Po svatbě

Takmer dokonalá dráma. Príbeh si diváka pripúta hneď od začiatku, kedy nás dej zavedie do špinavých uličiek Indie, kde máme možnosť sledovať všadeprítomný hlad a špinu, prevažne u detí. Hlavná postava však vidí svetielko v temnote v podobe prísľubu peňazí od jedného dánskeho boháča. Znamená to však vrátiť sa do svojej vlasti a pretrpieť si tam pár dní. Hostiteľ ho pozve na svadbu svojej dcéry, kde sa všetko razom zmení a film sa preklopí do ťažkej, typicky severskej drámy. Na snímku sú jednoznačne najlepšie herecké výkony, nemyslím len Mikkelsenov, ale všetkých zúčastnených. Svoje emócie zahrali tak dokonale, žeby sa film dal pozerať aj bez slov, iba obrázky za doprovodu hudby. U hlavného hrdinu idú pozitívne pocity spolu s tými negatívnymi, nikdy nie zvlášť, a my máme možnosť sledovať jeho ťažký vnútorný boj a s napätím očakávať, ako to celé dopadne. Jednoducho nádhera, treba len vidieť. 89/100 (28.07.2014)

Dánský majstrštyk o morálce... Nezáleží vůbec na pravděpodobnosti událostí, jichž je divák svědkem a ten ironický dialog o náhodě to jen podtrhuje. Tady se spíše má ukázat relativnost urychlených hodnotících soudů a nabourat klid moralistům. Postavy jednají pod absolutním drobnohledem kamery (oči, gesta), režisérka Susanne Bier toho však neužívá "dogmaticky", vždy pouze pro zdůraznění nevysloveného. V takové poloze je Mads Mikkelsen skvělý, protože jeho herectví staví na charismatu a odezírání z drobných nuancí. Možná překvapí, že není až tak suverénním hlavním hrdinou. Hybatelé příběhu jsou i jinde. Na tomto aspektu je nejlepší neustálé kladení překážek, které jsou výborně provázané. Když už máme pocit, že linka je rovná a děj někam spěje, tak se znovu naruší (a pokaždé naprosto přirozeně). Silná je i rytmika, protože mnohé pasáže nejsou zrovna lehce stravitelné a režisérka je ohromně kompenzuje ironickými oslavami (dalekosáhlý odkaz Festen) plnými energie. Pro tak myšlenkově bohatý snímek jsou možná určité vedlejší postavy, co mají "ošéfovat" humor, až příliš jalové. Vlastně ani ty momentky v Indii příliš neřeknou, ač je jejich nezaujatý dokumentarismus velice přesvědčivý. To jsou ale pouhé drobné nešvary perfektního filmu, který je zábavný i téměř cynicky krutý. A že končí jen mlhavě a napůl beru za velké plus. (07.02.2011)

Susanne Bier je má oblíbená dánská režisérka a musím říct, že ani tentokrát mne nezklamala. Sice film na mne nepůsobil tak silně jako kdysi Otevřená srdce, ale své kouzlo měl. Prožila jsem si krásný příběh, téměř červená knihovna, natočený však bez velkého růžového závoje. Bohužel, nemohla jsem mu uvěřit na 100%, proto jedna hvězda dolů. Mads Mikkelsen je skutečně velmi charismatický.....velmi :-). (18.10.2012)

Moje jízda skandinávskou filmografií pokračovala dnes tímto šíleným dojákem. Film, kde se často brečí a vytahují nečekané vztahové šoky, ale Susanne to umí tak, že si člověk ani nepřijde příliš citově vydírán (jen přiměřeně). Typická hra se sympatiemi diváka, které létají jak míček při squashi od jednoho protagonisty ke druhému - tu fandíme Jacobovi, tu jeho staré láce, tu Jorgenovi, tu indickému chlapci. Že je Mads Mikkelsen výborný charakterní herec se ví, a od něj jsem nic než perfektní výkon nečekala, ale méně známý - aspoň u nás - Rolf Lassgard vedle něj vůbec nezaniká, spíše naopak. SPOILER Před jeho ztvárněním člověka, který před blízkými tají svou smrtelnou nemoc, opravdu smekám. KONEC SPOILERU. Hodně dobře zahrála rovněž Sidse Babett Knudsen a Stine Fischer Christensen. Velmi emotivní a sugestivní film - kamerou, hudbou, hereckými výkony, příběhem. Vrchol mého osobního TOP od Susanne Bier. PS: Doporučuji nečíst příliš zdejších komentářů, nepředvídatelnost je silnou složkou filmu. (26.12.2016)

Mads Mikkelsen a Susanne Bier .. dvě jména, o která se ještě budu hodně zajímat. Mikkelsena jsem (pokud si dobře pamatuji) viděl poprvé v Casino royale jako epesního padoucha.. a pak až přišlo Efter brylluppet. Do von Triera to má daleko, ale Susanne Bier předvádí své umění, kdy nám představuje ne zcela pravděpodobný zvrat, aniž by zabředla do patosu, jak by se jistě stalo v nějakém podobně mířeném - ovšem hollywoodsky zpustošeném snímku. Evropská kamera a evropské cítění je tady znát na každém kroku (nebo spíše z každého pohledu) a celou dobu jsem jen trnul, v co celý film vyústí. Byly zde dvě možnosti, SPOILER! reálnější - vzhledem k ladění snímku snad jediná správná (každý by přece zůstal se znovuobjevenou rodinou a patnácti miliony dolarů); a rádoby dojímavá - ta by zkazila celý film pro pomyslný (velmi relativní v tomto případě - já si vážně nemyslím, že by se někdo vrátil k dětem do Indie) happy ending, což by vzhledem k ladění celého snímku setnulo hlavu celé kostře filmu. No, a teď nezbývá než se podívat podrobněji na filmografii těchto dvou jmen.. :) (29.11.2008)