Mah nakorn
Citizen Dog
Občan pes
Obsahy(1)
Stydlivý vesnický kluk Pod se vydá do Bangkoku, rozhodnutý prorazit ve velkém městě. Najít tady zaměstnání není tak těžké: brzy začne pracovat v rybí konzervárně na lince na zpracování sardinek. Nešťastnou náhodou tu však přijde o prst. Začne se potloukat po městě ve snaze najít plechovku, v níž by mohl jeho uříznutý prst být. To je ovšem pouze začátek surrealistické pohádky plné absurdního humoru a vizuální virtuozity. Bohaté používání digitálních triků proměňuje šedivý Bangkok v město jasných, téměř kýčovitých barev a podivných prostředí. Film vychází z knížky, kterou napsala režisérova manželka Koynuch (a kterou on pak ilustroval), přičemž nebere sám sebe příliš vážně a obsahuje neobvykle vysokou dávku sebeironie. Jako kdyby chtěl říct: Smějte se mi! Přesto je ale zároveň dojemný, originální a vtipný. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (164)
Připadám si tu s tímhle hodnocením jako svatokrádežník. S výjimkou prvních několika minut filmu chybí spád. Je to sice vizuálně pěkné, ale naprosto samoúčelné a na dobré hodnocení to prostě nestačí. Jak jsem měl zatím asijskou kinematografii celkem rád, tak po tomhle kousku si dobře promyslím, než na něco půjdu. Brrrrrrrrrrr. ()
Surrealisticky laděná romantická komedie nejen o tom, jak si thajští chlapci osahávají své ocasy. Dále ještě třeba plastová hora, mluvící plyšový medvěd s cigaretou, coca cola, ještěrka s lidskou hlavou, spousta barviček a mnoho dalšího... ()
Příběh o Jin a Podovi,plastové hoře,ocasech,mrtvé babičce a o spoustě dalších záležitostí.Na filmu mě bavilo nejvíc to,že se tvůrci pouštěli do stále větších a větších absurdit,po nějaké době už jsem si nebyl jistý,jestli to byl jejich záměr,nebo jestli měli výhodnou dohodu s místními Triádami na dodávku halucinogenů,nebo jestli se štáb nadýchal barev,kterých bylo ve snímku použito výrazně nadlimitní množství.Ať už to bylo jakkoliv,film mě bavil,jen mi po nějakém čase začal lézt na nervy soundtrack,asi nebudu fanda thajského popu. ()
Ty čtyři hvězdičky bohužel jen za formu, kdyby za ní příběh nepokulhával, možná bych tento film viděla jako téměř dokonalý. Jak jsem řekla, forma je úžasná, pestré barvy, krásné záběry, absurdní scény, kouzelná atmosféra a plno originálních nápadů. Plyšový medvídek, co utápí svůj žal v alkoholu, motorkář, jehož zabil déšť přileb, plastová hora, která se dotýká měsíce a spousta dalších krásných věcí mi před tímto filmem určitě scházela. Prvních asi 40 minut bylo úžasných, viděla jsem to dokonce na 5 hvězdiček. Pak se to ale začalo pomalu kazit, až se mé nadšení přeměnilo v nudu, kterou zachraňovala jen již zmiňovaná nezaměnitelná originalita. Samotný příběh za mnoho nestojí, vlastně pojednává skoro o ničem. Postavy mi byly nesympatické a přišlo mi, že obě hlavní postavy jsou hloupé. Jinak je to ale příjemný film a myslím, že je škoda, že je u nás tak málo známý. ()
milý, prapodivný, nevyrovnaný, nenáročný,,, pokus o pokus napodobit Amélii z Montmartru trochu vyšel, trochu nevyšel - - - a já se trochu bavil, trochu nebavil, občas i hodně bavil a hodně nebavil... možná kdyby tvůrci nechtěli být tak moc originální, vyšlo by to líp - u mě tak 6/10 ()
Na to, že většina východoasijské produkce se pohybuje na hranici kýče (jižní Korea tuto estetiku dotahuje k dokonalosti, resp. naprosté útrpnosti) už jsem si zvykl. U Občana psa mi to vlastně ani nevadilo, barevný spektákl k němu tak nějak patří. I ten thajský pop se dá zkousnout. Ale naprosté neherectví hlavních představitelů (jistě k tomu z velké míry přispěl sám režisér svým pojetím) mi zážitek z této šílené pohádky trochu kazil. Upřímně řečeno, mám pocit, že nejlíp hrál onen stále zahazovaný plyšový medvídek. Jinak říkám ano, hora z pet-lahví v centru Bangkoku, kouřící osmiletá dívenka s přisprostlou plyšovou hračkou, mrtvý motorkář okolo něhož padají helmy, to všechno mě dostávalo. ()
CITÁT - Čím víc něco hledáš, tím těžší je to najít. Když ale přestaneš hledat, najdeš to........... Příběh hledání ztraceného prstu mě dostal a to je teprve začátek. CITÁT - Naštěstí měl prst ve zvyku si neustále poklepávat......... Pod, Yoda, Kong, Muay, Jin, Malá Máma i Toshid se teprve začínají hledat. Pod se bojí ocasu, který mu vyroste na prdeli, Jin nemá ráda plasty a má bílou knihu, která ji jednoho hezkého dne spadla z nebe, Kong čeká, kdy zase budou pršet motocyklové přilby, Yoda se rád mačká v autobuse, Mai asi uteče do Číny a medvěd Toshid je jen kuřák. Zajímavý příběh, krásné písně, příjemní herci (Až na Yodu) a trocha toho humoru. Je tu také možno zahlédnou pár narážek na známé filmy. Například kniha spadlá z nebes je alter ego skleněné lahve od Coca-Coly, která spadle z nebe ve filmu "Bohové musí být šílení", nápis v jedné firmě hlásá Googboy Enterprise, což je narážka na "Star Trek" a kuřácký alkoholik Toshid je plyšový mluvící medvěd ne nepodobný Tedovi z filmu "Méďa". Příběh babičky a její cesty ke znovuzrození mě dostal. CITÁT - Jdu si jen opatřit nějaký hmyz k snědku........ Olizující Tik je hodně nechutný a je to nejoplzlejší příběh v příběhu. Ale život jde dál a tohle je obilí a ne strom Petr. Je to barevné, je to hravé, je to příjemné, je to veselé a chvilkama se to tváří jako erotický gay román. CITÁT - Bangkok: Město ocasů............ ()
Tyhle podivně vyhlížející snímky si vždycky vyloženě užívám. Film, od kterého můžete čekat jakoukoliv šílenost či obludnost gigantických rozměrů a myslíte, že už jste na to po nějaké době sledování bezpečně připraveni, ale Občan pes stejně ještě přitlačí na pilu a vytasí se s něčím co by ani ten nejdivočejší sen neproměnil v realitu. Můj favorit je plyšový medvídek-závislý kuřák, nemá to chudák v životě jednoduché... ()
Pravda, že přes celkem krátkou stopáž to bylo chvílema celkem vleklé, ale tři se mi dávat nechce:). ()
Pohádka, která ve mě vzbudila jisté zklamání. Čekala jsem opravdu více. Ale čeho vlastně více? Jak říká May, je to opravdu pohlazení, jemné pohlazení po tváři, které je ovšem sotva cítitelné. A za nejsilnější vjem z celé té pestrobarevné, bláznivé komedie, považuji pocit ze sounáležitosti s milovanou bytostí, která neustále uniká nastraženým sítím lásky do kterých se tak snadno spousta lidí zamotá, ale ona je jiná, nezdá se být bystrá, ale i přesto stále uniká, a v momentě, kdy už přestáváme doufat a klást pastičky, je to ona, milovaná bytost, která sítě sama napne a vklouzne do nich. A my jen zíráme a nevěřícně kroutíme hlavou. ()
..este necham odlezat..//..toto sice nesuvisi s filmom ako takym, ale fakt mi lezie na nervy ono "1.thajska Amelia z Montmartru", akoby JV Azia nemala vlastne gycovite farebnosti a sisnutosti..//..v kazdom pripade mi reze farebna nechutnost a v zasade zvratenost ustiaca do absurdity cohokolvek, co kto na platne robi..nakrutene tak sebaisto, ze to funguje..macik bol aj tak najsam.. :) ()
Několik doslova úchylně absurdních momentů, přesto jsem nebyl "v rauši", abych si film nějak užil. ~~~ Japončíci jsou mnohem více WTF!. ()
Krásne farebné rozprávkové :) ()
Bylo mi líto toho medvídka... ()
Film pouze pro lidi s ocasem. 1) Surrealistická hříčka o svérázném vidění světa. Mladý hrdina Pod rozmlouvá se svou babičkou - gekonem a zamilovaným ukecaným plyšovým medvědem, zatímco své dívce Jin dokáže vyjádřit své city až někdy v půlce filmu. Inu, není divu, musí nejdřív najít svůj uřízlý prst v jedné z tisíců plechovek rybiček v tomatě, ale nebojte se, najde ho bez potíží podle toho, že prst si i po amputaci zachoval svůj typický zvyk - stále bubnuje o desku či stůl. Neméně cáklá Jin si mezitím čte z bílé knížky s nesrozumitelným (protože italským) textem, jehož tajuplnost symbolizuje marnou Jininu snahu pochopit svět kolem sebe. I další postavičky zalidňují tento bizarní pestrobarevný svět, v němž se thajské mísí s absurdním v nepříliš stravitelnou směs (alespoň jak pro koho)._____ 2) Přiznám se, že jsem se dost nudil. Přirovnání k Amélii z Monmartru mnohými komentátory mě nepřekvapuje, ta mě taky nebavila. Prostě tento film mi nesedí ani obsahem ani vyprávěcími prostředky. Někdo rád holky, jiný zase vdolky. ()
Červená knihovna s thajskými sentimentálními ilustracemi a stejně hodnotnou hudbou. ()
80 % - Všichni říkají "Amelie z Bangkoku", já tady ale vidím víc společných rysů s Gondryho Naukou o snech. Je to krásné fantazijní vyprávění s pestrobarevnou vizuální stránkou a crazy příběhem, kde se čtou knihy v neznámých jazycích, chodí se s plyšovými medvědy, kteří kouří, staví se hora z plastových lahví, hledají se useknuté prsty v konzervách se sardinkami a babičky se reinkarnují do hmyzích těl. Pro hrdiny je to svět naprosto normální, jakoby se nechumelilo. Ausíte ho taky tak brát, protože nic konvenčního se čekat nedá. Dokonce bych řekl, že Nauka o snech se možná držela víc při zemi :-) ()
Kýčovité obrázky, rozjuchaná hudba alá Bollywood a láska s velkým L. To všechno v Thajském balení není filmový odpad, ale skvost. Příběh s podivnými postavičkami byl mile absurdní a vizuální orgie byli těsně u hranice šílenství. Přesně tak to mám ráda. Na Malou Mam budu ještě dlouho vzpomínat. Stejně tak na záhadnou Bílou knihu, moc bych si ji chtěla přečíst :D ()
Zbytečný film. ()
Gondry a Wes Anderson majú thajské dieťa a koja ho riedenou extázou. Akurát stopáž by mohla byť kratšia. 3,5* ()
Související novinky
Filmasia 2006
Ve dnech 30. 11. - 3. 12. 2006 se v pražských kinech Světozor a Aero uskuteční již druhý ročník asijského filmového festivalu Filmasia, letos zaměřený na Tchajwanskou kinematografii. Ta v posledních… (více)