A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu

Film tak nepříjemný, že pochybuji, že někdo může bez přetvářky říct, že se mu vyloženě líbil. Ale zároveň, jak já to chápu, byl cíl filmu přenést na diváka zoufalství, jaké pociťovala Božena Němcová ve chvílích, o kterých film vypráví. A toto se filmu podařilo vrchovatě. Dojem by byl ovšem stejně silný, i kdyby film trval o takových dvacet minut méně - v tom případě by mu patřila i má pátá hvězdička. (25.09.2006)

Tři poslední dopisy Boženy Němcové podkladem pro úžasný intimní portrét jejího nitra. Tragédie ženy (nenaplněnost, samota, smrtelná nemoc zasahující navíc ženské orgány), tragédie matky (smrt syna Hynka), tragédie manželky (bolestný vztah s Josefem Němcem), tragédie spisovatelky („Musí to být krásnější. Musí to být krásnější.“) – to vše je podáno komorní filmovou formou a subjektivním pohledem hlavní hrdinky. Všechny tři poslední dopisy Boženy Němcové pojednávají o jejím útěku z Prahy a pobytu u přítele Danka - každý z textů se ale liší mírou své expresivity a subjektivního zabarvení. Film je tak trojnásobnou variací na stejné události – od počátečních hořkých tónů po konečné smíření se světem. Snímek je postavený na neopakovatelném hereckém výkonu Corinny Harfouch, s jejímž výrazem neožívá idealisticky plochý obraz šťastné Barunky z Babiččina údolí či oficiální portrét objevující se ve všech učebnicích, ale Halasovy verše ze sbírky Naše paní Božena Němcová. „Nad tesknou ženou teskný muž, nad láskou samý žal, za tesknou ženou teskný muž, srp žalu žal, srp žalu žal“. (27.11.2006)

Drahá Barborko, ty ses prostě nevzdala. Nebaví mě sice číst tvá díla, já raději sáhnu po Paní Bovaryové, ale ráda bych si přečetla tvé deníky a dopisy... Alespoň že Dagmar Knöpfel sáhla po tvých intimnostech a snažila se věrohodně zachytit, jak jsi žila a jak ses raději uchýlila k idealizaci světa kolem tebe, kolem nás (a to nejen ve tvé tvrobě, ale i v tvém životě) než abys příjimala svět takový, jaký je, protože takový by tě dávno položil na lopatky... Corinna Harfouch se snažila, co to jen šlo, jen mám pocit, že jí to občas nevyšlo. Každopádně i tak díky, že tento (nepříliš zdařilý) výplod vznikl. A kupodivu ne z rukou českých tvůrců... no co, na to asi není čas. Ani peníze. (05.07.2010)

Pozoruhodný film inspirovaly pouhé tři poslední dopisy Boženy Němcové. Jedná se o vyspělý artový zážitek s nelineárním vyprávění, který šel na ČT2 s titulky, takže průměrný divák, kterému vadí seriál Božena a vyhovujeme mu hraný dokument Obrazy ze života Boženy Němcové, se s vizí Dagmar Knöpfel zcela míjí. Což je naprosto v pořádku. Vedle sólového koncertu Corinny Harfouch mají zajímavé protiúkoly i Polívka a Polívková, nemluvě o všech ostatních českých hercích ve vedlejších rolích. Nejedná se o setkání s nabalzamovanou ikonou, ale o niterný ponor do duše umírající. (28.01.2021)

Jaktože film o největší české spisovatelce Boženě Němcové natočila Němka? Tato otázka mi vrtá hlavou. Čeští scénáristé a režiséři se raději věnují filmům jako jsou Panic je na nic nebo Rafťáci. Scénář se inspiroval posledními třemi dopisy, které Božena Němcová napsala svému milenci Vojtěchovi před svou smrtí. Vzpomíná na neštěstné manželství s Josefem, na útěk od něj a také na utrpení spojené s nemocí. Musím říct, že Corinnna Harfouch to snad ani lépe zahrát nemohla! Z filmu je cítit bolest a beznaděj, kterou musela Božena Němcová prožít. (03.06.2006)