Babel

Iñárritu mne fascinuje tím, jak lehce dokáže prostřednictvím intenzivní formální stránky budit emoce. Fascinuje mne i tím, jak dokáže vzbudit maximální zájem o naprosto cizí lidi, o kterých vlastně nic nevíme. Je zatraceně chytrý vypravěč. Ví, že mnohem klíčovější jsou situace, které jsou nám možná vzdálené tím, že jsme nezažili byť nic jim bližšího, ale jsou o strachu, který moc dobře známe – o jedné osudové chybě, o ztrátě milovaných. Babel je jiný než 21 gramů. Mozaika je tu mnohem srozumitelnější běžnému konzumentovi, žádné významnější hrátky s časem a přec jí nechybí potřebná rafinovanost. Výkony jsou excelentní, ať už mluvíme o neznámých tvářích a nebo o vrásčitých uplakaných očích Brada Pitta. Iñárritu natočil další kousek „s duší“, něco takového se dvakrát po sobě podaří málokomu. 4 a 1/2* (20.05.2007)

Bravo! Ińárritu upustil od roztříštění příběhu na malé střípky ve stylu předchozích 21 gramů a díky tomu na mě měl jeho nejnovější počin mnohem větší emocionální dopad. Film o provázanosti lidských osudů napříč kontinenty zpětně mění můj pohled třeba na takový Crash jako velmi křečovité, chtěné a emocionálně vydírající dílko. Babel skvěle funguje v jednotlivých segmentech i jako celek, nečouhá z něj vyspekulovanost a scénáristická svévole. Herci známí i neznámí bezchybně zapadají do příběhu, kterému slouží. Jeden z nejlepších filmů roku 2006. (17.12.2006)

Babel pláva štýlovo po hladine, no nedokáže sa ponoriť. Obsah hlavných dvoch poviedok vyznieva do poloprázdna a tá tretia, hoci v sebe skrýva najväčší potenciál, si s nimi nemá čo povedať. Ak som dal 21 gramom štyri hviezdy, tu musím ostať pri troch. Pekný vizuál, skvelá atmosférická hudba a dobrí herci nie sú všetko. P.S.: Chieko mala skočiť. (28.02.2007)

Ińárritu ve své cestě mozaikami dospěl k vrcholu. Rád bych zde napsal, že vzal to nejlepší z Amores Perros a 21 gramů a spojil to dohromady, ale není tomu tak. Přesto je ale Babel režisérovým nejlepším počinem. Vyvaroval se trochu nešťastné nepřehlednosti ze svého předchozího filmu, všechny linie obdařil emocionální bohatostí a všechno smíchal tak, že jsem od první vteřiny víc jak dvě hodiny téměř nedýchal. A nebyl by to Ińárritu, kdyby v jeho filmu nebylo přítomno nějaké poselství, z Babelu tak téměř až křičí naléhává prosba o lidskost, solidaritu a pomoc, která v některých místech tlačí divákovi slzy do očí a jindy prostě jen mrazí. (27.02.2007)

Nedopečené. AGI se potřetí pouští na důvěrně osahanou půdu, přičem k úspěchu pomáhá - podobně jako Greengrassovi v případě paradodokumentárních rekonstrukcí - skutečnost, že tento styl filmu ovládá naprosto dokonale. Jenže z Babelu mnohem víc čouhá vykonstruovanost, s jakou jsou splétány čtyři linie na třech místech, a tak trochu samoúčelné uzlování při zesíleném předkládání humanistických hodnot. Z drastického sledování plačících lidí v mezních situacích se tentokrát trochu vytratil emocionální náboj, spíš jsem měl pocit, že sleduji tři zcela nesouvisející povídky, které si sice nesou jakous takous působivost, ale leckdy jim chybí pointa (Mexiko), anebo je brzdí dlouhé přešlapování na místě (Brad & Cate). Díky bohu že AGI je pořád audiovizuální mág - všechny montážní sekvence nastřižené čistě na hudbu jsou neuvěřitelně podmanivé a vytahují lehký kalkul na 70%. Mimochodem téma jazyk a globální věk zůstalo dle mého prakticky nedotčeno. Chyba! (20.02.2007)