Černá kniha

Dejme tomu, že většina lidí se do kina vypraví na válečný film. Fajn, dostanou napínavý příběh z druhé světové války s několika nepříliš okázalými válečnými scénami, zajímavý hlavně zasazením děje do Holandska. Když odhlédneme od válečného pozadí, zůstane nám dobrodružný příběh s nečekaně hojným výskytem humorných situací, kapku béčkovým nádechem a předvídatelným dějem. No a to celé stojí na solidním myšlenkovém základu, který je dostatečně hutný, aby si z něj každý něco odnesl. Často hloupoučké dialogy, laciné scénáristické berličky („podařilo se nám získat mapu“… „podařilo se nám získat klíče“) a vysokou nepravděpodobnost mnohých situací (neprůstřelný ostrostřelec) jistí záchranná síť tak složitě utkaná, že vás její rozplétání bude zaměstnávat ještě dlouhé hodiny po opuštění kinosálu. Navzdory délce film uplynul celkem svižně. Pořád je na co koukat, nad čím přemýšlet. Náznaky, kterak chápat jeho filozofii (pakliže to lze nazývat filozofii), možno nalézt v hojném zastoupení, ať už jsou vyjádřeny slovem („copak to nikdy neskončí?“) či obrazem (na anglický inzulín je nejlepší anglická čokoláda). Opět nechybí ani drsné násilí, nějaká ta erotika nebo (a dokonce) válení se ve výkalech – lhostejnost pojetí těchto sekvencí a jejich zábavnost v kontrastu se závažností válečné tématiky jakoby říkala „svět je v hajzlu, tak proč se alespoň nepobavit“. To je asi trochu extrémní tvrzení, ale kdoví, jak to Verhoeven vlastně celé zamýšlel (podezřívám ho, že jako komedii). Peníze do projektu vložené jsou vidět, k nejlepším v tomto ohledu patří okázalá scéna s letadlem shazujícím bombu na domov křesťanské rodinky, dočasný úkryt židovské dívky Rachel. Ta se již zde projeví jako cynická potvora („alespoň nebudu muset před každým jídlem odříkávat otčenáš“) a její morální úpadek se v následujících minutách jenom prohlubuje. Režisérova manipulace je však natolik důsledná a křivky Carice van Houten natolik svůdné, že jsem jí navzdory všem záporným vlastnostem držel palce až do dechberoucího posledního záběru, kdy vyjde najevo, jak relativním pojmem je „šťastný konec“. 90% P.S.: Po zhlédnutí Černé knihy působí námitky českých odbojářů proti jejich nelichotivému vykreslení v dramatu Operace Silver A skoro směšně. Zajímavé komentáře: Marigold, liuk, Desperado (14.06.2007)

Verhoevenova Černá kniha (2006) je moderní válečný film, který patří do řady mezi Tarantinovy Hanebné pancharty (2009) a Singerovu Valkýru (2008). Ve všech těchto filmech jsou relativizováni hodní a zlí, naši a Němci, ve všech se objevují výtečné herecké výkony, důraz na psychologické pojetí postav, propracovaný scénář a svižná akce. Verhoeven zřejmě inspirovaný křestním jménem herečky hlavní role Carice van Houten parafrázoval slavnou scénu z Carrie a vylil tentokrát na hrdinku místo krve bečku plnou sraček. A stejně tak režisér provokuje v celém filmu, nevděčná Židovka si oddechne po vybombardování svých zachránců, máme zde zrádce v holandském odboji, hrdiny v nacistickém gestapu a idioty mezi spojeneckými osvoboditeli... Výtečný válečný film plný sarkasmu - a sexu. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Xb5vrYMY26w (30.03.2012)

Řekl někdo slovo geniální? Že ne? Mě tohle slovo vyklouzlo hned v první větě, kterou jsem, ještě zaražený v sedačce kina, vyslovil... Verhoeven si dělá všechny filmy tak trochu po svym a dneska mu to zrovna vyšlo na jedničku podtrženou. Podařilo se mu za prvé odvyprávět příběh, který je nekonvenční a ukazuje druhou světovou zase v trochu jiném světle a a kontextu, který už většina filmů neřeší... Za druhé, způsob jakým ho vypráví je neuvěřitelně kreativní. V každym záběru je snad nějakej osobní nápad, kterym prošpikovává celej film a neustále z něj tvoří něco, co je něco víc než velká podívaná. zároveň tím i zaručuje, že divák, který bude chtít shlédnout film ještě jednou (a to já určitě budu chtít) najde spoustu dalších detailů, kterých si předtím ani nevšiml... Film je napínavý, neustále svižný a deroucí se dopředu a zároveň i chytrý. Netřeba říkat, že Verhoeven tímto filmem deklaruje jeho realistickou tendenci, někdy až vedenou do naturalismu. Navíc krásná kamera, bezvadní herci a dobrá hudba. Pokud jste viděli trailer a líbil se vám, věřte, že je to ještě nic oproti filmu (což se u ukázek zas až tak nestává, většinou platí opak:). Pro mě vrchol minulého roku, který jsem shodou okolností měl možnost vidět až teď. Smekám klobouk. Tenhle film si zaslouží potlesk. (jsem ještě v opojení z filmu, takže nejsem schopný argumentovat tak dobrými fakty, ale věřte, že ten film mě dostal do kolen...:) (08.02.2008)

Viac mŕtvych ako v RoboCopovi! Viac vystrieľaných nábojníc ako v Total Recall! ;-) Bavilo ma to prenáramne. V tomto ohľade Verhoeven, ktorému ja osobne zožeriem úplne všetko (áno, dokonca aj tie Showgirls), nesklamal. Film má úžasné tempo, každú situáciu či dejovú líniu vystaval dôkladne, nič nenechal nedopovedané, je napínavý a v druhej polovici dokonca strhujúci. Napriek tomu som zo začiatku urputne bojoval s tou pestrofarebnou, napriek tragickým scénam stále tak akosi popcornovo bezstarostnou atmosférou, kde je režisérovi každá zámienka dobrá, aby rozpútal divokú prestrelku a ukázal (mimochodom skvostné) prsia hlavnej hrdinky. Verhoeven už iný nebude, s tým nič nenarobíme, natočil film po svojom a perfektne, ale k tomuto typu takmer hitchcockovského špionážneho thrilleru by som privítal podstatne temnejšiu atmosféru. Mal to byť proste noir ako Soderberghov Good German a takisto mohli byť v hereckých výkonoch viac zvýraznené temné emócie. Potom by to bol absolútne dokonalý film. Takto je to "len" zábavná vojna nasiaknutá typickým a nezameniteľným Verhoevenom. Vďaka aj za to. (12.11.2007)

Absolútna pecka exportných parametrov, navonok vyzerajúca ako ordinárny - preplácaný blockbuster, vo vnútri prefíkaná a rozkoš privádzajúca filmárčina. Verhoeven je extra trieda, dať dohromady takmer 2,5 hod. nádielku - zjednocujúcu zžieravú vážnosť s estrádnou zhýralosťou i stoickú nonšalantnosť so strhujúcou dynamickosťou, ktorá ani kapku nenudí a predovšetkým nepôsobí kŕčovitým dojmom, to sakra smrdí nejakým podfukom. Nie, nie je to podvrh. To iba Paul nadzmyslovo režíruje a ilustruje, že nie každá retrospektíva svinstiev 2. sv vojny musí byť "prechlastaná pragmatistickou pálenkou", tj. byť stále dookola uniformne prísnou = poučnou, resp. pálivou očistou/ujmou. Prečo by aj mala, keď sa dá sem-tam spojiť príjemné s užitočným, čož v podaní P.V. znamená ponechanie si závažnosti cez emocionálnu nepodliezavosť a pridanie dôvtipnej ironizácie cez hyperbolizáciu niektorých charakterov. V napínavom a zamotanom dianí, kde ani jedna divácka hypotéza neni úplne istá sa naskytuje hneď zopár famóznych protikladov z perspektívy postáv. Filantropický, vysoko postavený nácek Ludwig Müntze (Sebastian Koch) nerešpektujúci rozkazy ríšskeho vládcu, potichu túžiaci po prevrate, láske, odpútaní - kráľovské klišé a popredný člen židovského odboja Hans Akkermans (Thom Hoffman) spočiatku obetavý geroj, neskôr zhnité jablko - zložka gestapáckeho prospechárstva snáď nemohla byť zahrnutá priliehavejšie. Ďalej tu máme pôvabnú Rachel Stein/Ellis de Vries (Carice van Houten) - akokeby alternujúcu Gretu Garbo - čo by nútene skazenú krásku/bývalú speváčku, ktorá sa dobrovoľne vydáva za odplatou, za oslobodením - priťažlivo pudové a noblesné herectvo a hnusného zákeráka Günthera Frankena (Waldemar Kobus), ktorý je tu vlastne tým najväčším stelesnením nezastaviteľného zla - jeho úkladná povaha plná vychcanosti krížená s "čtvrníčkovským" švitorením ma zráža do kolien. Jak vyhľadávané paradoxy. A keď už som pri tom komparovaní tak mi nedá nespomenúť ešte jeden postreh. "Black Book" má okrem priznaných režisérskych zvyklostí ako explicitnosť/referenčnosť/žánrová mnohotvárnosť, aj nemálo zhodných črtov s "Hanebnými parchantmi" a to ma nesmierne obšťastňuje. Obdobné rysy v podobe židovského komanda, sadistických a pritom karikatúrnych pohlavárov SS (Franken vs. Landa), značnej fascinácie B-čkovou produkciou. Mimo to sa jedná o jeden z najlepších počinov P.V. a to bez akéhokoľvek preháňania - výprava s echt her. výkonmi, našlapaná fabula v prepychovej audio-vizuálnej róbe a vynaliezavá ruka Paula Verhoevena. Entertainment, vplyv, inakosť. Koniec vychvalovacej deskripcie, začiatok hlasitého aplauzu. (10.12.2011)