Parfém: Příběh vraha

O filme, knihe, či celej neslávnej legende som doposiaľ ani len nepočul, takže som bol príbehu plne otvorený. Špinavosť prostredia, surovosť natáčania a priam zvrátené scény podtrhnuté melancholickým, až sentimentálnym spracovaním vyvolajú nevšedné a nie vždy príjemné pocity. Ak podobný postoj dokážu zaujať aj herci, neni čo vyčítať. Azda len ten incestný záver, ktorý sa dal spracovať aj trošku jednoznačnejšie. Každopádne, nabudúce si budem dôkladnejšie vyberať svoj ďalší parfum. 90%. (04.09.2007)

Tom Tykwer se nezalekl úkolu udělat velkofilm s myšlenkou a scénář Parfému se zase nezalekl atraktivního žánrového vábení thrilleru. Pokud na tenhle snímek půjdete jako na klasický krvavák o vrahovi, pravděpodobně se budete vracet domů otrávení a poloudušení popisností a akcentovanou vizuální výjimečností Parfému. Pokud ale na Tykwerovo dítko půjdete jako na film, kterým se opojí vaše smysly, zaměstná vaší mysl a, ano, jako voňavý bombonek na vrch občas rozbouří váš adrenalin trochou akce, pak snad ani nemůžete být zklamáni. Moje očekávání co se proklamovaného útoku na nový a filmem dosud neprozkoumaný smysl nebyla vysoká a to je dobře. K evokaci čichových vjemů užívá Tykwer dobře vyzkoušené prostředky vizuální (detail a expresivní barvy) a sluchové (zesílení určitých počitků). Funguje to chvalitebně, ale po rozvláčně pojatém úvodu přesedlá režisér na přeci jen obvyklejší styl vyprávění, což není na škodu, obzvlášť když s vyzkoušenými prostředky pracuje vskutku šikovně (za všechny příklady uveďme zkratkovité líčení série vražd, které je rychlé, přitom působivé). Velice se mi líbila ústřední myšlenka zběsilého honu za ideálem, po jehož zhmotnění Jean-Baptiste sezná, že je jen jediná vůně, kterou nelze získat: vůně prožitku samotného. A tak je Parfém nesený touto univerzální metaforou uměleckého činu, je nesený vynikajícími herci v čele s démonickým Benem Whishawem a sympaticky uvolněným Dustinem Hoffmanem. Příběh vraha není prostý míst, pro které bych neváhal použít slovo strhující, na druhou stranu není ani prostý záběrů, které mi přišly zbytečné. Ale jeho gradace i nosná idea jsou výtečné, stejně jako jeho... vůně? Říkejme jí atmosféra. [Süskindovu předlohu neznám, proto hodnotím jen a pouze film tak, jak na mě působil bez intertextového přesahu.] (27.12.2006)

Klidně bych napsal, že z toho filmu to jde opravdu všechno cítit, ale to snad asi není potřeba. Vsadím kuličky, že v roce 2050 udělají remake a díky budoucím technologiím budou v tomto 5D pouštěny čmoudíky divákům přímo v kině pod nos. Pak budu, jestli se toho dožiju, moci napsat, že z toho filmu to bylo opravdu tak cítit. Kvality filmu jsou i jinde - pochopitelně. Jasných pět hvězdiček za napětí, atmosféru, zpracování, výkony a vzrušení. (24.04.2011)

Famózny, po každej stránke brilantný film. Pre niekoho je druhá polovica nudná a stráca na vizuálnom štýle. Ale prd! Veď práve o to ide. Film je zámerne rozdelený na "smradľavú" prvú hodinu a "voňavú" druhú hodinu. A kontrastne k tomu prvá časť je ešte pomerne nevinná, kým v druhej už Grenouille načisto podlieha svojej posadnutosti. Jediné, čo mi vadilo, je fakt, že scéna na námestí mohla byť mať "väčšie gule". Nezasiahla ma tak, ako by sa žiadalo. Každopádne výborný dojem z filmu to nepokazilo. Až sa mi nechce veriť, že tento skvost nakrútil režisér nudných a nefungujúcich polo-artových sračičiek typu Nebo a Princezná a bojovník. (27.03.2007)

Parfém musím rozebrat na dvě části. První z nich, zhruba dvouhodinová, vypráví většinu příběhu mladého muže s výjimečným čichem, který touží stvořit dokonalou vůni a pro svůj cíl je ochoten učinit cokoli. Díky netradičnímu námětu působí tato část neočichaně, prostředí vytváří patřičnou atmosféru a „hrdinovi“ jsem přál, aby se mu dílo podařilo. Před projekcí jsem se trochu obával delší stopáže, leč ačkoli mohl být film o nějakých 20 minut kratší, až na pár nudnějších momentů odsýpají první dvě hodinky vcelku svižně. Jen škoda, že v evropském filmu, jenž se odehrává ve Francii, mluví všichni anglicky. Summa summarum bych tuto větší část filmu hodnotil ****. Ovšem poté přijde poslední čtvrthodinka. Nečetl jsem předlohu, pročež netuším, zda se jí režisér držel i na konci (nejen dle zdejších ohlasů hádám, že ano), ale ať je tomu jakkoli, závěr vypadá spíše jako skeč Monty Pythonů (např. zabijácký vtip). Když porovnám finální dění se zbytkem filmu, myslím, že jsem dosud neviděl absurdnější zakončení. Kvůli němu jde hvězda dolů, nicméně chvíli jsem přemýšlel, zda neučinit absurdnosti za dost a nedat za něj naopak hvězdu navíc. (28.11.2006)