Mósó dairinin
Paranoia Agent
Kamera:
Katsutoshi SugaiHudba:
Susumu HirasawaHrají:
Mamiko Noto, Šózó Iizuka, Tošihiko Seki, Daisuke Sakaguči, Hiroši Ótake, Kotono Micuiši, Miina Tominaga, Nana Mizuki, Akeno Watanabe, Kendži Ucumi (více)Epizody(13)
-
Šónen bat sandžó (E01)
-
Kin no kucu (E02)
-
Daburu Rippu (E03)
-
Otokomiči (E04)
-
Seisenši (E05)
-
Čokugeki no fuan (E06)
-
MHz (E07)
-
Akarui kazoku Keikaku (E08)
-
ETC (E09)
-
Maromi Madoromi (E10)
-
Šinnjú kinši (E11)
-
Rēdā Man (E12)
-
Saišúkai. (E13)
Obsahy(1)
V Tokiu postupně dochází k řadě tajemných přepadení. Chlapec ozbrojený zlatou baseballovou pálkou se na bruslích pohybuje po okolí a jakoby náhodně přepadá osamělé lidi, které úderem do hlavy sráží k zemi. V této třináctidílné anime se ve většině dílů objevují vždy nové postavy. Mezi ty, které potkáváme pravidelněji, patří zejména neznámý útočník přezdívaný Šónen Bató (Chlapec s pálkou); Sagi Cukiko, první oběť záhadného bruslaře, která je autorkou nesmírně populární kreslené postavičky a hračky – růžového psíka Maromihi; dále policejní detektiv Ikari Keiči, jemuž připadl úkol vyřešit tuto sérii útoků, jeho mladší kolega Maniwa; a nakonec samotný Maromi, který slibuje vyjevit nečekaná překvapení.
Každý díl této anime je částečně svébytným, uzavřeným příběhem stále nových postav, do jejichž života nějakým způsobem zasáhne právě Šónen Bató. Setkáváme se zde s plejádou hrdinů v rozmanitých životních situacích a odlišných povah – oblíbeným, ale arogantním idolem jedné střední školy, nesourodou skupinkou sebevrahů, kteří se dali dohromady prostřednictvím internetu a hodlají společně opustit tento svět, či několika hospodyňkami ze sousedství, které rády probírají nejnovější drby.
V průběhu minisérie se dozvídáme stále více o postavě záhadného útočníka a zároveň si klademe paranoidní otázku – jak s tím vším souvisí Maromi?! (vandalka)
(více)Recenze uživatele Movieaddict k tomuto seriálu (1)
Posel klamů (2004)
Co si budeme vykládat, příběh Paranoia agenta v kostce zní jako pořádná slátanina a dokonalá vymaštěnost. Alespoň takový byl muj první (přiznávám, že poněkud skeptický) dojem. (Pre)pubertální týpek v kšiltovce prohánějící se po městě na zlatých kolečkových bruslích a z jakéhosi prapodivného rozmaru ohnutou baseballovou pálkou zdánlivě náhodně odrovnává tu mladou návrhářku roztomilých plyšových hraček, tam malého premianta z místní základní školy atd. K seriálu mě přitáhl především kratší rozsah, třináct dílů je dobře stravitelných. Po shlédnutí úvodní znělky s hystericky se smějícími postavičkami, které se jakoby vysmívají osudu a životnímu chaosu, mi ovšem už bylo jasné, že to nebude jen tak a po prvním díle už jsem o poznání změnil postoj. Vzhledem k tomu, že se jedná o moji první zkušenost s anime seriálem, nemůžu srovnávat. Psychologická propracovanost postav, vizuální zpracování, soundtrack a především temně mysteriózně depresivní atmosféra s dokonalým psychopatickým nádechem, diváka pohltí. Pseudofilosofické bláboly starého senilního/geniálního děduly na konci každého dílu nápadně připomínají Twin Peaks a slavné monology Dámy s polenem. Po zkouknutí celé minisérie mám nutkavou potřebu zopakovat. Konec mi trochu, alespoň z vizuálního hlediska, připomínal Papriku, nehodlám spoilerovat, jen jsem chtěl podotknout, že podobné bombastické závěry moc nemusím, nicméně konečné vyznění vše zachraňuje. ()