Die weisse Massai
The White Massai
Biela masajka
Režie:
Hermine HuntgeburthKamera:
Martin LangerHudba:
Niki ReiserHrají:
Nina Hoss, Jacky Ido, Katja Flint, Nino Prester, Janek Rieke, Barbara M. Ahren, Robert Dölle, Barbara HerschbachObsahy(1)
Na konci dovolené v Keni se Carola (Nina Hoss) setká s Lemalianem (Jacky Ido), válečníkem z kmene Samburu, který se svými zbraněmi a v tradičním kmenovém obleku působí strhujícím dojmem. Fascinovaná Carola se do něj bláznivě zamiluje, což má fatální důsledky. Impulzivně zruší zpáteční let a svého přítele (Janek Rieke) pošle domů samotného. V Keni se pak pustí do hledání Lemaliana. Po zničující cestě africkou divočinou potká v Maralalu Elisabeth (Katja Flint), s níž se spřátelí. Ve městě pak konečně najde také svého Lemaliana a následuje jej do jeho vesnice Barsaloi. Carola se rozhodne zapomenout na svůj předešlý život ve Švýcarsku a s obrovskou energií se snaží překonat všechny překážky odlišné civilizace a začít v Africe nový život. To, co považovala za největší lásku ve svém životě, se však změní v utrpení - v dobrodružství mezi nebem a peklem, v jehož průběhu si sáhne až na dno sil. Film Bílá Masajka režisérky Hermine Huntgeburth (Das Trio) podle stejnojmenného bestselleru Corinne Hofmann vznikal přímo v keňských reáliích. Snímek vypráví skutečný příběh mladé ženy, která se snaží zdolat bezpočet překážek zvláštní a neznámé kultury, aby mohla dát průchod své životní lásce.
Dobrodružství, které Bílou Masajku provedlo rájem i peklem, trvalo čtyři roky. Odvážná a rozhodná žena, hrdý válečník a nádherný milostný příběh, odehrávající se ve strhujícím africkém prostředí - to byly ingredience, které knize napomohly k jejímu mezinárodnímu úspěchu. Byla přeložena do 16 jazyků a prodalo se jí více než 4 miliony výtisků. V České republice se kniha stala také velmi úspěšnou a prodalo se 20 000 výtisků. Film Bílá Masajka bude promítán také v rámci MFF v Karlových Varech, za účasti JACKY IDO, který hrál Lemaliana. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (184)
Tak knížku jsem četla a jelikož v současné době žiju ve Švýcarsku, tak v době uvedení do kin jsem viděla i několik televizních vystoupení s Corinne Hofmann, s autorkou původní knížky. Všude na mě zapůsobila jako naprosto praštěná a nerealistická osoba, která se po hlavně vrhla do věci, o které jí muselo být předem jasné, jak to dopadne. Přečtení všem doporučuju, zvláště fotky, protože Jacky Ido působil ve filmu vedle skutečného masajského válečníka z knížky jako Schwarzenneger vedle Adriana Brodyho :-) Na filmu samotném vyzdvihávám hudbu a překrásnou výpravu. Keňa musí být krásné místo na dovolenou, ale ne se tam zahrabat, jako to udělala hlavní hrdinka. ()
Odvážná žena to se musí nechat. ()
Zajímavý příběh, ale hrozně roztahaný a nudný. Je to zbytečně dlouhé a od začátku předvídatelné ... ()
Podle skutečného příběhu natočený snímek Hermine Huntgeburthové přibližuje soužití dvou osob z naprosto odlišných civilizačních částí světa. Ona původem ze Švýcarska se naivně zamiluje na exotické dovolené v Keni do mladého masajského bojovníka a časem se rozhodne sdílet po boku svého milovaného problémy neklidné Afriky a kmene Masajů. Zpočátku v období zamilovanosti lze některé životní názory toho druhého tolerovat, ale s přibývajícími a neřešitelnými problémy jejich vztah chládne a končí, jak se dalo očekávat, exitem. Nabízí se otázka, zda je vůbec možné dlouhodobě snášet v rodinném soužití tak obrovský sociální rozdíl, který v tomto případě mezi oběma zůčasněnými byl. Jen opravdu velmi silní jedinci tento rozdíl překonají a adaptují se nové situaci. Příběh by měl být z hlediska poučení mladých lidí, kteří by snad někdy chtěli žít společně s někým z opačného konce světa velmi žádoucí. Drtivá většina takových lidí se nechává v těchto okamžicích unášet srdcem a bohužel mozek nechává zahálet. Film je volně zpracován podle knihy, kterou napsala švýcarka Corinne Hofmann a která se osobně podílela na scénáři. Tiskem vyšly tři publikace (první a druhá pojednává o seznámení a o životě u kmene Masajů a dramatickém odjezdu zpět do Evropy a třetí pojednává o opětovném životě ve Švýcarsku a dalších kontaktech se svou rodinou v Keni). Obsahově bohužel snímek nedosahuje kvality tištěných publikací. Na rozdíl od knižního vydání obsahuje pouze život v Africe a bohužel už nezahrnuje život Corinne Hofmann po návratu z Afriky zpět do civilizované Evropy. Třetí kniha totiž byla napsána až po filmovém zpracování předcházejících dvou publikací a obsahuje i fotografie z natáčení. Na závěr jen poznamenám, že film mohl být natočen poutavějším způsobem. Námět mu nabízel obrovskou možnost, která ovšem nebyla dostatečně využita. ()
No na můj vkus možná až zdlouhavý film. Ale určitě zajímavý a hodně drsný, chvílema až moc. Dávám 75%. ()
Vcelku pěkný výlet do setkání dvou naprosto odlišných kultur. Ale stejně jsem si celý film opakoval: Ženská pitomá, co to jenom děláš? Rozdíl těch dvou lidí byl opravdu markantní, dá se říci extrémní. Navíc se náš masajský bojovník začal chovat jako totální ujeté pako. Ani nevím proč čtyři hvězdy, snad proto, že mě to bavilo. ()
Ó můj Bože, zač nás trestáš takovýmito německými filmy. Tato děsivá podívaná se mi naskytla takřka okamžitě po přečtení knihy (jenž byla průměrná) a když jsem na ni hleděl myslel jsem, že umírám. Ne, toto bylo opravdu strašlivé, Nina Hoss se jen tvářila, že hraje, stopáž je o 130 minut delší, než by měla být a příběh nabyl, díky tomu, že se dostal na filmové plátno, dalšího rozměru nudy. A přitom myšlenka nebyla špatná. Raději tisíckrát Květ pouště, než deset minut tohoto. ()
Na svou knižní předlohu tento autobiografický snímek nemá, ale pro diváka, který neměl tu čest si knihu přečíst, může udělat velký dojem. Ale srovnát knihu s filmem dost dobře nejde. Každé je něco zcela jiného. Na mě uděl dojem slabě nadprůměrného filmu o Africe - velmi působivém prostředí na natáčení. Scénář mohl být i pestřejší, ale přesto si hlavní hrdinka pro krásné oči svého masaje hodně vytrpěla. Ale to je život. Afrika je vykreslena celkem věrohodně a hudba je až na pár výjimek také obstojná. Možná, že kdyby to točil někdo jiný než Německo tak by to dopadlo trochu jinak. Mně totiž Němci a Afrika nějak nejdou dohromady... ()
Film Bílá Masajka režisérky Hermine Huntgeburth (Das Trio) podle stejnojmenného bestselleru Corinne Hofmann vznikal přímo v keňských reáliích. Snímek vypráví skutečný příběh mladé ženy, která se snaží zdolat bezpočet překážek zvláštní a neznámé kultury, aby mohla dát průchod své životní lásce. Scénář : Johannes W. Betz. Kamera : Martin Langer. Hudba : Niki Reiser. Skladatelka: Niki Reiser. 19 songů. ()
100% zhoda s komentárom od užívateľa "Smok" well done niet čo dodať !!! ()
Líbil by se Vám film, kde se hlavní hrdinka po celou dobu chová jako naprostá "kráva"? Po celou dobu sledování jsem si musel říkat: "A co jsi čekala!?" Otevřeně přiznávám, že celkový dojem jsem si utvořil z faktu, že jsem prostě nepřistoupil na hru s hloupou husičkou, která se snaží nalézt štěstí zaobalené v prvním keňském černochovi, kterého potká. Jedná se o naprosto bezduchý snímek o rozlišnosti kultur, jakých už bylo natočeno bezpočet. I kruté scény (např. narození mrtvého dítěte, hádky mezi Carolou a Lemalianem) na mě působily chladně, nepřesvědčivě. Bílá masajka je trapným moralismem a naprosto nezajímavým filmem. ()
I když tam bylo pár pěkných záběrů a trochu pěkné hudby, nemůžu dát víc než dvě hvězdičky. Ještě nikdy mě neštvala hlavní postava filmu jako Carola tady. Měšťačka si zajede do Keni, kde se zamiluje do svalnatého domorodce a rozhodne se s ním zůstat. Následuje to, o čem ve filmu asi šlo nejvíc a sice ukázání odlišnosti kultur. To se ale děje neuvěřitelně trapným způsobem - Carola se není schopná smířit s faktem, že je v Africe, kde kmen jejího vyvoleného jí syrové maso a žije v chýších z klacků. Při tom je protivná, nechápavá a neuvěřitelně zabedněná. Třeba to byl záměr a film měl taky ukázat, že to byla jenom naivní husička, které muselo dojít, že takhle to prostě nepůjde, ale ty 2 hodiny byly utrpení, které bych po druhé rozhodně nepodstoupil. ()
Popravdě nejsem moc na německé filmy ale zase se snažím žít bez předsudků a tak často dávám šanci nepochopeným filmům, české tvorbě nebo také francouzské či právě německé. Bílá masajka je krásný a smutný příběh zároveň. Vypráví o ženě jménem Carola, která navzdory názoru rodiny a přátel poslechla své srdce ,daleko zahodila rozum a zůstala v Keni kde se na dovolené s tehdejším přítelem zamilovala do pohledného Lemaliana. Do teď by to byl příběh pěkný a dokonce mi i párkrát ukápla slza nad zjištěním, že existují i muži co snesou pro ženu klidně modré z nebe...bohužel v případě Lemaliana jsem se opět spletla. Vyklubal se z něj žárlivý a paranoidní rváč, který nejen nevěří své ženě ale dokonce ji i mlátí. Podpora v podobě Elisabeth, která znamenala pro Carolu jistotu jednoho dne také nestačila a spolu se svou dcerou odjela zpět do své rodné země.. Kolikrát si žena musí zlomit srdce a kolik musí podstoupit bolesti a utrpení aby konečně našla někoho solidního...to fakt netuším. Celkový pohled na film mám zaoblený do takové pěkné krabičky která je většinou plná pohledů na krásnou přírodu, která zároveň kontrastuje s krutostí a se "zbytečností" života v Keni. ()
No, čekal jsem od toho něco víc pro ženský. Hlavně díky úvodu, kdy se ta kráva přestěhuje do bushe jen proto, že na sebe s tím Masajem chtivě mrkali. No, její živočišný pohnutky tady zkoumali už jiní, takže to dál rozebírat nebudu. Pointou je, že to potom nebyla taková slaďárna (ať už typu Hotel snů, Titanic nebo nějaký feministický šaškárny - žádnou neznám, tak mě nenapadá ani příklad), což je jasný plus. Ale na to, že je to podle skutečný události, je tam takovejch pitomostí, že to až není možný. Když pomineme počáteční impuls k životu v Keni, je to hlavně postava Lemablablabla. ten je jasnej prototyp moderního člověka. Teda spíš venkovskýho burana , než nějakýho měšťáka. Ale rozhodně ne Masaje. Pověry jeho lidu se ho netýkají, jen občas dostane záchvat odkazu předků (těhule u silnice), tradice ctí, ale jen doma (a to jen v základních bodech), svou ženu normálně poučuje o tradicích svého lidu místo toho, aby to udělaly ženský v kmeni, hrdej bojovník to možná je, ale uvnitř je to vyměklej srab, co si nechá poroučet (co na tom, jestli jsou ty rozkazy dobrý) od svý ženy a od matky, přičemž ostatní bojovníci se mu za to nesmějou ani jím neopovrhujou. No a že nenechal tu vygumovanou bloncku obřezat (strach z prokletí), to je mi taky nějak podezřelý. Na dluh dává holt, protože moc věří lidem. Chápu, že Masajové a Křováci nejsou Zuluové nebo jiný ortodoxní kmeny Afriky, ale tisíce let tradic jsou nesmazatelný během pár desetiletí. Konec je sice logický vyústění vztahu naivní slepice-žárlivej vůl, ale jeho provedení je důkazem filmařskýho neumu. Takže nazdar. ()
Film u něhož jsem se z různých důvodů rozhodně nenudil a ani mi nepřišlo, že trval přes dvě hodiny. Snímek odhalí různá zákoutí kultury Samburů a to i temná. Je zde docela pěkně zachycena živočišnost a zemitost vztahu dvou hlavních postav, ale i vztahu "bílé" ženy s okolní kulturou. Ovšem scénář docela dost pokulhává. Je vidět, že přepis z originálního románu je docela kostrbatý a velmi neůměrně zachycuje tok děje. Tu je dost natahovaný, tu je skokovitý a rychlý. Bohužel ani vizuální stránka filmu (kamera a střih) nejsou pozitivem filmu. Na druhou stranu mě velmi zaujala hudba. Někdy jsem zase postrádal vůbec nějakou režii - herci jakoby improvizovali na "dané téma" a občas to působilo velmi komicky až trapně. Přesto všechno si film zaslouží minimálně 3*. ()
Přestože hlavní hrdinku a její počínání absolutně nechápu a je mi i proti srsti, film se mi moc líbil. ()
Na několik silných momentů je film bohužel příliš moc rozcouraný a občas to nabírá nudný ráz dokumentu. Zhustit děj o půl hodiny, mohlo to mít jiné grády. ()
Nevědět, že film je líčením skutených zážitků hlavní hrdinky, neuvěřím...Zásadní scéna vzplanutí lásky na první pohled je tak strašně chladná a bez té pověstné jiskry. ()
Čekal jsem nějakou hrůzu, ale nakonec jsem byl docela překvapený, že to nebyla až taková blbost, jak by se mohlo zdát. Dokonce jsem se ani nenudil. Jen je škoda, že to nenatočili lépe. Určitě by to šlo mnohem líp a ne aby to klouzalo jen po povrchu od zamilování se k problémům a konečnému řešení. ()
Hlavní hrdinka asi o Africe a o tamních zvycích nevěděla vůbec nic. Což mi přijde neuvěřitelné... A tak tomu jde těžko věřit. ()