale tentokrát je režisérův film nejen umělecky osobitý, ale i hodně napínavý (i díky osobité výstavbě příběhu s retrospektivním odhalováním historie případu v první polovině) a de Chalonge mi jako režisér do třetice konečně sedl. Nasmínání dialogů v poloprázdných interiérech nejednou připomíná navzdory barevnému vizuálu černobílou kameru, ty dlouhé chodby a velké místnosti v úředních budovách vytvářejí místy až kafkovskou atmosféru, skvěle vrcholící v soudním procesu (jenž je zde velmi netradičně zabíraný z otevřených chodeb do síně plných davu a v pozadí doprovázený psychedelickou hudbou). Rozehraný herecký duel mezi Trintigantem (v roli obětě systému) a Serraultem (coby chamtivým manipulativním bankéřem) má v sobě tak silné grády, že dokáže směle překrýt i menší herecké slabiny Catherine Deneuve, která mi zde po boku pánů připadala jako pouhá okrasa a snesla by ve výsledku možná ještě méně prostoru. Ba co víc, tento film je skvělý natolik, že mi výjimečně nevadil ani tradičně prkenný Claude Brasseur. Sílou výpovědě a filmařskými kvality jsou dle mého názoru Peníze těch druhých srovnatelné s tuzemským Obžalovaným (1964), byť každý z těchto dvou filmů podává výpověď o politicky odlišném systému. 85% ()

Galerie (10)

Reklama

Reklama