Air

Je to už nějaká doba, co jsem tenhle seriál viděl, paměť slábne, ale přesto bych k němu něco rád napsal. Nejjednodušší bude asi přirovnat Air k seriálu Kanon. Má podobné téma i formu. Do jednoho nejmenovaného městečka přijiždí mladík Kunisaki Yukito a potkává několik mladých slečen, z nichž každá skrývá nějaké (nikoli děsivé) tajemství, které samozřejmě Yukitovi bude odhaleno. Podobně jako v Kanonu, i zde jsou to spíše právě hlavně ony slečny, které seriál táhnou a které upoutávají pozornost diváka. Air u mě proti Kanonu malinko prohrává, a to hlavně kvůli odskočení si do jiné doby, kteréžto mě tak nezaujalo a narušuje, ba přerušuje, jinak plynulé vyprávění. Však uvidíte, co myslím. Kromě Kanonu je Air jedním z mála anime, kde "magie" vstupuje do života obyčejných dívek mile a bez krve. Tudíž komu se Kanon líbil, měl by po Airu šáhnout a vice versa. Šahat by naopak neměl po bonusech k Airu, protože v nich už IMHO nic zajímavého nenalezne. (20.05.2007)

Ďalšie emotívne anime zo štúdia Key (Clannad, Kanon), ktoré v sebe skrýva množstvo emócií. Zo všetkých ústredných postáv si nenájdete takú, ktorej budete priať všetko zlé, každý charakter je rozvitý a má v sebe niečo dobré, takže svojho obľúbenca len ťažko nenájdete (v mojom prípade to bol Yukito). Tak ako Clannad, aj Air obsahuje niekoľko momentov (najmä od šiestej epizódy), ktoré vás nenechajú v pokoji sedieť a v posledných dvoch častiach nám je len dokázané, aká dôležitá je materská starostlivosť a prečo treba ísť za svojím cieľom. V anime hrajú všetky žánre dôležitú rolu a tvorcovia sa postarali o to, aby fungovali dobre a správne - nechýba láska, choroba, mágia, vojna či dokonca aj história. Dobrý dojem robí aj hudba, bez ktorej by anime nebolo tam, kde teraz je a nevravím len o music box hudbe, ktorá nás po celú dobu doprevádza. A v konečnom dôsledku nám tvorcovia z štúdia Key ukázali, ako by malo správne slice of life anime vyzerať. Priemer prezretých epizód: 97% (15.02.2018)

Tak nějak po svém to chápu, anebo aspoň věřím, že jsem pochopila, o co šlo, tak nějak okrajově. Stejně to pro mě má nádech tajemství. Možná to chce shlédnout ještě jednou. Každopádně nemůžu dát méně *, ačkoliv je to takové loudavé a ze začátku mě to vůbec nebralo - naopak docela nudilo. Jenomže ta hluboká myšlenka - pokud jsem si ji nevybájila - mi prostě něco říká. Tahá mě za rukáv a táhne pryč. Nebe už není takové jako dřív. :-) (21.04.2009)

Smutní andělé, chodící loutky, šumění moře a město, kde kromě rozvážného Yukita očividně bydlí výhradně ženy a dívky. Zvyknout si na to, že hlavní postavy občas pořádají téměř až dostihy na téma "kdo z nás si z minulosti nese smutnější příběh" a zároveň vnímat záměrně přehnaný dětinský humor, se zdálo jako přenáročný úkol. Ale málokdy se mi trpělivost a otevřenost takhle vyplatila. Od dvojdílného prostřihu do minulosti jsem totiž nedýchal a při každém smutnějším okamžiku jen neklidně poposedával. A když přišla poslední epizoda, přišla i nečekaná rána do srdce, protože takové slzavé údolí jsem dosud u seriálu neprožil. Air možná není nejlepším mystickým tajemstvím, ani nejpodnětnějším anime dramatem. Ale způsob, jakým mě dokázalo po emocionální stránce roztrhat, mi z paměti nevymizí nikdy. (19.09.2013)

Záhadný, věčně hladový mladý muž s kouzelnou schopností ovládat loutky přijde do města, kde žijí samé ženy a dívky. Jedna jako druhá jsou všechny zralé pro psychiatra, takže na mě to působilo dojmem, že nešťastný mladík zabloudil do letního sídla nějakého blázince. Příběh je nesourodý, moc jsem se nechytala. Nevím, jestli těkavostí scénáře nebo jestli se toho hodně vytratilo v překladu. Co se děje na Zemi, je jakýmsi způsobem spojeno s prapodivnou bytostí v oblacích, jejíž původ a smysl se mi nepodařilo odhalit. ____ Pak se děj vrátí v čase do historického období a já doufala, že jsem konečně chytla vodítko pro tohle vyprávění, ale když se příběh zase vrátí do přítomnosti, je ještě rozkolísanější a nejasnější. Asi to mělo být hodně smutné, ale pro mě to bylo nepřehledné a nečitelné. ____ Ze způsobu, jakým ženy a dívky reagovaly na jediného muže ve městě, jsem měla pocit, že to mysteriózní pero, které jim způsobuje trable, neleží v chrámu, ale že ho nebohý loutkář nosí ve svých kalhotách a až do konce příběhu mu – tupounovi – nedojde, čím by mohl tohle městečko vysvobodit ze zakletí…. Ve městě se všichni vzájemně bičují odtažitostí, takže žádný div, že dívenka, na kterou všichni záměrně kašlou, dostává hysterické záchvaty pláče, když se s někým náhodou sblíží. Což všichni vydávají za její nenormálnost a postižení… Ach jo. SHRNUTÍ: Jediný muž ve městě plném krásných žen? Můžete si myslet, že by to mohl být ráj, ale ve skutečnosti by to bylo peklo. (14.03.2019)